Hříchy pro pátera Knoxe

Nezažil jsem dobu, kdy na našich obrazovkách byly běžně k vidění seriály vysílané v přímém přenosu. K opětovnému návratu k tomuto atraktivnímu a velmi náročnému konceptu z hlediska co do připravenosti a sehranosti štábu a herců, se televize uchýlila na začátku devadesátých let s tímto seriálem deseti detektivních případů, které měly společnou postavu barové zpěvačky. Viděl jsem všechny díly v přímém přenosu i v pozdějších reprízách, které se už nedaly srovnat s vypětím živého vysílání a hodně ztratily, například v tom, že po skončení každého živě odvysílaného dílu, měli diváci možnost v rámci soutěže tipovat, jaké pravidlo pro správné detektivky autora Knoxe, bylo z uvedených deseti právě porušeno. Když jsem zpětně procházel všechny díly, odhalil jsem několik kiksů, které jsou právě v živém vysílání kouzelně neodhadnutelné a nedají se vrátit, když k nim dojde. Adamovská a spol. to odehrála schopně a Klein dobře využil svoje bohaté režijní zkušenosti. Dneska už tenhle seriál tolik nezaujme, jeho sláva je, zdá se, nenávratně pryč, ale jako malé připomenutí, co bylo kdysi na našich obrazovkách populární, je to dobrá volba. 60% (08.06.2012)

Přímý přenos měl své kouzlo. Je pro mne úsměvné sledovat drobné přešlapy herců, byl to určitě adrenalin pro celý štáb. Kdo vidí poprvé až dnes, ani neví, že herci do poslední chvíle netušili, kdo je vrah a dozvěděli se jen pár minut před koncem, takže to celé vyznívá trochu nudně. Tři hvězdy z nostalgie. (04.08.2019)

Líbilo se mi to při premiéře. Protože to bylo vysíláno v přímém přenose, takže to bylo technicky dosti náročné a samozřejmě to ještě solidním způsobem zapojovalo diváky. Opakované reprízy samozřejmě toto kouzlo nemají a také dávají dostatek času pro hledání chyb. Jenže já mám rád i knižní předlohu a její shazování Knoxova desatera, takže celé čtyři hvězdy. (06.01.2013)

60% - Naštěstí pamatuji dobu prvního vysílání, coby přímého přenosu. Nápad to byl velmi zajímavý a je třeba to brát spíše jako hru. A to hned dvojí. První hrou je hra detektivní s divákem, která spočívala v tom, že divák na konci má za úkol přijít na to, kdo byl pachatel (nebo o co tam šlo) a jaké pravidlo bylo porušeno. Hrou druhou je hra herců a celého realizačního týmu v přímém přenosu. Myslím, že je dobře viditelné, jak je s postupujícími díly aranžmá příběhu složitější a komplikovanější, jak si tvůrci víc troufají a o to větší nároky to na všechny z nich, s herci v první linii, klade. Myslím, že nikdo z nich na tuto zkušenost jen tak nezapomněl. Příběhy vycházejí ze Škvoreckého knížky Hříchy pro čtenáře detektivek, jsou pouze upravené potřebám tvůrců. Samozřejmě že vše je ovlivněno tím, že šlo o přímý přenos. Současnému sestříhanému záznamu už chybí to napětí, kdy i diváci byli zvědavi, co a jak se povede. Rád se z nostalgie podívám, ale chápu, že tomu, kdo nezažil premiérové vysílání, to nemusí nic říkat. (Jo a vzpomínám si, že zpěv Zlaty Adamovské jsem již tenkrát bral jako nutné zlo.) (25.01.2016)

Dušan Klein sa pustil do veľkého dobrodružstva. Natočiť seriál v priamom prenose je zaujímavé. Je škoda, že na seriály je cítiť porevolučnú dobu, neviem to dosť vysvetliť, ale v tej dobe sa točilo dosť bezhlavo. Samozrejme je tu prehliadka hereckej kvality. Moc sa mi páčili: V.Dlouhý, P.Kostka, J.Hartl. Samozrejmä, že hlavne Z.Adamovská....65%. (19.10.2005)