Emigranti

Nesrovnatelně horší než originální verze s Max von Sydowem a Liv Ullmann. Kristina měla světlé vlasy a bylo jí 24 let, když opustila Švédsko, byla křehká, venkovsky naivní, oddaná bohu, trochu na sex, ale věrná a laskavá. V tomto filmu ji hraje 40 letá bruneta, poměrně tvrdá a nesympatická. Kaloska jako sedlák tady ani nemá špínu za nehty. To Max měl ruce prací zmožené. Takhle knižní předloha opravdu nevypadá. Liv ji zahrála geniálně. Stejně tak Max. Četla jsem román a viděla Troellův dvojfilm a tohle je jednoznačně zklamání. Také je kompletně vypuštěn dobový kontext a linie Karl Oskarova bratra, který je dojemný a dokresluje touhu po americkém snu. No, vlastně vůbec nechápu, koho napadlo dělat remake. To je jako dělat remake Švejka nebo Spalovače mrtvol. (22.12.2023)

Veľkolepá výprava tohto škandinávskeho filmu ťahá celkový dojem výrazne hore, pretože to bolo skutočne na vysokej úrovni. Čo sa týka príbehu, aj ten mal celkom schopný základ, ale na viacerých detailoch by sa dalo ešte popracovať. Kristíny mi bolo nesmierne ľúto a americký sen si takto určite nepredstavovala. Karl-Oskar sa tiež mohol podujať na tom, aby žili aspoň kdesi v rámci civilizácie. Vyvrcholenie bolo pre mňa totálne nepochopiteľné. Povýšiť telesné pudy nad životom, tomu doteraz akosi nechápem... Ale aspoň to nebola trápna idealistická reklama na americký sen, lebo takých už bolo až-až. (12.07.2024)

Je to šíleně popisné a když se na to začnete soustředit, tak zjistíte, že prakticky každá scéna má schéma: úvod skrze všední, civilní situaci -> přechod do didaktického vysvětlování, co touto scénou má být řečeno. Naštěstí to všechno hlídá kontaktní, takřka malickovská kamera, desaturovaná díky absenci umělého svícení. No a také pochopení, že když hlavní mužská role vypadá totálně jak mladý Ralph Fiennes, tak by bylo škoda nevyužít možnosti natočit scénu, ve které mu někdo myje záda. (16.05.2023)

Knižní předlohu jsem nečetla a neznám ani její slavné zpracování v režii Jana Troella, tudíž nemám s čím srovnávat. Tak jsem se do toho vrhla tím vším zcela nepolíbená. Hned od samotného začátku jsem byla naprosto pohlcená nádherně odvyprávěným příběhem o hledání obyčejného lidského štěstí, o rodinné sounáležitosti a o vyrvaných kořenech, které jen stěží znovu někde zakoření. Vydat se do neznáma, opustit všechno a všechny, odjet s hluboce bolestným pocitem, že už se zpátky nikdy nevrátí. Na něco takového je zapotřebí odvaha, odolnost a velká vnitřní síla. Děj se sice odehrává v 50. letech 19. století, nicméně aktuálnost tématu zůstává téměř neměnná. Film je výborně natočený a ještě lépe zahraný. Celkový zážitek pak umocňuje neobyčejně podmanivá hudba. (90%) (23.06.2024)

V roce 1849 hlad a naděje na lepší budoucnost jejich dětí pžiměly Karla Oskara a Kristinu Nilssonovou, aby opustili Švédsko a vydali se na dlouhou cestou do Minnesoty...Takto lze zkrátit tlustý román Vilhelma Moberga podaný jako příběh ženy, které přijde zatěžko přijmout novou zemi a odolává nejhorším náboženským názorům její kultury. Pokus pojmout příběh ve filmu s významy pro současné publikum však navzdory solidnímu obsazení i produkci se bohužel málo dotýká našich emocí. Je to krok zpět oproti dílům Jana Troella Emigranti a Nová země.(50%) (19.08.2022)