Viridiana

Narúšanie tradičných schém významovými posunkami a uchovanie si surreálnej, ale zároveň svojbytnej a len pre Buňuela typickej poetiky. Táto znepokojivá obrazová lyrika premiešaná so svojráznym sarkasticko-anarcho-skeptickým nazeraním na svetské i cirkevné inštitúcie tvoria základ najlepších filmov tohto španielskeho režiséra. Neinak je tomu i vo Viridiane, v podstate banálnom príbehu o novicke, ktorá pred zložením sľubu čistoty prichádza za strýkom aby po tragickej udalosti v dome opustila múry kláštora a venovala sa kresťanskému milosrdenstvu formou pomoci chudákom a mrzákom. Spomenuté posuny vytvárajú bizarný čiernohumorný príbeh, s jedným vyvrcholením v scéne s odvalenou poslednou večerou žobrákov a druhým, dráždivejším, pri partičke kartovej hry. (26.02.2005)

Kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou. Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. ● Buñuel je Antikrist, který ve Viridianě svádí cynický boj reality s ideály a pokrytectvím. Milosrdenství je jedním z hlavních pilířů křesťanství. Viridiana, ztělesnění cnosti, křesťanských myšlenek, téměř světice, je konfrontována s bídou a každodenním utrpením. Po smrti strýce, kterou si klade za vinu, se rozhodne, že odejde z kláštera a bude v rámci svých možností pomáhat potřebným na venkově. Zde je konfrontována s jejím protikladem, pracovitým a pragmaticky smýšlejícím bratrancem, symbolem pokroku a změn, aby se ukázalo, jak nepraktická je víra pro život, když bratranec plánuje zavedení elektřiny a Viridiana nedokáže ani podojit krávu, protože v ní vemeno evokuje pyj. ● Viridiana je zobrazována jako velmi krásná mladá žena. Má nádherné nohy, bujné poprsí a některé záběry na ni působí silně eroticky. Toužil po ní už strýc a nakonec ji málem znásilnili ti, jejichž pomoci zasvětila život po odchodu z kláštera. Kdo tě povalí na podlahu, roztáhni mu nohy, řekl Ježíš, ale Viridiana již byla tak daleko, že ho stěží zaslechla. ● Buñuelova představa závěrečné poslední večere je cynická, katastrofická, plná beznaděje. Při večeři Páně Ježíš symbolicky poukazuje na své vykupitelské poslání, které se děje skrze smrt na kříži, při níž je jako starozákonní beránek obětován za hříchy lidstva. Buñuel Ježíše nahradil poctivě smýšlejícím chuďasem, výjimkou potvrzující pravidlo, a z apoštolů se stali neurvalí zloději a povaleči. Ježíš zemřel zbytečně, křesťané se obrací k iluzi, zbožnému přání lepšího světa. Tento promyšlený počin zasáhl církev na jejím nejcitlivějším místě. Neuráží ji, jen nastavuje zrcadlo jejímu absurdnímu chování. Věřící nikdy nekoupí všechny nebohé psy tažené za povozy ani nedokáží změnit povahu chudiny, která si od malička snaží urvat co nejvíc pro sebe, aby vůbec přežila. Rozezněla se světská hudba, trnová koruna mučedníka je v plamenech. Viridiana zasvětila život jedné velké iluzi a prozření má být velmi bolestivé. Od začátku jsem věděl, že si se mnou jednou zahrajete karty. (13.04.2009)

Komentář obsahuje SPOILERY a citáty zvrhlých namyšlených ateistů, proto by ho nikdo neměl číst. Jak už tu mnohokrát zaznělo, Viridiana je kritikou křesťanství. Neútočí na zločiny církve, pokrytectví apod., ale na to, co křesťané považují za jednu z nejvyšších ctností, (křesťanské) milosrdenství. Viridiana je však vybavena nejen milosrdenstvím, ale téměř všemi (či úplně všemi) křesťanskými ctnostmi. Ovšem Buňuel by se zřejmě podepsal pod Ingersollův výrok:"Náboženství učí otrockým ctnostem - poslušnosti, pokoře, sebezapření, odříkání, neodpírání zlému." Naopak její nevlastní bratranec křesťanskými ctnostmi neoplývá. Je však pracovitý a podnikavý, a to zřejmě Buňuel považuje v konečném důsledku za mnohem pozitivnější. Inu, jako v citátu Benjamina Franklina:"Majáky jsou o mnoho užitečnější než náboženství." Zatímco snaha Viridiany nejenže nenese ovoce, ale směřuje ke katastrofě, hospodářství bratrancovo vzkvétá. Buňuel nechal Viridianinu víru ve filmu projít zkouškou, která ji nakonec zlomila. Vývoj postavy Viridiany snad můžeme popsat slovy G.B.Shawa:"Skutečnost, že věřící je šťastnější než skeptik, neříká nic víc, než to, že opilý člověk je šťastnější než střízlivý." Po tragickém konci odříkání a věnování všeho času "potřebným" Viridiana zjišťuje, že nyní není v jejím životě vůbec nic, ani jediná malá radost. Nezbývá, než si jít zahrát karty... anebo namítnout, že si to Buňuel takhle celé vymyslel a ve skutečnosti křesťanské milosrdenství k těmto koncům nevede, a když, tak zřídka. To je nejspíš pravda a my stále nevíme, zda je to křesťanství dobré či špatné, pravdivé či nepravdivé, ba ani jestli můžeme souhlasit s výrokem I.P.Pavlova:"Náboženství je pro slabochy, silní ho nepotřebují." A to i když Viridiana bez víry najednou působí strašlivě křehce. Ovšem, kdo by nepůsobil, po tom, co něco tak zásadně otřese jeho hodnotami. Ať tak či tak, Viridiana je velmi dobrý film. Na druhou stranu je ale i překrásným příkladem toho, že umění umožňuje autorovi jeho názor velmi působivě předložit, ale málokdy mu umožní ho dokázat. A tak, ač Buňuel sám říká:"Chválabohu, stále jsem ateista," křesťan zůstane po zhlédnutí Viridiany křesťanem. Tento snímek totiž nemůže otřást jeho vírou v boha a křesťanské ideály, otřást může jen jeho vírou v Buňuela. (22.01.2008)

Krásně sarkastický a zlý film. Naivní jeptiška s pošetilou touhou napravit svět křesťanskými ideály naráží na realitu, která je špinavá a smradlavá. Scéna likvidace luxusního domu poživačnou lůzou vám zůstane v hlavě hodně dlouho. Viridiana byla ve své době považovaná věřícími za skandální a nic bych za to nedal, že ještě dnes by Luise Bunuela (kdyby byl naživu) v některých zemích nejradši upálili na hranici. Přesně v duchu vznešených křesťanských ideálů. 80% (12.08.2005)

Buñuelovo nahliadnutie na kresťanskú tematiku je ozaj silné. Oddaný cirkvi zrejme s podobným pohľadom súhlasiť nebudú ( veď prečo by aj mali, nikdy nebudú chcieť prijať pravdu, aj keď im bude sedieť na hlave ), ale musia uznať, že režisér sa s námetom pohral dokonale. Z dobrotu na žobrotu. Po tomto snímku, už asi nikdy nedám houmlesákom ani milý pohľad. (20.04.2017)