Viridiana

Krásná, nádherná a andělská žena, oddána bohu a pomoci potřebným – to je Viridiana. Není divu, že po ní bažil její vlastní strýc, vždyť je dokonalá! Viridiana se chystá složit poslední slib, aby se stala novickou – jeptiškou, ale ještě předtím je instruována, aby navštívila svého posledního žijícího příbuzného, strýce, který financoval její vzdělání. A tak navštíví svého strýce Dona Jaimeho, samotáře, žijícího v chátrajícím panství se svou služkou Ramonou a její dcerou, která tak ráda skáče přes švihadlo. Strýcovi padne Viridiana okamžitě do oka a během poslední noci jí prozradí, že jeho žena a její teta jí byla neuvěřitelně podobná. Umřela však před svatební nocí ve svatebních šatech, a tak prosí Viridianu, aby si je oblékla. Poté ji nabídne kávu, do které nasype prášky na spaní, odnese ji do postele a začne ji líbat na prsou (krásná), ale na poslední chvíli nad sebou obnoví kontrolu a nechá Viridianu spát. Ráno pak Viridianě řekne, že se nemůže vrátit do kláštera, protože ji přes noc odpanil. Ta je z toho zdrcena, balí si kufry a odjíždí, ačkoliv jí strýc prosí, ať zůstane, že si to vymyslel. Viridiana čeká na autobus, když v tom ji zadrží policie a převeze zpět do sídla. Strýc se totiž oběsil na stromě a ve své závěti odkázal panství Viridianě a nevlastnímu synovi Jorgemu. Viridiana se rozhodne, že nemůže žít jako jeptiška, a že bude pomáhat potřebným. Shromáždí tuláky a bezdomovce a poskytne jim ubytování a stravu v hospodářských budovách. Mezi tuláky je třeba José, který nejspíše trpí leprou a kterého se ostatní štítí a vyhodí jej od hostiny. Jorge se svou přítelkyní Lucíí se zase pouštějí do renovace zanedbaných polí a budov. Jorge také začne mít na půdě tajné pletky s Ramonou. Lucíi se na panství nelíbí, a tak odchází pryč. Jednou v noci se Jorge, Viridiana a Ramona vydávají do města, aby vyřešily dědictví po strýcovi Donovi. Do hlavního sídla na panství se vloupou žebráci, začnou krást vše, co se jim líbí a rozhodnou se uspořádat hostinu. Během té nezřízeně jí a pijí a dělají bordel. Udělají si skupinové foto na motiv Poslední večeře a k tomu jim hraje Hallelujah. Jeden žebrák se dokonce pokouší znásilnit jednu žebračku za gaučem. Trojice se vrátí a vstupuje do zaneřáděného domu, většina žebráků uprchne, ale dva zůstanou, spoutají Jorgeho a jeden se pokouší znásilnit VIridianu hrotem nože. Druhý čeká, až na něj přijde řada, a Jorge ho pomocí peněz přesvědčí, aby toho prvního zabil. Naštěstí Ramona zavolá policii a učiní řádění těch nevděčných žebráků přítrž. Následuje střih a o několik dní později si spolu Ramona, Jorge a Viridiana zahrají karty a vše je opět v pořádku. Film o tom, jak se čistá a počestná krásná mladá žena rozhodla stát se služebnicí Boží, ale její plány byly zkříženy a její dobrosrdečnost vůči žebrákům se nevyplatila. (24.01.2024)

Krásně sarkastický a zlý film. Naivní jeptiška s pošetilou touhou napravit svět křesťanskými ideály naráží na realitu, která je špinavá a smradlavá. Scéna likvidace luxusního domu poživačnou lůzou vám zůstane v hlavě hodně dlouho. Viridiana byla ve své době považovaná věřícími za skandální a nic bych za to nedal, že ještě dnes by Luise Bunuela (kdyby byl naživu) v některých zemích nejradši upálili na hranici. Přesně v duchu vznešených křesťanských ideálů. 80% (12.08.2005)

Bunuel se nejen vyziva v narazkach na krestanstvi (kolikaty film z touhle tematikou uz od nej vidim?), ale ma i silne vytribeny vkus na zeny. Silvia Pinal je hodne luxusni blondyna s uzasnym usmevem, ktera vladne jeho filmum z Mexika uplne stejne, jako pozdeji Catherine Deneuve v jeho francouzske ere. Problem je ale v tom, ze tuhle charismatickou nadvladu ma k dispozici prevazne jen v prvni pulce filmu, ktera je excelentni. Pak se ke slovu dostanou homelessaci a jakkoliv je to symbolicke a ve sve odporne podstate pusobive, tak me proste sledovani nechutnych vagusu co se chovaji jak magori nijak extra nebere. Pod 4* jit ale stejne nemuzu, protoze ten film ma v sobe hodne velkou silu. 7/10 (11.03.2012)

Nelíbí se mi vyznění filmu že milosrdenství se nevyplácí. Pokud to Buňuel myslel jako dogma. Pokud to má být pouhý horor tak chválím závěrečnou scénu hostiny. Ale myslím si že Buňuel byl celkově dost zvrácený filmař i člověk a tedy jeho poselství jsou rozporuplná. Dávám dva body, protože film není špatně natočen a nenudil jsem se u něj jako u většiny ostatních výtvorů tohoto režiséra. (09.12.2013)

Bunuela údajně inspiroval vlastní erotický sen, v němž si užíval s jeptiškou. Natočil film o střetu křesťanských ideálů s drsnou realitoui i o střetu duchovních hodnot s nejnižšími lidskýmni pudy, aniž by se při tom snažil dojít k nějakému závěru, čí vložit do filmu nějaké hluboké poselství. Podobně jako v předchozím Nazarinovi tu máme postavu, jež se v souladu s křesťanskou vírou snaží pomáhat bližním, což se krutě obrací proti ní. Dostala mě mj. scéna, kdy Fernando Rey uspí Viridianu a nad jejím tělem pak bojuje s pokušením. A řada dalších drobností. V jedné analýze se autor textu zmiňoval o falickém tvaru držadel švihadla, jež se ve filmu co chvíli objevuje. Sám bych si toho možná nevšiml. Obzvláště patrné je to při jeho prvním zjevení, kdy vidíme siluetu držadla proti světlu. Podobné asociace vzbuzuje scéna, kdy Viridiana zkouší dojit krávu (tvar vemene) a najednou zaskočeně pocítí zábrany. Ovšem tohle prolínání erotických a křesťanských symbolů vytváří pikantní úchylnou atmosféru. Scéna mejdanu žebráků je roztomilá. Obzvláště se mi líbí moment, kdy sledujeme gauč na němž sedí malé dítě s nevinným obličejem (jak ze svatého obrázku) a zpoza gauče vykukují nohy živelně souložícího páru - ty dva světy v jednom statickém záběru. A pak ta vypečená parafráze Poslední večeře. Atmosféra filmu je úžasná - neurčitě znepokojivá a tak nějak dráždivá v tom nejlepším smyslu slova. Toho je dosáhnuto velmi neokázale. Třeba když je malá holčička okřiknuta, aby si nehrála pod stromem oběšence, neb to přináší neštěstí. Jako správnej neposlušnej harant de holčička blbnout se švihadlem právě pod zmíněný strom. Následuje dlouhý záběr na její poskakující nohy doprovázený šustěním trávy. A znepokojivý pocit je na světě:) Z celého filmu (zvláště scény s žebráky) vyzařuje cosi zrůdného a zároveň groteskního podobně jako z Goyových obrazů. Docela chápu pohoršení a skandální přijetí, jehož se film ve své době dočkal, i když dnes už tolik šokující jistě není. Bunuel byl v té době jedním z nejodvážnějších filmařů a dokazoval to velice kultivovaně, bez laciných nechutností, bez nichž se zpravidla neobejdou dnešní rádoby odvážní filmaři. (14.12.2007)