Viridiana

Narúšanie tradičných schém významovými posunkami a uchovanie si surreálnej, ale zároveň svojbytnej a len pre Buňuela typickej poetiky. Táto znepokojivá obrazová lyrika premiešaná so svojráznym sarkasticko-anarcho-skeptickým nazeraním na svetské i cirkevné inštitúcie tvoria základ najlepších filmov tohto španielskeho režiséra. Neinak je tomu i vo Viridiane, v podstate banálnom príbehu o novicke, ktorá pred zložením sľubu čistoty prichádza za strýkom aby po tragickej udalosti v dome opustila múry kláštora a venovala sa kresťanskému milosrdenstvu formou pomoci chudákom a mrzákom. Spomenuté posuny vytvárajú bizarný čiernohumorný príbeh, s jedným vyvrcholením v scéne s odvalenou poslednou večerou žobrákov a druhým, dráždivejším, pri partičke kartovej hry. (26.02.2005)

Traumatizující vylíčení nelidskosti v níž blikající světílko míru bude nakonec i Vám připadat naivně a zbytečně. Kontroverzní Luis Buñuel neoficiálně útočil na oficiální pevnosti moci s níž katolickou církev strefoval soustavně, kdy se ke konci filmu zdá, že argumenty už ani potřebné nejsou. Čistá novicka Viridiana působí od počátku až děsivě v řetězci života (pro ní plného krutostí), její pomoc degradují sami pomáhaní chudáci, bližní jdou s arogancí přes lidské zásady a pomoci se nedočká Viridiana ani u své oficiální vrchnosti. Právě ta a koneckonců Viridiana samotná (je přes všechny útrapy stejně ortodoxní, tj. fanatikem) působí dojmem nejhoršího zla -> vždyť chudáci pomoc dostat nemůžou (jejich řádění u hostiny) a bližním stačí přehlušit chorály odpovědnosti moderní hudbou. Má Viridiana vůbec právo chtít tohle změnit? Buñuel ji dal velice cynickou odpověď.... (11.10.2008)

Krásná Viridiana žije ve světě idejí, sní si své sny, ale svět kolem je tak krutý. A lůze se neříká lůza úplně bez příčiny... Bunuel není nudný, dokáže z vypjatých, těžkých témat přecházet do nenucených, optimismem prosvícených scén. Ovšem, co umí nejlíp (tedy aspoň ve Viridianě), to je schopnost šokovat - a překvapení čeká nás, i krásnou Viridianu sposta... Nejnečekanější konec filmu, Bunuel prostě usekne film v místě, kde byste čekali, že se teprve začne rozjíždět hlavní linie ústřední pointy příběhu. To, že mě tenhle stařík šokoval víc než většina současných režisérů, kteří si s cenzurou či ožehavými tématy a novátorskými postupy nemusejí dělat těžkou hlavu, je věc pozoruhodná. Komu čest, tomu čest. 90% (23.11.2006)

Poniektorí ľudia majú občas dojem, že sú samým stelesnením boha. Majú neutíchajúci pocit konať dobro za každú cenu a nič za to nežiadať. Nie je na tom nič zlé, ale na ľudí, ktorým podala pomocnú ruku Viridiana, treba tvrdý režim. Podobných ľudí len ťažko prevychováš, pretože oni chcú žiť presne takto a nič na tom nechcú meniť. Vraví sa, že za dobré nič dobré nečakaj a Viridiana sa o tom presvedčí. Scéna večere a likvidácie domu vo vás ostane ešte dlho a pomôcť nejakému chudákovi vám na pár dní nebude pripadať ako najlepší nápad. 80%. (21.11.2011)

V danej dobe významný Bunuelov počin poukazujúci na pokrytectvo, temné prúdy v ľudskej mysli a vysmievajúci sa z naivnej nádeje, že dobrom a milosrdenstvom sa dá niečo zmeniť. Viacero zrejmých odkazov a symbolov náboženského charakteru som ako ateista celkom nepochopil. Určite som však pochopil, že tá žobrácko-bezdomovecká lúza sa odvtedy zmenila iba v tom, že ich nemusíme podozrievať z postihnutia leprou. (03.05.2011)