Anděl zkázy

Na Luisi Buñuelovi je pěkné to, že i v tomhle svém surrealistickém období byl schopný natočit filmy, které jsou v určitých ohledech divné, ale stejně tak jsou smysluplné a někdy i docela hlubokomyslné, a to nemyslím negativně. Tenhle snímek je o lidském životě, o tom, kam směřujeme a je to podáno zajímavě, a doplněno specifickým stylem a scénami. (12.11.2016)

Nic nekonsternuje slušně vychovaného člověka natolik, jako nemožnost odejít z místnosti, když večírek skončí. Dokonce je pak gentleman nucen dělat strašlivé věci, nad kterými zůstává rozum stát a není mu pomoci. Bonton jde stranou, ke slovu přichází přehnané reakce a objevuje se potlačovaný pud sebezáchovy. Konec je pak krásně mrazivý, vždyť možných kombinací je tolik. Ten film vůbec není intelektuálský, Buñuel samotný by kavárenské intelektuály vyválel v dehtu. Pouze popírá veškeré hranice normálnosti a reality, proto je pro mnohé obtížné na jeho hru přistoupit. (Kromě toho, Anděl zkázy je nádherný titul, pochází z Apokalypsy) (21.08.2010)

Mexická tvorba se mi zas až tak často pod ruky nedostává, ale když už se tak stane jde většinou o velice zajímavé a dobré filmy. Také tento film je neskutečně zajímavý a svým příběhem a dějem mě naprosto dostal. Jde o něco co jsem ještě asi nikdy v životě neviděl. Režisér Buňuel přišel s něčím, co v té době bylo zcela netradiční a nad čím zůstal rozum stát. Tento španělský režisér byl za svého života velice oblíbený. Natočil několik desítek filmů, z nichž skoro všem se dostalo velikých ovací a mnohé z nich patří mezi úplnou špičku světové filmové tvorby. Ve filmu máme možnost vidět i několik úmrtí o které jsme nebyli ochuzení. Nehledejte však zatím žádné postraní události, protože všichni zemřeli přirozenou smrtí. Žádní duchové ani masakry se nekonaly. Nelze ale přehlédnout scénku s pohybující se rukou, která se stala inspirací pro několik další filmů. Tato scénka byla příjemným zpestřením a jistě i hlavní prezentací nadpřirozena. Na efektech tento film jinak nestavěl, protože to nebylo ani za potřebí. Hlavní prioritou filmu je zcela jistě pochmurná atmosféra a chování postav. Herecké výkony jsou na velice dobré úrovni a právě ty stojí za úspěchem celého filmu. I samotná hudba musela ustoupit do postraní, protože by zcela jistě překážela. (07.05.2010)

Marxismus zapuštěný do hávu surrealismu. Zatímco služky, kuchaři, číšníci odcházejí do nové dějinné etapy, aristokracie zůstává opuštěna na prahu nového věku. Teprve když se pod tím vším nátěrem (luxus, vybrané chování, galantnost, umění, gurmánství...) objeví člověk z masa a krve, kdy se vyvalí celá ta špína ukrytá uvnitř, může aristokacie převzít svoji úlohu v novém uspořádání světa. Je sice už jen skořápkou bez obsahu, ale je to pojítko s minulostí. A po aristokracii přichází na řadu církev. (24.05.2009)

Že by svět byl jediná pevná cesta pod nohama skloněného poutníka, lemovaná jen běsy a zkázou? Že by konvence, víra či společenská role byly tak statické? Nevím. Jisté je, že kdo z cesty schází, stává se tabu, nedotknutelným a neviditelným, dokud se zase poražen nenavrátí .. či si nevytvoří cestu vlastní. Tuto možnost však film nepřipouští, působí tak velice beznadějně. (27.10.2009)