Režie:
Hrafn GunnlaugssonScénář:
Hrafn GunnlaugssonKamera:
Esa VuorinenHrají:
Reine Brynolfsson, Tinna Gunnlaugsdóttir, Egill Ólafsson, Kristbjörg Kjeld, Helgi Skúlason, Sigurður Sigurjónsson, Flossi Ólafsson, Rúrik Haraldsson (více)Obsahy(1)
K nejrozšířenějším severským legendám patří Tristan a Isolda. Vznikla snad ve Skotsku již v průběhu 5. a 6. století a stala se součástí mnoha národních kultur (například v české literatuře se s ní setkáváme ve 14. století). Motiv milostného trojúhelníku, zrady, pomsty a věčné lásky si vypůjčil do druhé části své vikingské trilogie nazvané Stín havrana také Hrafn Gunnlaugsson a podobně jako v prvním filmu tu pracuje se střetem dobra se zlem. Havran je v jeho podání ztělesněním neznámého božstva, které uctívají islandské kmeny. 11. století je ale dobou, kdy na ledových ostrovech dochází k šíření křesťanství, které se ne vždy obešlo bez obětí.
Hrafn Gunnlaugsson pracuje s obdobnými motivy jako v první části trilogie. Vražda rodičů a svědectví malého dítěte, divoká příroda, podtrhující divoké charaktery domorodých kmenů, křesťanská tematika, která je navíc obohacena o mariánské motivy, jež nabývají na důležitosti zejména v závěru filmu. Pokračuje i prohlubování povědomí o životě vikingských kmenů. Autor zavrhuje přímočaré morální rozlišení muže a ženy a důslednějším způsobem pracuje s kostýmy a hudbou, tedy složkami, které poněkud snižovaly estetickou hodnotu prvního filmu.
(Letní filmová škola)
Recenze (4)
Nekončící kolotoč nenávisti, pomsty, rodové cti, tentokrát s milostným příběhem. Proč je láska a vášeň za bílých severských nocí o tolik věrohodnější než někde na jihu? Proč lze nesympatické Isoldě a jemnému Traustimu jejich nečekané vzplanutí bezvýhradně věřit? Asi že nejsou vyrobeni hollywoodskou mašinerií... ()
Druhý díl Gunnlaugssonovy islandské trilogie je o něco slabší než první díl...ale opravdu jenom o něco málo. Druhý díl navazuje na ten první pouze prostředím a některými (asi třemi) postavami, takže ten kdo neviděl HRAFNINN FLÝGUR, si nemusí vůbec zoufat. Tentokrát je příběh poněkud složitější, než je první díl, i když v poslední třetině filmu jde zase o pomstu. Mně osobně se na Gunnlaugssonových filmech nejvíc líbí prostředí pohanského Islandu, v prvním díle takřka ještě neovlivněného křesťanstvím, v druhém díle ale už se znatelnou částí společnosti, která, v některých případech jen naoko, už přijala křesťanství. Trochu mě zklamala poněkud zaprášená Ódinova svatyně a fakt, že si hlavní hrdina nasadil skvěle vypadající helmu, kterou jsme viděli už v prvním díle, jenom na chvíli. ()
70%. ()
Ve všech směrech lepší než první díl. Pořád ale průměrný osmdesátkový film. Přidaná hodnota hlavně ve vykreslení středověkého Islandu. ()
Galerie (8)
Photo © F.I.L.M.
Reklama