Good bye, Lenin!

Vzpomínáte si na film Hibernatus s Louis de Funesem, kde museli rozmrazenému dědečkovi vytvořit kulisy života tak, aby měl pocit, že se probudil do "své" doby? Nemůžu se ubránit tomu srovnání. I když v tomhle filmu byly důvody k mystifikaci zcela nezištné, přesto mě naivita a hlavně krátkozrakost synova snažení udivovala. Vždyť nemohl tušit, jak dlouho bude muset předstírat, že je vše při starém. A to, co matce nakonec (když už v žádné popelnici nezbyl obal od totalitních potravin) předložil na videu, tomu by přeci nemohl uvěřit ani komouš. (18.09.2004)

Tenhle film rozhodně není klasickou komedií. Za vtípky je cítit smutek z doby za železnou oponou, kterou naši sousedé obývající tu demokratickou část Německa (alespoň dle názvu) vnímali stejně jako my. S trochou nadsázky bych snímek přirovnal k Pelíškům či Pupendu. Tenhle naštěstí končí celkem dobře (co do historických souvislostí). I zde rodina řeší nejen problémy spjaté s dobou a politickým režimem, ale i vlastní, osobní. Řada sekvencí byla skoro až absurdní, ale v celkovém souhrnu mne film zasáhl. Obzvláště Alexovo setkání s otcem. Samozřejmě neprosto nelze opomenout úchvatný soundtrack Yann Tiersena, který je zkrátka skvostný! Doporučuji shlédnout. * * * * (13.01.2012)

Geniální umělecká a sémantická parabola - signifikantní motiv hry, kterou musí sehrát rodina i blízké okolí pro svou matku a sousedku, je užasnou analogií k reálně žité hře, kterou hrála většina občanů donucena zvrhlým totalitním režimem...ano, takový byl reálný socialismus... Sám jsem prožíval útlé dětství v 70. letech a také jsem byl obklopen hrdiny dobývání kosmu, učil jsem se povinně rusky a sledoval monotónní televizní zpravodajství plné propagandistických úspěchů budování komunismu...a nerad bych se do této doby někdy vracel jinak, než s podobnými filmy... PS: Vynikající nostalgicky laděná hudební složka Yanna Tiersena (proslavivšího se komponováním k Amélii z Montmartru) dává filmu zvláštní punc...smířlivosti? (13.08.2008)

Zaskočilo mě, že tenhle film byl natočený až v roce 2003. Znovu nepříliš vydařená potřeba ukázat, jak byl ten komunismus špatný, ale pokud jim byl někdo nasátý, tak se s ním těžko loučil. Komunimus bylo stejné náboženství, jak je tomu u jiných náboženství. VÍRA V LEPŠÍ BUDOUCNOST, NEŽ JE NEUSPOKOJIVÁ PŘÍTOMNOST. Podobně se to "dařilo" i zde, prakticky veškeré snahy v devadesátých letech ukázat jak byl ten komunismus strašný! Daří se to jen v okrajovějších žánrech, jako je dokument.. Ale ne v hraném filmu! Kde je jádro pudla? Zde je to jasné. Zde nikdo změnu nechtěl! Nikdo o ni neusiloval. Těch pár lidí, to je kapka v moři. A co jsou lidi zač, co chtějí, tak to už je dneska jasnější. Stačí jim přihlouplé filmy, pohádkové, a potřeba ukázat někoho jako nepřítele. A přece obdivuji ty, co komunismu věřili a rozhodně to vždy nebyli lidi vyžraní, lidi toužící jen po majetku, ale po snaze vylepšit přítomnost. Abych to jasně ukončil. Spisovatel A.LUSTIG byl jednou otázán, proč byl komunistou. Odpověděl na to, že poznal v koncetráku komunisty jako ty nejlepší a nejcharakternější lidi, byli to jeho vzory. A chtěl být jako oni. Ano, kdo takovým, jako je A. LUSTIG dá příklad, je pro ně autoritou, tak chtějí být jako ta AUTORITA. A je jedno jestli je to komunista, katolík, bahai faither či muslim. Ale lid nechce víru, tedy ti lidé, kteří mají pocit, že oni sami žijí navždy, že smrt se týká jen jiných lidí. Co se týče tohoto filmu samotného, tak k němu se nedá nic dodat. Originalita? To snad ne. Jde jen o rozvedenou anekdotu, nic víc! (21.06.2010)

Zajímavý německý snímek s dost originálním námětem. Nabízí nám docela netradiční pohled na přechod režimu v NDR a jak se s ním různí lidé srovnávali. Daniel Brühl tu hraje kluka, jehož matka během nepokojů dostane infarkt a upadne do kómatu. probudí se za osm měsíců, kdy už je nový režim a o ničem neví. Protože byla zapálená komunistka a jakýkoliv stres by mohl zhoršit její stav, rodina se rozhodne ji v tom nechat. Tím začne nekonečný kolotoč šíleností, kdy se matku snaží udržet v onom starém režimu, a to od nábytku, přes sousedy a přesypávání potravin až po natáčení falešného zpravodajství. Má to určité kouzlo a rozhodně stojí za to to vidět. Brühl tu má dost dobrou roli. "Máte okurky?" (23.04.2021)