Reklama

Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Bohatý Don Francisco je svým okolím vnímán jako ctihodný bohabojný muž, vzorný člen církve. Není divu, že jej všichni berou jako ideálního manžela podstatně mladší Glorie. Nikdo si ale nedovede představit, co Glorii po svatbě čeká. Francisca přepadají záchvaty vzteku, podezírání, žárlivosti... mění se v monstrum, jež má však na rozdíl od těch filmových lidskou podobu. Autor se vysmívá rigidní společnosti a církvi a upozorňuje na neprodyšné masky, které lidé nosí. Zlo může být kdekoli... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (32)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Hodně se mi líbila kamera, pár scén, kde Buñuel mistrně vypráví pouze obrazem (o to víc mě ale zaráželo, že místy sklouzl k voiceoverům), skvělé herecké výkony a i samotný příběh měl dost do sebe, ale nemůžu si pomoct, od Buñuela jsem čekal víc. Ten námět je totiž uchopený dost předvídatelně, s nedotaženými postavami, které sice jakž takž fungují, ale rozhodně se daly lépe vykreslit a celkově je to ještě takové "nehotové". Je vidět, že Buñuel už tehdy věděl, jakým tématům se chce věnovat, ale pořád to jsou spíš začátky a když si to srovnám třeba s pozdější Tristanou (která je tomu docela podobná), má to prostě jasný kvalitativní rozdíl a působí to mnohem vyspěleji a propracovaněji. A abych dával čtvrtou hvězdu jen za pár povedenějších scén s hlubším vyzněním (třeba to psychické zhroucení v kostele, ale to opravdu musím uznat, že je skvělé), to se mi zrovna nechce, když mě to jako celek až tak moc neoslovilo... Silné 3* ()

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

Tak mnohovýznamový film, který se jednou souvislou dějovou linkou vyjadřuje k tolika různým tématům, jsem už dlouho neviděl. Brada mi padla až někam ke kotníkům. Skvěle nastavené zrcadlo vší pokřivené společenské morálce, cti a vlastně všemu, co se snaží tvářit jako pevný sloup, přitom to je jen křehké pozlátko. Bunuel skvěle odhalil pozadí mnohých despotů, kteří jsou ve skutečnosti zbabělí slaboši, jen se jim to dobře vybudovanou hradbou falešných představ okolí o nich samotných daří skrývat. Poukázal na i po těch šedesáti letech od vzniku filmu stále ještě platné postavení ženy ve společnosti. Můžeme se pokrokem vzdělání zaštiťovat jak chceme, ale jesště stále se často setkávám s podobným pohledem na ženu a její místo ve společnosti. Odhalit do očí bijící pokrytectví křesťanů není zase tak těžké, neboť oni sami tomu napomáhají měrou vrchovatou a každému samostatně a alespoň trochu myslícímu jedinci to musí být jasné na druhý pohled. Ale vykreslené je to fe filmu opravdu dobře. Él je hnusný film, nechutný, odporný. V tom pozitivním smyslu. On horrorový netvor nemusí mít vždy masku Frankensteina nebo Jasonovu hokejovou. on to může stejně tak dobře být obyčejný člověk, o němž si všichni myslí, že je to dobrý člověk, opora společnosti, hodný, čestný, slušný. A přitom je to hovado jak prase. Dobrý scénář, skvělé herecké výkony dvou hlavních představitelů, zajímavá kamera a hodně dobrá atmosféra tehdejší doby (ty auťáky fakt miluju), jen dokreslují opravdu vynikající zážitek. ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Román španělské autorky Mercedes Pinto Él z roku 1926 (u nás nikdy nepřeložený) inspiroval Buñuela k poměrně zajímavé filmové eseji na téma mezilidských vztahů. O závislosti na partnerovi, o vztahu k okolí, o egu a dalších obvyklých zákoutí lidské duše. Jako již tradičně u Buñuela špatně snáším transponování literárních předloh vpřed v čase a samozřejmě jako jindy nespočívám zrakem s potěšením na té estetice 50. let, která je zkrátka sporná. Nicméně, pokud se odpoutám od určení místa a času, ten intimní příběh jednoho manželství mohu ocenit a dokonce s překvapením doporučit. Jen bych byla velmi opatrná se srováváním s Fassbinderovou Marthou, mnohem více příběh lze komparovat s pozdější Buñuelovou adaptací Ženy a tahacího panáka. ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Buňuel je skvělý. Od začátku nenechá pochybovat o svém mistrovstí. Například už jen záběr, kdy se dva hlavní protagonisté poprvé spatří, je ukázka filmového mistrovstí. Kamera, coby oči halvního hrdiny, sleduje v kostele nejdříve nohy mladíků při obřadu, poté jakoby mimoděk přejde na nohy nezúčastněných ve druhé řadě. Tam opět bezmyšlenkovitě přejíždí po nohách sedících, až jedny zaujmou, následuje pohled na "majitelku" a vzplanutí. Geniální. Navíc si zde tvůrce pohrál a znázornil psychologický profil Franciska, coby paranoidního a žárlivého cholerika (avšak jinak skvělého katolíka). Franciso například rovná partnerčiny boty, pořádek mají přeci cholerici rádi. Po nervovém zhroucení pak běží na schodiště a buší tyčí do zábradlí. K dokonalosti mi chyběl pouze temnější závěr, jež by lépe zvýraznil zoufalou sitaci. ()

Lavran 

všechny recenze uživatele

Můj první Buñuel a rovnou taková palba. Výborní herci, detailní psychologie, uhlazený scénář, řemeslná preciznost, kvalitní hudba - mouchy se hledají opravdu obtížně. Vrcholem filmu (a pomyslnou třešničkou na sladkém dortu) je surrealistická konkluze v kostele, která jistě připomene zlatý věk režisérovy avantgardní kolaborace se Salvadorem Dalim. Neopodstatněně zapomenuto, nyní však znovu na světle Božím. Všichni a povinně naklusají do nejbližšího diskontu LK... 4,5* ()

Galerie (6)

Zajímavosti (7)

  • Film se umístil na 7. místě v žebříčku 100 nejlepších mexických filmů všech dob podle 25 filmových kritiků (1994/2020). (classic)
  • Luis Buñuel si později stěžoval, jak rychle byl nucen film natočit, a chtěl ho předělat. Prohlásil: „Udělal jsem to, co jsem udělal ve většině svých mexických filmů. Navrhli mi téma a já místo něj udělal protinávrh, který se mi sice stále zdál komerční, ale příznivější pro zkoumání věcí, které mě zajímaly.“ Buñuelův producent najal do hlavní role Francisca Galvana de Montemayora mexického herce narozeného na Yucatánu Artura de Córdova. De Córdova byl předtím hollywoodskou hvězdou v rolích šviháků, ale jeho těžký přízvuk z Bronxu mu často překážel ve výkonu. (classic)
  • Francouzský časopis Cahiers du Cinéma film zařadil mezi 100 zásadních filmů všech dob. (classic)

Reklama

Reklama