Kdo přežije - Jižní Pacifik

Spoilery, neboť bez nich by tento text byl jen snůškou vágních vět. V době premiéry jsem bohužel, zřejmě znuděn "zábavností" Russella Hantze a Roba Mariana v předchozí sérii, Survivor: South Pacific vynechal. Navrátil jsem se k němu až nyní, nabuzen výkonem zde vítězné osoby v Survivor: Winners at War. Ve spojitosti s WaW jsem se pak utvrdil v myšlence jak moc mi ve WaW chyběl Cochran vzhledem k tomu, jak moc mě bavil v Survivor: Caramoan. Tady mě bavil taky, ale trochu jiným způsobem. Nejvíce mě bavila Sophie, takže její výsledné umístění jsem jí velmi přál. Příliš mnoho z této série nestojí za zmínku s výjimkou zmíněné dvojice a jejich confessionals (Sophie, Cochran) a pár memetických věcí - absolutní zbytečnost redemption islandu po sloučení, šílená výzva s prasetem s ještě šílenější odměnou a zraněními soutěžících, odměna v podobě filmu a reakce soutěžících na něj (zejména Sophie) a Coachův kult. Celé to beru jako takovou hezkou vzpomínku na doby klidnější - bez prohazování lidí v kmenech nebo bez konstantních honů za hidden immunity idols. (19.09.2020)

Obsahuje Spoilery-TV/// Soutěžící 7/10 Děj 6/10 Hudba 8/10 Prostředí 7/10/// PLUS: pro mě jednoznačně Ozzy a jeho nepřemožitelnost, výrazným soutěžícím byl i Cochran, Ozzyho kmen byl rozhodně zajímavější MÍNUS: a naopak Coachův kmen měl poměrně nalajnovaný průběh, který mě moc nebavil. /// Shrnutí: Je opravdu příjemné, že se nám tento soutěžní pořad vrátil na obrazovky. O návykové sledování pěti částí naráz nebude nouze, co na to bude říkat zkouškové ve škole se raději neptám. Přes moji natěšenost se ale nedá říct, že by tato řada byla skvělá. Je poměrně standardní. Osvěžením je dvojice navrátilců, méně příjemné a překvapivé je závěrečně vyřazování a finále./// Celkem 68%/// (28.03.2017)

SPOILER: Pro mě průměrná sezona, přesto se objevilo pár moc zajímavejch charakterů. Coach, ukázal možná až překvapivě velice kvalitní manipulační hru se svými "bratry v Kristu", Ozzy, opět extrémně namyšlenej, a to díky svým skoro nadpřirozeným sportovním výkonům, avšak nulovou social game a Brandon, neuvěřitelně otravnej, labilní mladej kluk, kterej nepředvedl ani ň (to už jeho otec za to odpoledne v kempu udělal pro hru víc). Co však mi vadí nejvíc na téhle řadě je přílišný zveličování víry na úrovni např. hledání imunity a modlení se při každé situaci a vítězka jak bývá zvykem strašná: měla štěstí - např. skládačka proti Ozzymu, nedělala strategický tahy - nešla do rizika a zahořklá porota opět (ne)zklamala. Oblíbenci: Coach, Cochran (12.02.2013)

Je možné přát výhru některému z navrátilců, tak jako v předchozí sérii Boston Robovi? Úplně mi to nebylo tak sympatické. Z Coache se stal kázající pán o Bohu, což bylo časem velmi otravné a tím pádem i celý jeho kmen. Více sympatií si získal kmen Savaii, proto jsem hledala svého favorita tam. Kvalita série dílem od dílu klesala, poslední kmenová rada byla jen hořkou tečnou na závěr. Vítěz prostě jedno velké NE. Ač Ozzy nebyl mým favoritem, měl se stát vítězem - ale když ještě zmíním Boston Roba, tak on se vrátil celkem 4x, Ozzy zatím jen 3x :-) Coache už vidět nechci. Velkými postavami se stali ještě Brandon a Cochran, ale z obou se mi převrací žaludek a vidět je již nechci. Vím, že se ještě objeví, ale prosím NE! Favorit: Jim Rice (07.11.2016)

SPOILER ALERT. Viděla jsem už většinu sérií a skoro každou jsem si užila, pokaždé trochu jiným způsobem. Nemůžu tvrdit, že tuhle vůbec ne, nicméně ještě nikdy jsem neměla takovou potřebu napsat k ní i komentář, neboť se prostě nějak vnitřně nedokážu přenést přes tu obrovskou smradlavou hromadu pokryteckých (nejen, ale hlavně křesťansky laděných) keců, kterou dokázali soutěžící téhle sezóny vyplodit. Nikdo z nich (a obzvlášť finální pětka) si do huby neviděl, sypala se z nich taková spousta náboženského rádoby fanatismu v jehož jádru nebylo nic jiného než hraní na city stupidních a zmanipulovatelných Amíků a příšerný pokrytectví. Z finální trojice mi v konečném efektu vážně přišlo, že vyhrát si to nezasloužil ani jeden. I když se mezi hráči našlo i pár zajímavých "charakterů", ještě teď mi skřípou zuby nad tím, kdo (a jakým způsobem) se dostal do finále. Fuj. (03.04.2014)