Kdo přežije - Jižní Pacifik

Spoilery: V této sérii se mi Coach konečně zalíbil. K jeho rannímu cvičení Taichi bych se s radostí přidala. Aliance pěti opravdu vydržela do konce. S vítězem jsem naprosto spokojená, co se týče Ozzyho, jasně že mu fandím, je to fakt borec, ale musím hodně zavírat oči před jeho namyšleností. S vírou to v téhle sezoně fakt přeháněli, hlavně Coach, kterému jsem to ani nevěřila. Jestli Survivor Brandonovi pomohl stát se lepším člověkem, jsem ráda, ale stejně je mou nejméně oblíbenou osobou v Jižním Pacifiku. Po 23 sezonách konstatuji, že už to začíná být nuda a, že jedu dál jen ze setrvačnosti (stejně jak to bylo třeba u HIMYM). (08.05.2014)

Jen Cochran a Ozzy tomu dali šmrnc, jinak PRŮMĚR a vítěz měl být drakobijec, protože on se pasoval na náboženského vůdce a všichni ho poslouchali! Vy, co milujete Ozzyho určitě zjistíte, že sociální hra mu absolutně nic neříká. Naproti tomu vy, co Ozzyho nesnášíte, si zase polibte prdel, páč bez něj by tato série byla ještě mnohem nudnější. (08.04.2012)

Z Ozzyho sice náhlá vlna obdivu a slávy udělala namyšleného(skoro až arogantního) šulinka, ale z jeho výkonů člověk prostě musí mít respekt a nejeden by mu nakonec i fandil... Jestli byl Coach ve své první řadě naprosto zoufalou karikaturou a parodií na hrdinu a napodruhé to bylo o kousek lepší, tak tentokrát je až překvapivě střízlivý s nohama na zemi a rozumem v hrsti a člověk musí uznat, že ten svůj Jesuc Camp dokázal vybudovat velmi pohotově a udržel ho až do konce. Uchopení a využití náboženských mechanismů pro kontolu hry to je prvek který tu v tak masivní míře ještě nebyl a rozhodně je to poznávací znamení téhle série. Brandon je evidentně labilní náboženský fanatik který by po půlhodinovém zpracování souhlasil i s tím, že se opásaný dynamitem vyhodí do vzduchu i s nákupním centrem pro těhotné ženy, ale člověk s ním musí mít jisté soucítění, když se snaží vymanit ze superagresivního vlivu vykutálené Hantzovic rodinky(tady je finální reunion opravdu smutnou tečkou).. A pak je tu ještě lempl Kokren(jsem líný hledat si jak se to píše) kterému se jeho supernízké sebevědomí a naprostá absence sebeúcty doslova podepisuje na tělesné stavbě a držení těla..je to zoufalství koukat jak ve výzvách beznadějně tápe a na kmenovkách žadoní, ale aspoň jeho linka trochu naředila to pánbíčkářské dusno... Z mého pohledu je to celkově vzato jedna z výrazněji slabších řad, která má ale pár výrazných prvků a osobností jenž ze série 23 dělají poměrně snesitelnou, koukatelnou a zábavnou show. (28.09.2014)

OBSAHUJE SPOILERY South Pacific už před premiérou vznesl celou řadu otázek. Mimo jiné "Kdo budou vracející se hráči?" Po odpovědi na tu otázku se vyrojily logicky další. Proč Coach a Ozzy? Ti dva přece nemají žádnou rivalitu a ani nic moc společného. Jeff Probst si dovolil všechny vyvést z omylu, když prohlásil něco jako "Proč Ozzy a Coach? To je prosté, oba mají charisma, oba mají obrovskou fanouškovskou základu a ani jeden neumí pořádně hrát Survivor." To je věta, která je naprosto zásadní pro to, aby si člověk sezónu užil. Ozzy totiž předvádí svojí standardní šňůru výher topíc se ve vlastní aroganci, Coach za doprovodu ujetých historek a tai-chi dělá guru svojí sektě. Ač mají oba dva velkou moc, jeden strategickou, druhý fyzickou, ani jeden z nich pořádně nemá hru pod kontrolou. Ozzy zaslepený svým obřím egem nevidí, že fyzická hra nestačí, Coach zaslepený svým obřím egem nevidí, že za jeho zády každý kuje zradu. Vítěz: 4* - Jeden hráč ale vidí všechno. Nevýrazná nenápadná oplácaná holka jménem Sophie, která svojí ruštinou a diplomem z ekonomie uhrane jinak flirtuvzdorného Coache, tiše mu našeptává, co dělat, sem tam mu pohoní ego dotazy typu "pověděl bys nám, co znamená támhleto souhvězdí, ó všemocný Coachi?", sem tam zpacifikuje zbrklého Alberta ("Where's your strategic mind now?" = Sophierce Love!!!) s jeho nesmyslnými nápady na podraz (protože být součástí většinové aliance a mít kolem sebe obětní beránky pro poslední kmenovou radu je tak nějak mnohem logičtější a rozumnější než za každou cenu provádět blindside...) a neustále kryje Coachovi záda, a ve finále i nakonec v té vůbec nejtěžší a nejdelší soutěži Sophie nakope dolní záď i neporazitelnému Ozzimírovi, řečenému Arogantnímu. Většina diváků se baví nad Ozzyho atletickými výkony na Redemption Islandu, Coachovou zdánlivou manipulací kmene, Cochranovou zbabělostí, Brandonovým šílenstvím, a potom většina kroutí hlavou, když ten jediný zbývající normální a inteligentní člověk shrábne šek na milion dolarů. A já jsem naprosto spokojený. Vítězství Sophie je to jediné možné, které South Pacific na celé čáře vykoupilo a díky kterému South Pacific stojí za to. Oblíbenci: Sophie Clarke, Papa Bear (02.10.2012)

SPOILER ALERT. Viděla jsem už většinu sérií a skoro každou jsem si užila, pokaždé trochu jiným způsobem. Nemůžu tvrdit, že tuhle vůbec ne, nicméně ještě nikdy jsem neměla takovou potřebu napsat k ní i komentář, neboť se prostě nějak vnitřně nedokážu přenést přes tu obrovskou smradlavou hromadu pokryteckých (nejen, ale hlavně křesťansky laděných) keců, kterou dokázali soutěžící téhle sezóny vyplodit. Nikdo z nich (a obzvlášť finální pětka) si do huby neviděl, sypala se z nich taková spousta náboženského rádoby fanatismu v jehož jádru nebylo nic jiného než hraní na city stupidních a zmanipulovatelných Amíků a příšerný pokrytectví. Z finální trojice mi v konečném efektu vážně přišlo, že vyhrát si to nezasloužil ani jeden. I když se mezi hráči našlo i pár zajímavých "charakterů", ještě teď mi skřípou zuby nad tím, kdo (a jakým způsobem) se dostal do finále. Fuj. (03.04.2014)