Režie:
Elio PetriKamera:
Luigi KuveillerHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Gian Maria Volonté, Florinda Bolkan, Arturo Dominici, Gianfranco Barra, Vincenzo Falanga, Salvo Randone, Massimo Foschi, Roberto Bonanni, Alfonso Giganti (více)Obsahy(1)
Šéf římského detektivního oddělení vražd je mocný člověk. Ale to, co následovalo po oslavě jeho povýšení, nemohou zamaskovat ani ti nejmocnější. Nebo je snad realita jiná? Muž, kterému nikdo neřekne jinak než Inspektor a kterého vynikajícím způsobem ztvárnil Gian Maria Volonte, se hned po večírku odebral za svojí milenkou a zcela v poklidu a bez emocí jí prořízl hrdlo. Stejně klidně pak odešel. Byl totiž přesvědčený, že jeho nikdo nikdy nebude podezírat. Že on je ten, který stojí nad zákonem. A celý čin vlastně spáchal jen proto, aby mohl světu dokázat, kdo mu skutečně vládne. Dokonce na místě činu zanechal i stopy, přímo vedoucí k jeho osobě, s jistotou, že se mu nemůže nic stát a že vina padne na někoho jiného. A bohužel měl pravdu. Skrze vysoce ceněné italské drama se režisér Elio Petri stal v roce 1970 veřejným žalobcem proti korupci a elitářství mocných ve své zemi a jeho hlas se hlasitě rozezněl po celém světě. Krom Oscara pro nejlepší cizojazyčný film, snímek nakonec obdržel také hned dvě ceny na festivalu v Cannes a dva Davidy. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
Až při sexu zase jednou pocítím potřebu přeměnit partnerku v mrtvolu, tak poté z místa činu neuteču jako vyplašenej zajíc, ale všude v poklidu zanechám svou DNA, otisky prstů, videozáznam vraždy, pět důvěryhodnejch svědků a svý přiznání s motivem činu. Jen tak se mi nemůže nic stát, protože mám za sebou školu inspektora Omicidiho, při který jsem nevěřícně zíral, pobaveně se usmíval a užíval si skvělý Morriconeho hudby. A že se tohle může stát jen v Itálii? Kdepak, my mocní máme svý dlouhý prsty v každým režimu, ale v český verzi demokracie se nám za nitky tahá určitě nejlíp. ()
Kafkovská vize moci jako samoúčelného a sebeuspokojujícího opia odtrženého od svého účelu a nakonec už i bez jakéhokoliv logického smyslu. Film vslovuje závěr (věru, domnívám se pravdivý), že dnešní moc taková již opravdu je. Už netrestá excesy, které tento její charakter zrůdně zjevují, ale zcela se s nimi ztotožňuje a přijímá je za svoji vlastní normu. Moudré, hluboké, nádherné. ()
Primárne nejde o zločin a jeho vyšetrovanie, i keď by sa to tak na prvý pohľad zdalo. Ide o neúprosnú spoločenskopolitickú kritiku systému, kde mocní možu vśetko a v podstate s aroganciou sledujú samých seba, kam až možu zájsť. Petri si zvolil rozmanitý štýl, mieša satiru, drámu, psychológiu. Do hlavnej úlohy obsadil Volontého, geniálneho chameleóna, ktorý uchvátil celý film svojim meniacim sa výrazom tváre a spolu s ústrednou myšlienkou je ozdobou filmu. Nemenej významnou je aj Morriconeho hudba. ()
Podivné? Ale kdeže... Bylo to ulítlé, režisér byl nejspíš pěkně zkouřenej a měl pořádnou pifku na italské papaláše. Velmi mě oslovil satirický a současně kritický pohled na státní úředníky opojené mocí, které už prakticky nic nemůže ohrozit, což v tomto snímku výborně personifikoval a ztvárnil Gian Maria Volonte. Když nejdřív začal sám sebe vyšetřovat a později se udávat, byl příliš vysoko, než aby mu to někdo věřil nebo ho nechal padnout. Nakonec to připomínalo výlet za hranice nejbizarnějšího absurdistánu.... ()
,,JEDEN DETAIL PRE TVOJICH ĽAVICOVÝCH ČITATEĽOV. V BYTE NIE JE ANI JEDNA PAMIATKA PO SPODNOM PRÁDLE." ,,FETIŠIZMUS?" ,,AKÝ FETIŠIZMUS! JEDNODUCHO HO NENOSILA." __ Nielen z názvu, ale tiež z predchádzajúcich komentároch som sa dozvedal, že mám čakať netradičný zážitok. A po zhliadnutí pridávam prídomok skvelý predovšetkým vďaka prekvapivému a dejovo bohatému scenáru, ktorý si povšimli aj americkí akademici keď film ocenili svojim najvyšším hodnotením, aj keď jedným dychom treba dodať, že podobne zamerané/angažované filmy boli v danej dobe v móde (napr. rovnako ocenený, o rok starší Gavrasov ,,Z"). Volontého prejav je ozaj miestami silne afektovaný, ale išlo o hereckého chameleóna, preto ho nijako neodsudzujem, rovnako tak ,,netradičný" záver s oporou v podobe Kafkovho citátu. Dôkazom Morriconeho obdivuhodných schopností pracovať vo vtedajšej dobe na obrovskom množstve projektov je úsporný a predsa úderný soundtrack. (652. hodnotenie, 57. komentár k filmu) ()
Galerie (30)
Zajímavosti (3)
- Jméno hlavního hrdiny ve filmy neuslyšíme. (ČSFD)
Reklama