Děti Nagana

Neni to uplne debilni a prumer si to asi zaslouzi. Problem jsou neverohodne texty predrikavane detskymi herci (nebo neherci). Jasny, Tomasove Holy se nerodi kazdy den, ale tohle prece jen pusobilo trosku moc umele. Skoda. Potesil naopak Cermak, ktery je cim dal lepsi a zaujala linka s tou tyranou holcickou. Ta tomu dodala trosku sily. (15.05.2023)

Čirá nostalgie. Do liduprázdného kinosálu jsem nešel s příliš velkým očekáváním a to dost možná pomohlo mému hodnocení. Takovýchto českých filmových počinů, zasazené dějové do 90. let příliš mnoho není. Když už se u nás něco takového natočí, jde zejména o životopisné dramata nebo kriminálku. Děti Nagana jsou tak příjemnou změnou, plnou vtipu a notné dávky nostalgie. Jelikož jsem se narodil též na konci minulého století, je tenhle počin přímo určený přímo pro moje filmové očko. Po filmové stránce by se dalo samozřejmě vytknout všelicos. Zejména tak casting dětských herců, na kterých by se dalo trošku zapracovat. Zároveň chápu, že asi nebylo z dnešního "tiktokerského" arsenálu kde brát. Jak jsem již zmiňoval, mé hodnocení je spíše ovlivněno nostalgií, kterou tenhle počin pana Pánka otevřel. Zavzpomínal jsem na mé hokejové dětství (měl to štěstí ho strávit i na ledě). Zavzpomínal jsem si díky tomu i na benďák na ulici. Na hokejku Lion, zakoupenou v papírnictví. Na brankářské sítě ze záclon ušité od mamči. Na věčně zastřelenej tenisák za sousedovic plot. Na kšiltovku místo lapačky. Na sběratelství hokejových kartiček. Na "Í-EJ-SPORT-C-N-GÉJM". A spoustu dalšího. Kdo chce, tak se v tom najde, zejména ti, co devadesátky prožili jako caparti. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (13.03.2023)

A pak proč je na tom naše školství tak špatně, když se ve třídě učitelé se žáky, místo výuky, koukají na olympiádu. Ale my to tak měli v době Nagana ve škole úplně stejně, takže zcela chápu a je fajn vidět ve filmu děcka opět za doby, kdy se nesedělo jenom doma a v jednom kuse se nečumělo do ajfonů, ajpedů a dalších pytlovin od Nakouslého jablka. Pánek se nesnažil natočit další Klukypány nebo Osvaldovo nadbíhání Lucii - na to jsou Děti Nagana málo dobrodružné nebo humorné. Přesto jde v české kinematografii o příjemnou změnu, u které jsem rád, že nám nemusí být neustále jen podsouváno o čem muži, ženy, děti, invalidní důchodci, případně Langmajer touží. Protože, jak už zmiňuje Hynek Čermák, na hajzlu přeci tlačíme všichni stejně. (24.05.2023)

Nutno na to pohlížet věkem režiséra. Osobně jsem byl stejně starý jako děti ve filmu a to co prožívali, je jako vystřižené z mé životní kapitoly. Sledování Nagana, neustále hraní hokeje na cestě a výjezdy. S dědou chození do sázkovky, občas problémy na třídních schůzkách, pogy, tamagoči. Pro mě příjemná vzpomínka na dětství. Pro jiného jen obyčejný film o dětech jak blbnou na ulici. (31.05.2023)

V roce 1998 fandil Dominik českým hokejistům, když hráli v Naganu o zlato. A chtěl být jako oni. Alespoň trochu, takže se spokojil s tenisákem a hraním na plácku. Jenže zápas proti týmu starších kluků může být v očích fanouška Dominika Haška stejně důležitý jako Nagano. Dan Pánek natočil fajn rodinnou podívanou, která hodně spoléhá na nostalgii a očividně odžité zážitky. A dovede díky tomu být natolik zábavná, že člověk celkem ochotně přehlédne slabší herecké výkony i nedotaženost některých podzápletek. (22.02.2023)