Děti Nagana

Kdybych měl označit nejhezčí období v životě řeknu devadesátky. Nevinné a plné úžasů, jak dobrodružných, filmových, sportovních. Už je to celkem dlouho, a tak můžou dnešní pokročilí třicátníci melancholicky polemizovat o tom, co za úžasy přineslo toto kouzelné období od Sametové revoluce až po dobu těsně před prvními dostupnými mobily. Taktéž jsem ročníkově zařazen do této doby a perfektně souzním s režisérem Pánkem nejen o filmových blockbusterech, které nás zavalili v kinech, taktéž denní rutině častokrát utrápených školních hodin s poznámkami a prověrkami a skvělých odpoledních a podvečerních blbnutích se sportovním náčiním všeho druhu. Film zachycuje období jara a léta 98 roku, kdy se každý chtěl po zlatém Naganu vytáhnout v umu honění se s otřískanou hokejkou o beton za míčkem. Utopil jsem se v mnoha detailech, které mě sem tam i vstříkly slzu do oka aspoň pár momentů. Otec v trenclích požírající křupky u lahváče, klasický blonďatý tarzan v modrém plášti jako školník, vyhrožující čítelka se znalostí místa zaměstnání rodičů žáka, věčný ohryzek v lavici, pogy, tamagoči, hokejové kartičky, které dosud pečlivě ochraňuji, í-ej-sports-ci-ne-gejm paření, kdo nehrál FIFU či NHL jakoby nežil, kšiltovka lapačka.. každej, co to prožil tohle dokáže a dokázal by ještě mrdu zážitků přidat typických pro tento věk, jenže bychom tu byli stráášně dlouho..ale jen v rychlosti otec mě tenkrát křečovitě držel u televize až to bolelo, říkal, že sem jeho štěstí a dáme góla. Dali sme to bylo řevu, že málem urval lustr ze stropu a blbnutí s hokejkou a kšiltovkou jsem od fandy Floridy Panthers a Johna Vanbiesbroucka z nedělním ranním shrnutí výsledků NHL přetavil ve vítězství ve florbalové lize mé pozdější střední školy..  Děkuji a přeji další emoční zážitky na filmovém poli pane Pánek. 80%  + za písničku Heroes, proč protože to byla v roce 98 společně s Puffem Daddym hitovka z Godzilly, na kterou jsem !MUSEL! za účasti akutních neštovic. :) (22.05.2023)

Bohužel film, který balancuje na poli několika subžánrů, ale neví čím chce přesně být. Filmem o dospívání v devadesátkách? Nebo filmem o naplňování svých snů? O první lásce? Či hledání sebe sama a své role v nově vzniklé rodině? To všechno tam naleznete, ale nic z toho nemá dostatek času pro detailnější probrání či rozebrání. Jde cítit, že režisér trávil své dětství v devadesátkách, protože řady detailů odpovídají tomu, jak jsem i já toto dětství prožíval (pogy, tomagotchi). Bohužel ale pro výše řečené nemohu udělit alespoň ty tři hvězdy. 55% (14.05.2023)

Zamyslete se nad tím, kolik rodinných filmů jste za poslední roky zahlédli v nabídce českých kin. Správně, hodně málo, možná bychom je spočítali na prstech jedné ruky. Film scenáristy a režiséra Dana Pánka nám v tomhle ohledu docela napravuje reputaci. Je totiž oddechovou feel good podívanou s neokoukanými známými tvářemi (třeba takového Otakara Brouska mladšího jsem na velkém plátně snad ještě neviděla) i sympatickými dětskými herci. Celá zápletka je sice hodně přímočará a předvídatelná (partu nezkušených dětí čeká hokejový zápas proti obávaným starším klukům, jak to asi dopadne), ale zasazení příběhu do konce devadesátých let krásně brnká na nostalgickou notu. Takže za mě velký palec nahoru. (20.07.2023)

Velice příjemný pozor letní film sráží dolů pop věci jako Kabát, špatné vedení a vůbec hraní dětských herců, omlazený Lener s Haškem či napodobenina Ivana Hlinky a možná až příliš velká předvídatelnost. Nicméně i u nás se povedl feelgood movie, který má i nějaké ty dobré vedlejší linky a ono to není až tak samozřejmé v našich končinách a vše doplňují velice příjemní dospělí herci Brouskem počínaje, úžasným Čermákem konče. Jak zní na konci při titulkách We can be heroes aneb jak parta malých kluků s holkou přemohla ty velké. 60% (11.03.2023)

Aj keď po dejovej stránke nie je tento film žiadne terno, má v sebe neuveriteľnú dávku nostalgie. V čase českého triumfu v Nagane som mal 10 rokov, takže to bol zhruba vek Dominika a jeho rovesníkov. Tento film bol pre mňa obrovským nostalgickým závanom, a to čo prežíval Dominik, som prežíval aj ja, takže o to väčší záber mal na mňa tento film. Hokejbal s tenisákom bol u nás na dvore medzi panelákmi takmer každodennou činnosťou, takže mnoho toho "podprahového" humoru som o to viac precítil. Každopádne, dejovo bol tento film značne predvídateľný, každému snáď bolo jasné, ako to napokon skončí. Ale nevadí, v tomto prípade mi ten happy end vôbec neprekážal. 4* (19.06.2023)