Mumínci

Mumínci sú veľmi netradičný animovaný seriál nielen pre deti, čomu zodpovedá aj jeho vlažné divácke prijatie. Je to však vskutku famózny popkultúrny počin. Prvá kniha o mumínkoch bola napísaná už v roku 1945 a existuje aj mnoho filmových spracovaní, avšak až táto fínsko-japonská verzia z roku 1990 odštartovala takzvaný moominboom (vo Fínsku dokonca existuje obdoba Disneylandu - Moomin World), ktorý široko preslávil najkladnejšiu verziu severských trolov. Seriálu sa pomerne verne darí vystihnúť atmosféru z kníh Tove Janssonovej. Najfascinujúcejšie na celom univerze Mumínkov je obrovské defilé viac či menej vyskytujúcich sa postáv, ktoré bravúrnym spôsobom personifikujú ľudské vlastnosti a úchylky. Seriál sa vymyká konvenciám tvorby pre deti práve budovaním postáv, medzi ktorými nie sú len kladní moralizujúci a príkladní hrdinovia a na druhej strane zlí hriešni záporáci, ktorí prídu nakoniec k náprave. Všetky postavy sú silné individuality, niekedy antihrdinovia a zdanliví záporáci či dokonca monštrá sú vo svojej činnosti motivovaní neovládateľnými túžbami. Zlomyseľné charaktery ako napríklad Majka alebo Stinky by boli v iných rozprávkach jasne odsúdené ako nevhodné k identifikácii, v Mumínkoch si ich však zamilujete, fandíte im a chápete ich konanie. Postavy sa delia na samotných mumínkov, zvieracie stvorenia, rozprávkové bytosti a ľudí. Ich hierarchizácia a vzájomné prepojenie by stálo za samostatnú analýzu. Žánrovo seriál prechádza ako správna všežravá popkultúra od dobrodružstva, cez lovestory, rodinnú komédiu, mysteriózny triler, sci-fi až k hororu. Nechýbajú tu postavy ako napríklad Komisár či mimozemšťania. Seriálu svedčí aj japonský štýl animácie, ktorá v kombinácii s komickými ruchmi a poetickou hudbou výborne vystihuje atmosféru čarovného údolia mumínkov. Čo môže veľa ľudí odradiť je miestami pomalé tempo, dobrodružnú rodinnú atmosféru striedajúce zádumčivé a temné nálady a množstvo introvertných, často ťažko uchopiteľných či dokonca filozofujúcich postáv, ktoré by nikto v kreslenej rozprávke neočakával. (07.11.2013)

Ach... Jak já ty malá roztomilá stvoření miluji. Je to jedna z nejlepsích pohádek co jsem kdy viděl... Je třeba uznat, že tento film má celkem depresivní nádech. Takže teď v patnácti letech jsem se rozhodl, že si pustím úplně všechny díly od zacátku až do konce. Mé rozhodnutí záviselo na tom, že jsem si ani jeden díl nepamatoval. A jsem velice rád, že jsem si na tuto nádhernou pohádku vzpomněl a jsem velice rád za to, že tato pohádku vůbec existuje. Je to přesně styl pohádky který já zbožňuji. Za mě by to bylo takových... 100%. Ano, možná se vám to zdá moc, ale pro mě má tato pohádka velký význam. Já to považuji za mistrovské dílo. A rozhodně patří k mím nejoblíbenějším seriálům vůbec. Díly na sebe navazují... Takže si to budete muset pustit od začátku až do konce. (06.03.2018)

Rozprávka ,ktorá moje 5 ročné "ja" desila a zároveň fascinovala. Seriál milujem a nenechám ,aby zapadol časom. Toto budem raz púšťať svojím deťom! Za nezabudnuteľný soundtrack dávam 100% a žiadny seriál to už neprekoná...A takto to dopadne keď sa rozprávky robia v temnom severskom prostredí a dáte ich robiť Japoncom. Krása. :) (31.10.2018)

Velice šikovně povedený seriál o zvláštních postavičkách. Jak jsem byl malý, tak to dávali v kouzelné školce. V jednom díle se objevila nějaká strašlivá příšera a já měl dost. Jsem rád, že to znova opakují v Neděli ráno. A celkově je to takové tajuplné. Nejoblíbenější postavička: Šňupálek.90% (28.03.2007)

Když jsem zadával do vyhledávače jeden z oblíbených seriálů mého dětství, nečekal jsem "modré" hodnocení. Upřímě? - nechápu... Roztomilé abstraktní příšerky, rodiná pohoda, romantický hippy Šňupálek... to vše v prostředí údolí, která snad ani nemůže být skandinávštější! - Podle krásné předlohy. Co může být lepšího na seriálu pro děti? (24.02.2010)