Režie:
Wolfgang StaudteHudba:
Ernst RotersHrají:
Hildegard Knef, Elly Burgmer, Erna Sellmer, Hilde Adolphi, Marlise Ludwig, Ursula Krieg, Arno Paulsen, Wilhelm Borchert, Robert Forsch, Albert Johannes (více)Obsahy(1)
Berlín, jaro 1945. Bývalý chirurg dr. Mertens přežil 2. světovou válku jako pomocný lékař na východní frontě. Jako stín bloudí troskami zpustošeného města, traumatizován zprvu blíže nepopsanými vzpomínkami. Pocit, že není schopen znovu praktikovat medicínu, ještě násobí alkoholem. Teprve když do jeho života vstoupí mladá Susanne, začíná se pomalu otevírat realitě. Návrat k vnitřnímu klidu zhatí náhodné setkání s někdejším velícím důstojníkem z východní fronty, Ferdinandem Brücknerem, který na Štědrý večer roku 1942 vydal rozkaz k odvetnému úderu vůči civilnímu obyvatelstvu včetně dětí. Zbaven jakýchkoliv pocitů viny vede nyní Brückner bezstarostný, pohodlný život. Mertens znechucený jeho bezcharakterností pomýšlí na pomstu a hodlá vzít spravedlnost do vlastních rukou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
Z vojnovych filmov sme zvyknutí na koniec vojny v oslavnej nálade s usmiatymi osloboditeľmi z východnej alebo západnej strany. V Nemecku a Berlíne je koniec vojny o niečo depresívnejší a taký je aj tento film, plusom je, že je to skutočný Berlín po vojne. Každý sa snaží prežívať, ako vie, usilovný živnostník, lekár opilec alebo dievča vrátivšie sa z koncentráku. Niekto má v oknách sklenené tabule a niekto nie. Vojnové scény sú viac ako obrazom prítomné rozprávaním, zvukom a hlbokým pohľadom do očí. Vykonať spravodlivosť alebo pomáhať ľuďom, náhoda dá tejto dileme riešenie a nádej do ďalšieho života. Natočiť v Nemecku takýto film rok po vojne, tomu vravím umenie. –––– Zistil som, že liečiť ľudstvo už prestalo dávať zmysel. –––– Aké ľahké je občas urobiť ľuďom radosť. –––– Sú zranenia, ktoré sú okom neviditeľné. Vyliečiť také zranenia vyžaduje súcit, nekonečnú trpezlivosť a lásku. –––– Raz sa vyrábajú helmy z hrncov, potom zas hrnce z heliem. Stále je to rovnaké. ()
A pak ze nemci nemaj pekny holky.. :-) Hildegard Knef to slusi bajecne, a filmek je to moc dobrej. Hrava a vytecna kamera. Pro noiristy povinnost. ()
Místy až hororově laděné stínohry, roztřískaný Berlín a všudypřítomná deprese... Tento německý poválečný noir je pro skutečné fajnšmekry! ()
Vynikající snímek, jsem nadšen. A zase bych tu mohl lamentovat, proč je tento skvělý film u nás skoro neznámý, proč tu má jen dvě stě hodnocení, ale to je prostě výsledek vkusu většinové populace. Ještě že dnes máme možnosti, jak se k takovým dílům dostat. P. S. Hildegarda je nádherná. ()
Pěkně natočený film, který se v druhé polovině žel mění na šablonovité klišé s hodně nepovedeným koncem. Škoda. Mírné sklamání a nadhodnocený snímek. V rámci žánru za 3. ()
Sklamanie! Mám rád staré filmy a vysoké hodnotenie (aktuálne 81%) mi vlialo optimizmus do žíl. Žiaľbohu prvých dvadsať minút bolo pre mňa utrpením a potom nasledoval iba nezáujem o ďalší dej. ()
První německý poválečný film, který estetikou navazuje na německé filmy 20. let. Využívá dokumentární styl (ostatně na nic jiného peníze nebyly) a patří do tzv. "Trümmerfilme", čili filmy točené v poválečných troskách. Film ukazuje, jak lidé chtěli co nejrychleji na válku zapomenout, ačkoli to bylo složité. Námět byl původně nabídnut spojencům, ti ale neprojevili zájem, a tak ho natočili Sověti. Film v podstatě neukazuje žádná "monstra", jako holocaust apod. A s realističností to není také nijak horké - už začátek je těžko uvěřitelný - Susanne, vracející se z koncentračního tábora, je krásná, vypadá velmi vysportovaně a vůbec moc hezky na to, aby to byla pravda. Nastěhuje se zpět do bytu, který už ale obývá voják, kterého trápí svědomí z válečných zločinů a chce se pomstít svému veliteli (který se teď má velmi dobře), čemuž ale nakonec Susanne zabrání a zamiluje se do něj. A ani s tím vyrovnáním se s válečnými zločiny to zde není tak přesné. Obviněni jsou jen velitelé, nikoli ti, kteří je nakonec prováděli (zde hl. hrdina). Ale to se začalo takjakotak řešit až později. ()
Reklama