Deník Anne Frankové

Veškeré dění v koncentrácích bylo ztvárněné naprosto špičkově, hnus a beznaděj z toho jen čiší, akorát mi přijde strašná škoda, že dvě třetiny času se film odehrává v úkrytu, což po celkem krátké době začne být repetitivní. Zkrátit to, mohla to být absolutní bomba, ale i tak je to hodně kvalitní zážitek. 85% (09.07.2022)

Autentické, realistické, atmosferické, emocionální, pravdivé, místy děsivé až mráz běhal po zádech..Po čase, zase jedno příjemné televizní překvapení podle skutečné románové předlohy. Viz také americký film...http://www.csfd.cz/film/8705-denik-anny-frankove-diary-of-anne-frank-the/ (09.05.2009)

Klasický americký ždímač slz, který však dokáže probouzet emoce i ve scénách, kde se vůbec netlačí na pilu a navíc závěr je pojat dost civilně, což mě mile překvapilo. Scény z koncentračního tábora jsou spíše zkratkovité, ale tak silné vykreslení atmosféry jsem viděl málokde. Hrdinka snímku mi začala být sympatická až v druhém díle, kdy má konečně co hrát a ne jen přemoudřele rozumovat a stále velkodušně stmelovat rodinu (tvůrci se měli více držet deníku a vyjádřit více její zas ne tak plochou povahu). Dialogy někdy byla až krajně nepřirozené, ale i tak výsledek opravdu silně působí a ve člověku zůstává pocit staženého hrdla při vzpomínce na řadu obrazů i věcné titulky v závěru o osudech skrývajících se v táborech. (09.05.2009)

I když příběh Anny Frankové znáte, stejně budete dvě třetiny příběhu věřit naději a zbývající třetinu kroutit hlavou nad lidskou beznadějí... Výrazné herecké výkony, a to nejen u ústřední dvojice (Hannah Taylor Gordon, Ben Kongsley). Zajímavé propojení černobílých snímků s barevnými, pěkná hudba Graema Revella . (10.05.2009)

Nejdůležitější je deník. To věděli i kluci, když cestovali do pravěku. Já jsem v podstatě nesnášenlivej člověk a jsem zvyklá na svůj klid (jako správně rozmazlenej jedináček :-)) a rozhodně bych nebyla schopna vydržet několik let zavřená se stejnýma lidma, asi by mi přeskočilo. Nebo by mě spíš moji spolubydlící brzo zlikvidovali, protože se mnou není lehký pořízení. A tak Annu a všechny lidi, kteří se museli za války schovávat, obdivuju dvojnásob. Ano, je to opravdu jen jeden příběh o jedné takové rodině, protože jak všichni víme, takových bylo nepočítaně. První část byla taková poklidná a druhý díl zase hodně tvrdej. Udání skoro na konci války, tak to zrovna moc hrdinský nebylo. Já bych v koncentráku nepřežila ani jeden den. Umřela bych žalem po pivu! Dělám si srandu. Sem se to sice zrovna moc nehodí, protože toto je opravdu silný příběh, ale já si prostě nemůžu pomoct. A nejhorší byl úplně závěr, ve kterém nám bylo prezentováno, kdo jak dopadl. A z toho šel mráz po zádech. (09.05.2010)