Pád Třetí říše

Jsou filmy, o kterých se píše, že mají nezfilmovatelnou předlohu. Tenhle spadá spíše do kategorie nezfilmovatelné téma. Poslední dny Hitlera zfilmované tak, že v nich Vůdce hraje jednu z hlavních rolí, to už chce hodně odvahy. V případě německé realizace i obrovskou dávku upřímné sebereflexe, kterou bychom jí my mohli jen tiše závidět. Ale hodnotí se film, ne záměr. A ten určitě není bez chyby. Opravdu by neškodilo ho trochu prostříhat. Dívat se třetinu filmu na sebevraždy německého důstojnictva přeci jen omrzí a někdo, kdo se trochu orientuje v historii 2. svět války, tam také příliš nového nenajde. Znát je i Evropský rozpočet s exteriéry jedné a té samé ulice. Na druhou stranu jako drama postavené na hereckých výkonech a silném tématu výborné. Četl jsem, že film zlidšťuje Hitlera. Film sám o sobě svými prostředky by dokázal zlidštit i satana, kdyby to šlo. Zvláště ve srovnání s Goebblesem vychází Vůdce jako ubohý vyšinutý stařík. Hodně udělala své i jedna z prvních scén - přijímání sekretářky. Ale jen na první pohled. Kdo bude nad filmem trochu peřmýšlet, najde tam jeho zrůdnosti přesně v té podobě, ve které dokázaly uhranout německý národ. A které dokáží zapustit kořeny i dnes. (12.06.2005)

Strhující a do jisté míry až dokumentárně autentické drama o posledních dnech říšského Führera Adolfa Hitlera a jeho kolosální říše. Rys dokumentárnosti je tak silný, že tento hraný film svou rámcovou strukturou doplněnou autentickým záznamem vzpomínek jedné z hlavních hrdinek (Hitlerovy osobní sekretářky Traudl Jungeové, na motivy jejíchž memoárů film vznikl) připomíná jakýsi hraný dokument, jimiž proslula třeba produkce televize HBO. Velmi zajímavé je také skloubení dvou dualitních světů - podzemního Führerova bunkru, naprosto izolovaného od dění venku (dotvářeného klaustrofobními záběry úzkých betonových chodeb a pokojů), a frontové linie neúprosně se blížící k berlínské vládní čtvrti (silné jsou především naturalistické scény, ať už přímo z frontové linie či z lazaretu). Ta izolovanost myšlení a atmosféry v bunkru je dokonalou metaforou faktu, proč sami Němci netušili nic o hrůzách, které se okolo nich děly a které mašinerie zrůdného režimu rozpoutala. To úžasné zjištění, že Hitler byl v osobním kontaktu galantní a téměř milý muž (ač zjevně psychicky a osobnostně narušený a vyšinutý), v podstatě nesouvisející s obecně známou tváří Vůdce, to vysvětluje i onu podivnou schizofrenii příslušníků SS, ale i obecně jakéhokoliv sociopata zneužívající své vysoké místo v systému. Vždyť všichni ti dozorci z koncentračních táborů, jakož i pohlaváři Třetí říše měli svou fungující rodinu, která je znala jako vzorné otce a manžely... Kapitolou samou o sobě je herecký výkon Bruna Ganze. Jestliže se různými televizními cenami ověnčený herecký výkon Roberta Carlyleho z televizního dokumentu Hitler: Vzestup zla blíží tomu, jak lze rekonstruovat mediální obraz Adolfa Hitlera, pak při pohledu na Bruno Ganze se díváte do tváře skutečnému Adolfu Hitlerovi. Úžasná herecká metamorfóza. Podobné filmy: Valkýra (12.06.2008)

„A teď se všichni pěkně upravíme a pak půjdeme pozdravit strýčka Hitlera“. Němci se konečně rozhodli ukázat nám bez příkras, jak to tenkrát bylo a definitivně vyřešit smrt jejich (a taky všech ostatních) nejděsivějšího nemesis. Jak napovídá název, nepůjde pouze o (sebe)odstranění diktátora, jenž za vším stál, ale celé jedné zvrácené ideologie, jež se rozložila zevnitř. V osobě samotného Hitlera se pouze zrcadlí stav celého nacistického Německa, které však na rozdíl od vůdce i po skončení prohrané války nalezlo dostatek sil ke zpětnému postavení se na nohy. Udělat z nejnenáviděnější historické postavy hlavního hrdinu chtělo jistě hodně odvahy. Tvůrci scénáře si dali hodně práce s tím, aby Hitlera nevykreslovali jako postavu kladnou, na druhou stranu z něj ani nedělali zrůdu bez špetky lidskosti. Je to hlavně jejich zásluha, že i takto pojatý film funguje a relativně úspěšně se vyhýbá zbytečné kontroverznosti. Bruno Ganz dokonale odkoukal a napodobil všechna Hitlerova gesta, jeho expresivní výlevy emocí stojí za to a ta podoba… jenom škoda, že se nepokusil dát do postavy taky kousek sebe samotného, jakkoli zvráceně podobné přání může znít. Natáhnout několik posledních dní Třetí říše, situovaných převážně do podzemního bunkru, na délku epického dramatu, se může jevit jako krok zcela iracionální a opravdu, ve druhé třetině mi klaustrofobnost tohoto prostředí začala trochu vadit. Navíc, tématem dne/dní je kromě řešení všech možných způsobů sebevraždy, pouze narůstající bezmoc a nemožnost, s danou situací něco udělat. Proto jsem uvítal, když na posledních cca dvacet minut opustil podzemní prostředí a nabídl nám pár okázalejších záběrů na nepoměrně otevřenější prostor. Na těchto pasážích je bohužel patrné, že Hirschbiegelovi činí jisté potíže zrealizovat „větší“ scény, nezaložené pouze na přesvědčivých hereckých výkonech a tísnivé atmosféře (na čemž byl založen v podstatě celý Experiment). 75% Zajímavé komentáře: POMO, berg.12, B!shop, Cooper, freddy (10.05.2007)

Sice ne dokonalý (nejvíc mě asi vadila absence představení některých postav, takhle divák věděl jen o pár nejvyšších pohlavárech a jména ostatních se dozvěděl až na konci), ale jistě výborný historický film. Důraz na herecké výkony, beznadějnou atmosféru, (ne) loajalitu k Vůdci...to vše je velmi silné, na druhou stranu Pád Třetí říše nemůže z obecenstva ani zdaleka vytáhnout emoční maximum, protože přestože film velmi dobře ukazuje i lidskou stránku svých "hrdinů", divák v nich stále vidí ty bestiální zrůdy, které lze těžko litovat. Z několika silných scén u mě se svým dopadem zvítězila ta s Magdou Goebbels a jejími spícími dětmi. A na závěr krátká výstižná citace jedné pravdy z úst hlavní postavy, která se dnes ráda zpochybňuje či přímo vyvrací:"V tu chvíli jsem si uvědomila, že samo mládí není žádná omluva, že jsem se mohla více zajímat." (11.07.2012)

Bylo zajímavé sledovat Hitlerovy šílené myšlenkové pochody ("Ve válce jako je tato nejsou žádní civilisté."..."Např.Opice.. ty které nepatří do jejich tlupy vyženou a usmrtí.To co platí pro opice musí přece platit i pro lidi.") a to jak Hitler odkládá svoji sebejistou masku a odhaluje paranoidní a nevyrovnanou osobnost, přičemž se film věnuje i blízkým "Vůdce". Po delší době jsem se podívala na utrpení války z jiného pohledu než-li z pohledu Židů a mám rozpačité dojmy. Chvílemi jsem se ztrácela v tom kdo je kdo, jak už tu někdo zmínil-psychologie postav nulová a navíc délka filmu, ta byla utrpením zase pro mě:) Za mě slabší 4* (17.07.2012)