Mrtví jako já

Pod pojmem seriál si představíme partu lidí, která řeší své problémy v jakémkoliv prostředí. Většina těchto děl spadá po průměr a za pár let se strčí do šuplíku od stolu, který vlastní bláznivý muž žijící na samotce u lesa s jednou kočkou, potkanem a tchořem. Toho má nejraději. Líbí se mu jeho zvláštní vůně. Ten muž jednoho zjistí, že se mu stůl strašlivě viklá, zajede tedy do velkého obchodního domu IKEA (zde, jak můžete sami vidět, jsem se vyhnula skloňování jména, jelikož to jednoduše nevypadá pěkně) a koupí tam pěkný stůl z břízy a s otevírací skříňkou. Ta je umístěná vpravo. Nemá šuplík. Obsah původního nábytku, který stál pod oknem, aby onen bláznivý muž mohl psát své potrhlé povídky při světle (no, vlastně moc ne, protože si ten blázen postavil dům přímo pod stromem, nejenže mu tedy nesvítí slunce, ale riskuje, že mu jednoho překrásného dne strom na dům spadne) vysype do popelnice. Ten týden jsou popeláři ve hravé náladě, proto si všechny popelnice pohazují mezi sebou, obsah se velmi dobře promíchá a díla (seriály - že ještě víte, o čem mluvím!) skončí na skládce tak jako tak. Překvápko, co?! Jenže, velké jenže, tento seriál (o bláznivém muži ani slovo, přísahám!) opravdu není v tom šuplíku, který vlastnil (a kruci!) jeden hrozně neznámý člověk z planety na míle vzdálené. Ten seriál je jiný. Vtipný, sarkastický, oplývajíc černým humorem a tak triumfálně osvěžujícím! Ano, už jsem skončila! (01.03.2010)

Ohromně zmáklý charaktery všech postav, Georgina, která má humor sušší než suši devadisátileté Žaponky, neskutečně sympatická role hlavního smrťáka, kterou ztvárnil můj oblíbenec Patinkin, božská coura Daisy, cvok z Británie, nejhodnější šéfová, kterou máte chuť zabít, a nebo nejdrsnější policajtka pod sluncem a další OSOBNOSTI. Námět je originální, herci skvělí, humor černý, někdy i trochu dojemných scének..........koktejl, který si rád dám v kombinaci s Bílým Rusem kdykoliv. Vůbec nechápu, proč takhle našláplej seroš skončil po druhé sezóně. (18.12.2011)

Líbí se mi to, protože je to mystery. Vím ale, že by to mohlo být i na tři. Ale je třeba oddělit žánr, který mám rád, od žánru, který je celkem trapný (např. seriál Ztraceni, kdy milion dílů mačkali klávesu jak hloupí). A když si uvědomím, kolik seriálů je trapných a kolik seriálů (včetně tohoto) představuje můj oblíbený žánr, tak musím jasně a nahlas říct, že tento je prostě dost dobrý. A stal se seriálem i mé rodiny. Neni to sice ten druh seriálu, po kterém by se mi celý život stýskalo, při jeho sledování si to ale dost užívám. Každá postava je jiná, každá je svá. Všechny jsem si je oblíbil. Nejvíce ale charismatického mentora (bez vlastního přičinění) Ruba. Čtyři hvězdy a není co řešit. (16.11.2009)

Jeden z nejlepších seriálů, co jsem kdy viděla. Dokonalý černý humor a skvělé zakončení filmem. I když víc sérií by mi nevadilo. Ellen Muth byla skvělým tahem, zamilovala jsem si ale všechny postavy. Callum Blue a Cynthia Stevenson také excelovali a Mandy Patinkina není třeba zmiňovat. Tohle je prostě must see. (03.07.2016)

Na první pohled tu je sympatická dávka cynismu a černého humoru, který se mi líbí. Na druhou stranu je tu nepřiměřené množství blbosti a stupidních zákonistostí, které opravdu nesnáším. Ve výsledku dostanete seriál, který vás prvním dílem zaujme a už ve třetím ho odhodíte s tím, že vám nemá co říct. (28.08.2008)