Mrtví jako já

Posmrtný život je pěkná byrokracie. Když je vám osmnáct let a vedete mizerný život naplněný depresí, tak pro vás může být spadlé záchodové prkénko z MIRu, které vás usmrtí, svým způsobem i vysvobozením. Zvlášť, když zjistíte, že "život" po smrti může být docela velká zábava a zároveň jste sarkastických poznámek plná smrtka bez stálého bydlení a pravidelného platu. Nekonvenční seriál, který spolehlivě zvedne náladu již svou znělkou. I ve svých pouhých dvou sezónách si stihl vybudovat kultovní status a byl zrušen v nejlepším (jestli je to plus či mínus je na vás). Má na své straně spoustu výtečných nápadů, ale je třeba uznat, že se takřka v každé epizodě najde úsek, který by se dal vystřihnout a výslednému tempu by to jen prospělo. Navíc opravdu slibný potenciál není zcela využit. Přesto velmi originální a nesporně i kvalitní seriál. (05.08.2007)

Snažila jsem se, dala jsem tomu tři epizody, protože jsem to měla doporučené přímo od jednoho herce, co v tom hraje, ale je mi to líto, vůbec mě to nebaví. Připomíná mi to seriál Heuréka, který mě taky nebavil. Možná je to tím, že už je to starší seriál, který člověka měl potkat, když byl nový ale nezaujala mě tam ani jedna postava a hlavní hrdinka je neuvěřitelně otravná. Nedokoukám. (04.01.2022)

První regulérní fullerovka není úplně dokonalá, ale už má všechny typické rysy (absurditu, hravost, suchý humor i morbiditu) v tom správném poměru. Dolů ji sráží jen linie Georgiiny původní rodiny, která jinak fantastickou morbidní nadsázku tříští psychologickým dramatem. Člověk má skoro chuť ty části přeskakovat. Ovšem základní příběh i postavy opravdu stojí za to. Parta smrťáků, která má na starost násilné smrti? S Fullerovou morbidní fantazií? To prostě musí být tutovka. A je zde vidět počínající trend, který vyústil v dokonalé Pushing Daisies (není divu, že to původně měl být spin-off). Chuťovky jako záchodové prkýnko z Miru, samovznícení, kuchyňská gilotina, různé aspirace na Darwinovu cenu a nehody, před kterými nás varovala maminka, jsou tu zabaleny v suchém humoru a skvěle napsaných postavách, které jsou Fullerovou specialitou. Těžko se popisuje, v čem je Dead Like Me tak výjimečné, to se prostě musí vidět, aby člověk nasál ono kouzlo morbidní absurdity. (05.08.2015)

Inu první setkání bylo prosřednictvím vysílání české televize a můžu říct, že na první pohled to nebylo nijak zajímavé. Druhé setkání bylo v době mýho svaťáku, fantazmagorické pohrávání si s myšlenkou smrtek mě kupodivu dokázalo od biflování odtrhnout. Tady bych poukázal na kopu moudrých tezí o životě a taky o tom co je po něm (z pohledu pozůstalých samozřejmě). Pro někoho mohou mít banální bezvýznam, pro jiného hluboký dopad. Čistě k hercům. Hlavní hrdinka mi v některých momentech přijde neskutečně odporná baba, s protivným, vulgárním obličejem, a v jiných chvílích s ní člověk absolutně soucítí. Mason. Žeru jeho britský akcent a umění nasírat policajtku. Tu jsem moc nemusel, tedy až do chvíle kdy oblékla princeznovské šaty. Když jsme u princezen. Laura Harris. Tuhle herečku mám rád. Postava Daisy povrchní sobecká arogantní. No a konečně Rube, tahle postava mi vůbec nesedí. Rozhodně nevypadá jako kulinářský mistr, taky mi na něm moc nesedí ta basebalová bunda, stejně tak mi u něj nesedí ta fajfka kterou bafal na pohřbu, ty Leonovské brýle které měl na očích když mezi zuby cedil slovo Gravelings. Sumasum tohle dílko mě párkrát donutilo zamyslet se nad poselstvím, které se snaží unést, naštěsí se nebere moc vážně a proto mu vše odpustíte. Vše posypáno špetiznou černého humoru. (04.07.2011)

2 série jsou akorát, který by bez Ellen Muth nebyl, takový, jaký je (americký seriál, který vypadá, jako britský). Z hlavních postav je nejpodivuhodnější Rube a Roxy. PS: viděl jsem to s dabingem a teď si nemůžu na netu pustit ani 1 díl, protože je jenom v originále, který, když jsem slyšel, nedokážu poslouchat.Zajiímevé komentáře:Lavinia, Axident. (20.03.2012)