Revolver

Tady už někomu z tý Madonny hrabe. Na Revolver jsem byl velice zvědavý, protože gangsterské filmy od Guye Ritchieho miluju, ale místo skvělého zážitku jsem schytal šest kulek do svého fanouškovského srdce a to hlavně zásluhou scénáře. Upřímně nechápu, proč si někdo Ritchieho formátu nechá kecat do příběhu od Luca Bessona. Jistě Besson je skvělý vypravěč, ale scénáře mu moc nejdou. V Revolveru můžete nalézt prvky vykradené z deseti jiných filmů, které zde vytvářejí nekonzistentní guláš, který mě neskutečně štval už po dvaceti minutách, kdy mě film přestal upřímně zajímat a dokoukal jsem ho jen s velkým sebezapřením. Díky zmíněnému nezájmu jsem rezignoval i snahu pochopit příběh a když už přišel desátý zvrat, který se tvářil jako závěrečná pointa, tak mi došlo, že bych to nepochopil ani kdybych se sebevíc snažil. Kromě šíleného scénáře nedokázal Ritchie udržet ani vypravěčskou část, kdy v jeden moment používá naprosto zbytečnou a samoúčelnou animaci, která vůbec nic neřeží, jen dokumentuje zoufalou snahu být zatraceně cool. O což se snaží i filosofické kecy, moudra a schizofrenní boje některých postav. Ale abych jen nekritizoval některé části filmu jsou velice dobře natočeny. Například Sorterova přestřelka je střihačská a kamerová poezie, ale to je zatraceně málo. Obzvlášť když mě dokázal štvát i jindy můj oblíbený Jason Statham. O Liottovi nebudu radši ani mluvit. Ritchie tady si šlápnul hodně vedle. Vykašli se na přehnanou snahu být cool. Opusť neonem prosáklé Vegas a vrať se do špinavého Londýna, tam ti to sluší nejvíc. (16.01.2008)

Pre mňa celkom prekvapenie. Žiadne zbesilé a bezduché akcie, žiadny trápny humor a žiadne slaboduché hlášky. Aj Statham predviedol, že nemusí byť nutne obsadzovaný iba do rolí drsných bitkárov u ktorých svalová hmota víťazí nad duchom. Zatiaľ možno jeho najlepšia rola. Pravda, možno je pre niekoho miestami film trochu zložitejší, ako šachová partia, čím si vysvetľujem aj trochu nízke hodnotenie tohto snímku. Čudujem sa, že toľko ľudí nepochopilo zmysel tohto skvelého snímku. Tá spletitosť bola zámerná. Nebola za tým žiadna schizofrénia ani prekombinovanosť. Tvorcovia podľa mňa chceli ukázať vnútorný súboj hlavného hrdinu so svojou temnou stránkou, ktorú tu zastupovalo ego. Odovzdanosť triumfujúcej nad tyranom s búchačkou v ruke a panikou v srdci. (15.10.2019)

Tak trochu nedocenený film, v ktorom Ritchie prekročil svoj tieň. Vykročil však smerom k oveľa náročnejšiemu publiku, ako to bolo doteraz. Dalo by sa povedať, že film je dokonca európsky-artový. Režisér je to skvelý, to musia uznať aj tí, čo sa v tomto (ne)príbehu stratili, ako scenárista sa pokúsil o výnimočnosť a napriek občasným plytším záberom doplával celkom zdarne do cieľa. Mne práve divnosť (čítaj psychomorbídnosť) tohto filmu vyhovovala a nútila ma premýšľať, nad tým, čo nám celý film hovorí. Netradičný pohľad a prístup ku klasickým gangsterským figúrkam... (23.06.2009)

Ritchie + Tarantino = Snatch. Ritchie + Godard = Revolver. ____ Jedním z ústředních faktů intelektuálního života dvacátého století byla zásadní divergence či rozpolcení mezi analytickou filmařskou tradicí, která ovládala anglicky mluvící svět, a kontinentální filmařskou tradicí, která vládla na evropské scéně. Film hollywoodský (komerční, populární, žánrový) versus film evropský (nekomerční, umělecký, autorský). Takto je tradičně chápán vztah kinematografie Hollywoodu a Evropy, jejichž esenciální charakteristiky jsou stavěny do přímého protikladu - nikoliv náhodou spadá konjunkce obojího v jedno s Velkou Británií, domovinou Ritchieho. První tradice, kam přísluší Snatch, koprodukovaný USA, se mnohým jeví jako ústup od velkých duchovních problémů, které se týkají každé myslící bytosti – smysl života, podstata lidství, povaha dobré společnosti –, a jejich nahrazení posedlostí specificky žánrovými problémy. Tady se kinematografie začala chovat jako vědecký obor, charakterizovaný jasností metody a kooperativním, kumulativním pokrokem ve formulování a asimilování výsledků, avšak za cenu ztráty veškerých kontaktů s ústředními problémy, které jsou zajímavé skutečně obecně, ne jenom pro věrný okruh hollywoodských specialistů. Zabývání se tradičně ústředními problémy tak zbylo na kontinentální kinematografii, reprezentované tentokrát ve Francii koprodukovaným Revolverem, avšak práce těchto filmařů se v očích analytičtěji orientovaných diváků jeví jako rezignující na jakýkoli zájem o jasnost a metodu ve prospěch svévolné a téměř záměrné nesrozumitelnosti, charakterističtější pro poetické užití jazyka než pro povýtce logický argumentativní diskurz. (08.08.2010)

Film mě tedy nikterak neohromil. Přestože se jedná o režiséra, který natočil dva mimořádně povedené záseky z gangsterského podhoubí Anglie. Tady už to tolik nefunguje. Děj mi příjde někdy až příliš složitý a neustálé schizofrenní kecy hrdinů sami se sebou mě neskutečně ničily, stejně jako stokrát omílané moudra. Pan režisér jistě měl dobré úmysly s tímto filmem, ale já jsem tak napůl zklamaný. Líbila se mi postava Třidiče. 50% (09.10.2008)