Korzet

"Milujeme ty, kdo nás milují takové, jací bychom rádi byli." Na KVIFFu snímek označují jako "provokativní drama", což, při vší úctě, se mi zdá provokativnější, že jsem si dal na Štědrý den několik panáků mandlovice, ale na druhou stranu není to nic, co bych měl u tohoto filmu postrádat, ba vytýkat mu. Zasazovat historické postavy do fiktivních situací s feministickou perspektivou a popovou hudbou není nic nového, takže v mém případě asi také nic, ať už pozitivně či negativně, rušivého. Velmi zjednodušeně shrnuto - film se mi líbil, i když na tom trapně konvenčně z velké míry budou mít vliv historické okolnosti a nesmírně zajímavé skutečné postavy; subjektivně jsem naopak moc nedával paradoxně jistou bezpohlavnost některých scén, esteticky slušivou, leč trochu divnou oprýskanost císařských kulis a fakt divný konec, který krom své rádoby úderně-symbolické pointy jakoby vůbec neřešil, že ta loď vypadá jak z 21. století a že by se občas mohla retušovat nějaká ta nálepka aspoň. (26.12.2023)

Předně: Vicky Krieps je fenomenální herečka. Podává jeden z nejlepších hereckých výkonů, který jsem kdy viděla. Pohybem hlavy, hloubkou pohledu, jemným gestem dokáže stvořit portrét, jako bychom nejenom císařovnu viděli a znali, ale jako bychom ji dokázali číst i skryté myšlenky. Zobrazila ženu, která nutně nemusí být sympatická, ale přiměje diváka, aby jí rozumněl. Zdatného spoluhráče má Sissi ve Florianu Teichtmesterovi v roli Franze Josefa. Ti dva jsou perfektní pár právě tím, jak dokazují, že spolu nikdy pár tvořit nemohou. Aspoň ne šťastný nebo aspoň souznějící. Přestože se evidentně mají rádi a chovají k sobě úctu, tihle dva spolu být nemohou. Zatímco Franz Josef si dobrovolně nalepuje své mopsí licousy, aby je předvedl davu a hrál tak císaře, Sissi korzet natáhne jen s obrovskou nechutí a jeho svázanost ji zraňuje nejenom fyzicky ale i psychicky. Franz Josef zná svou povinnost a chce jí dostát, přestože ji možná považuje za archaickou. Sissi ji zná taky, ale její naplňování z ní vysává život, a tak se jí doslova za každou cenu vyhýbá. ____ Snímek neukazuje dramatické historické zvraty a velké dějiny, je psychologickým obrázkem zaměřeným hlavně na císařovnu. Nemá za cíl historickou věrohodnost, i když evidentně z historie vychází. Jde o intimní vyprávění a ve střední části se mi to už jevilo poněkud samoúčelné. Přesto už jenom kvůli ohromujícímu hereckému umění hlavní představitelky a všech, kteří jí sekundují, stojí snímek za vidění. SHRNUTÍ: Když z nesmyslných důvodů nemůžeš přestat nosit korzet, přestože nemůžeš popadnout dech. (16.05.2023)

Ve Fincherově adaptaci A Girl with a Dragon Tattoo je krátká scéna, kde po infarktu stařešiny bohatého rodu, se jeho odcizení příbuzní sejdou v čekárně nemocnice. Jedna z nich, asi šedesátiletá žena, ze které od začátku vysloveně prýští její zbohatlická nadřazenost, si zapálí cigaretu. Přijde k ní zdravotní sestra a a upozorní ji, že zde se kouřit nesmí. A ta ženská neřekne ani slovo, jenom se na dvě vteřiny podívá na onu sestru. A v tom pohledu je tak monumentální míra povýšené arogance a pohrdání, že jsem okamžitě chtěl mít na stole spin-off jenom o ní. A mám ho! A nezapomínám být vděčný. K naprosté satisfakci mi zde stačilo, aby Vicky Krieps prostě akorát neslezla z plátna, což naštěstí bylo splněno. Vychutnával jsem si každé gesto, každý posunek, ten sebemenší pohyb jakékoli části jejího těla. To vše je navíc v perfektním souzvuku s tempem filmu, které jak se blíží svému závěru, zpomaluje až téměř zastaví. A v těch momentech je nejlepší. Bez těch hýčkaných anachronismů, které nejsou ani zajímavé, ani originální, bych se sice obešel, ale jakmile si Krieps připálí další cigaretu, jsem prostě bezbranný. (13.02.2023)

Přestože tarantinovsky fiktivní, není příběh tolik překvapivý. Ale velmi pravidelně se mi dostavoval pocit, že po dlouhé době sleduju KINEMATOGRAFII. Scénografie, kamera, řešení některých záběrů, některých střihů... Paradoxně mi na celém filmu připadlo nejnemístnější obsazení hlavní role, Vicky Krieps je málo temná. Nijak to ale filmu neškodí, jenom by podle mě byl s temnější herečkou možná lepší. Hezké. Film o "moderní" ženě (o reálné Sisi vůbec). (23.03.2023)

Keď som narazil na tento film, tak som sa celkom potešil, že si užijem príjemný historický film so slávnymi postavami cisárskeho páru. To som ešte netušil, že pôjde len o akúsi fiktívnu reinterpretáciu, ktorá nás má zaviesť akože do absolútneho a intímneho história samotnej cisárovej Sisi. Takéto pseudohistorické drámy ja osobne moc nemusím, lebo to celé pôsobí napokon skôr kontraproduktívne. Až mi bolo ľúto toho potenciálu, keďže kulisy a kostýmy boli naozaj pôsobivé. Ale tento feministický záber so snahou o šokantný pohľad do súkromia cisárskeho dvora, to ma fakt nebralo. Jedna hviezda za vizuál, nič viac! (02.01.2023)