Most

Uvědomuji si zatím dva filmy, které mi rozbušily srdce: kromě Mostu ještě Pán much. Pokud to bylo i v jiných filmech, přesto jsem se k nim z nějakého důvodu nechtěl vracet (např. Zachraňte vojina Ryana). Most je jeden z mála filmů, které jsem již viděl vícekrát. Síla filmu pro mne tkvěla právě v tom, že jsem nevěděl, co mě čeká. Tak zoufalý a řvoucí jsem u filmu ještě nebyl. V té době jsem měl totiž svého prvního synka, se kterým jsem měl podobně intenzivní vztah jako byl naznačen ve filmu. Při představě, že před rozhodnutím stojím já, jsem křičel: ne, já Tě nedám! a byl by to jiný konec. A ano, vnímám vzdáleně paralelu oběti Boha otce. Kvůli nám, těm co jedou ve vlaku se svými radostmi i starostmi, myšlenkami i pocity. Pak teprve jsem to nějak v sobě dokázal zpracovat. Když pouštím známým film Most, říkám jim, aby si po písmenku "M" přidali písmena "i" a "l". Howgh. (09.02.2011)

Film na jednu stranu se studentskou nepředvídavostí rozehrává příliš motivů, na které půlhodinový dramatický oblouk nestačí, přináší trochu zvláštně poamericku a proamericky vnímanou romantiku Prahy, železnic a parních lokomotiv, zahraje i na notičku Američanů v Praze. Režie nezvládá rytmicky dobře propojit rozvleklá líčení prostředí s malebnou atmosférou do celku příběhu. Na stranu druhou stojí za zmínku slušný dětský výkon a ústřední emotivně vypjatá scéna (která však ve filmu nemá odpovídající kontext), připomínající obecně trestuhodně nevyužívaný Javorského obrovský potenciál. 2-3* (03.03.2012)

Nádherný příběh, opravdu. A vyústění ústředního dilematu je taky srdcervoucí. Nicméně si nemyslím, že je šťastný nápad tenhle kraťas zneužívat pro potřeby zasrané církve, protože když je člověk svině, tak si může věřit čemu chce a obhájit si co chce, kdežto když je člověk dobrý z podstaty, tak na to nepotřebuje žádnou vymyšlenou modlu. 90% (27.02.2017)

Na krátkém úseku jsou krásně, ale drsně, ukázány emoce a hlavně okamžik životně osudového rozhodnutí. A podobně jako i v jiných filmech se některé příběhy ke konci setkají, i zde jsme celkem nelogicky vedeni k tomuto filmovému fenoménu. Ale chápu, že autoři nechtěli skončit depkou, ale pozitivním viděním světa. Rozhodně stojí za vidění a krátké rozebrání. Hudba (soundtrackáří pozor!): John Debney (27.11.2016)

Co se týče námětu, tedy rozhodnutí se mezi životem syna nebo lidmi ve vlaku super, abych se přiznal, snažil jsem se vžít do role Vladimíra Javorského (snad to byla jeho role). Ne, nevěděl jsem jak bych se rozhodl, asi bych tak dlouho přemýšlel, až bych nechal zahynout lidi. Ale neseděly mi v tom ty parní lokomotivy a vedle toho mobily a zaparkované fabie. Toto bylo podle mého gusta malinko nedotažené, ale jinak myslím, že film svůj záměr u mě splnil. (25.05.2010)