Soumrak samurajů

Moje nová srdeční samurajská záležitost. Krásný retrospektivně vyprávěný příběh o cti samuraje, cti manžela/otce a cti člověka. A to vše v pozadí soumraku Šogunátu a tím i samurajů a nástup nové éry. Přes dvě hodiny krasně provedeného děje, výprava, herecké výkony, příběh, režie. A akční scény jsou taktéž na jedničku. Kanichiro je můj nový hrdina. Nemám moc co dodat, Mibu gishi den je mým novým favoritem na žebříčku vizuálních děl z doby feudálního Japonska. Protože je to skvělá záležitost od první minuty, do poslední sekundy (a kdo chce, může se kochat i během titulků). (06.09.2015)

Na tento film jsem se docela těšil, jelikož samurajská témata mám velmi rád. Bohužel to nedopadlo pro mě úplně tak, jak napovídá celkové hodnocení. Nemůžu zpochybnit krásu některých scén, chování právého samuraje s nádhernými vlastnostmi, které bylo obsaženo v krásné větě Yoshumurova syna: "I can´t leave the father I love to cross the River of Death alone", ale snímek byl na hodně natahovaný, že jsem se přistihl parkrát při dojemných scénách, že se hodně nudím. Druhá polovina je o kus lepší než ta první, která velmi dobře vrcholí v závěru, další nešvar tohoto filmu je docela problém sledovat v první půli dějovou linku s flashbacky. Pro oddané samuraje si přidejte hodnocení navíc jak je libo, ale za mě jen 50 %. (03.07.2011)

When the Last Sword Is Drawn začíná tuším v roce 1899, kdy postarší muž přinese k téměř již přestěhovanému lékaři svého nemocného vnuka. A zatímco doktorova manželka vyšetří dítě, muži se napijí saké a začnou vzpomínat nad jednou fotkou, která stojí doktorovi na stole. A tak se film přesune asi o 30 let zpátky, kdy onen starší muž patřil k Shinsengumi. A takhle střídavě vzpomíná on, občas lékař a občas i nějaká postava ze vzpomínek. Což vyplynulo v to, že jsem v tom měl skoro třetinu filmu docela "guláš", kdo je kdo a proč jedná tak, jak jedná. Navíc ten konec, resp. pár desítek minut ke konci, ztratí tempo a po těch dvou hodinách se to přeci jen začně trochu vléct... ovšem samotný závěr je velmi povedený. ____ Ale ačkoliv jsem teď spíše kritizoval, film se mi vlastně docela líbil. (21.04.2005)

Sentimentální vzpomínání dvojice pamětníků na laskavého mistra meče, samuraje, který nadevše miloval svou rodinu, jenže v bouřlivé době konce šógunátu se nad (jeho) tradičními hodnotami i povinnostmi již nezadržitelně smrákalo. Civilní snímek nás v pomalém tempu, bez důrazu na souboje a válečné půtky, provází údobími jeho života, stejně jako historickými událostmi měnícími tvář Japonska. [Původně jsem tu měl za 3* a je pravda, že závěr představuje úplné "slzavé údolí" nad celou érou (a jedním člověkem), ale teď mi to tolik nevadilo.] (17.07.2018)

Velmi mě překvapilo, jak nudně se dá zpracovat jedna z nejpamětihodnějších a nejomílanějších událostí japonské historie, tedy události kolem Shinsengumi a konec éry šogunátu Tokugawa. První polovina filmu je ještě zajímavá s výbornými souboji na začátku, ale po půlce se začíná děj neuvěřitelně táhnout a hlavně se stále jen hraje na city a skutek utek. Slabota. Ani postava hlavního hrdiny, která je ze začátku zajímavá a sympatická, ale brzy začne lézt na nervy, se příliš nevyvedla. (13.10.2008)