Soumrak

Nádherně japonsky vkusné romantické drama nepostrádající napětí ani emoce. Ve všech rovinách (klasicky samurajské, lásky i lásky k dětem) uměřené, nepřepjaté, uvěřitelné. Díky tomu, že si člověk celou dobu uvědomuje, že nejde o americký film, a tak to nakonec nemusí dopadnout dobře, zůstává všechno do poslední chvilky otevřené; a nakonec se dočká stejně nečekaného rozuzlení. (15.11.2009)

Pokud chcete vidět strhující samurajské souboje, tak si Soumrak vůbec nepouštějte. Pokud chcete líp pochopit Japonce, zjistit, že samuraj nemusí být vždycky jenom nelítostný bojovník a že i samurajské dívky se můžou vzepřít pravidlům, pak se na film podívejte. Bude vám před očima plynout příběh otcovské lásky, smyslu pro povinnost i nalezeného štěstí. Ale nebojte se, opravdu to není žádný přeslazený doják. K tomu si přidejte soundtrack, který vás vtáhne hned od prvních tónů a zjistíte, že tohle dílo si mezinárodní ocenění opravdu zasloužilo. (31.03.2012)

Krystalicky čistý příběh o samuraji z poloviny devatenáctého století, který je mnohem víc než samurajských filmem příběhem o rodině a o štěstí, které přináší obyčejný život. Dokonalý film, ve kterém se mi líbil snad každý obraz. Oceňuji poselství, že přestože můžete být považován za nešťastného podivína, může být váš život naplněn. Do konce jsem netušil, jaký bude závěr. ■ Po druhém vidění se utvrzuji v nejvyšším hodnocení. A pokud je možné hodnotit režiséra na základě jednoho viděného filmu, tvrdím, že je Yôji Yamada geniální režisér, točící stejně kvalitně jako Akiro Kurosawa, jenže jinak, než Akiro Kurosawa. Určitě je plus, že tento film režíroval ve svých sedmdesáti letech. Životní skušenosti a fakt, že evidentně ví, co chce na plátno dostat, jsou velmi důležité. ■ "Umění číst pravděpodobně nikdy nebude tak užitečné jako šití. Vědomosti z knih však umožňují člověku myslet. Ať se svět kolem tebe jakkoli změní, pokud je člověk schopen myslet, přizpůsobí se. A to platí jak pro chlapce, tak pro děvčata." Asi nejlepší definice, jakou jsem kdy na toto téma ve filmu slyšel. (21.10.2010)

Za největší chybu filmu považuji trailer. Díky němu jsem očekával film plný akce, soubojů samurajů, citů, romantiky... Asi něco jako Tygr a drak. To ovšem Twilight samurai vůbec není - je to film mírný, poklidný... Iguchi Seibei je chudý samuraj. Umřela mu žena a on se musí starat o dvě dcery a senilní matku. Nosí roztrhané oblečení, v práci se mu smějí. Je ovšem hodný člověk, a proto za ním začne docházet sestra jeho známého.... Není to film o samurajích, tak jak jsem si ho představoval, ale přesto se mi líbil. Tím, že ukazuje samuraje v době jejich úpadku (tj. před Bakumatsu a dobou Meiji). Ne všichni samurajové jsou bohatí (např. právě Seibei), a ne všichni jsou "morálně čistí" (potomek jednoho bohatého samuraje) - časem samurajové "degenerovali", zneužívali své síly, atd. (23.02.2004)

Bože, pro člověka tak chorobně netrpělivýho, jako jsem já, byl tenhle film, kdy "dobrý den" je scéna o deseti minutách, složená z několika nesmělých pohledů, asi stovky až dvou úklon, kleknutí a zase zvednutí, pořádná zkouška nervů. Neočekávala jsem od toho bitkaření, naopak jsem čekala přesně to, co jsem dostala. Doják na konci byl jako bonus. Jedná se převážně o one-man-show Hirojuki Sanady, což je ten typ herce, u kterýho si říkáte, jaká je škoda, že je teď obsazován hlavně do vedlejších rolí bitkařských japonců, protože to je obrovské mrhání jeho talentem. Takhle krásně a citlivě vystihnout "malého velkého člověka" který netouží ani tak po slávě a už vůbec ne po krvi, ale po klidu a spokojenosti svojí rodiny, to vážně klobouk dolů. I Rie Mijazawa jako kamarádka a první láska z dětství je výborná. Zvláštně krásný, melancholický zážitek. (20.06.2017)