Předávkování

Po zhlédnutí filmu si zhnuseně říkám, že svět je vskutku špinavé, neradostné, ba hnusné místo. Hnusná je Francie, hnusné je Katalánsko (a hnusné je tedy i Španělsko), hnusný je Maghreb a hnusné je to určitě i všude jinde, i když to už film neukazuje. Hnusní jsou většinou i lidé, kteří tam žijí. Hnusní jsou samozřejmě gangsteři, vymatlaná amorální hovada, která zabíjejí se stejnou samozřejmostí, s jakou běžný občan třeba chodí do fachy, hnusní jsou většinou i poliši, kteří jsou většinou na první pohled od gangsterů k nerozeznání. Všichni se s oblibou oblékají do černé kůže, čumí drsně a mají drsné hlášky, vypadají nemytě, mastně až zapařeně a jsou všichni více nebo méně přičmoudlí, takže většinou ani není jasné, kdo je vlastně Francouz, kdo Katalánec, kdo Arabák a kdo Cigoš. Jen negři jsou jasní, to je jasné. Jo a hnusná je i ta francouzská hatmatilka, do které přiblblí tvůrci nadabovali všechny dialogy v arabštině a katalánštině, protože většina Francouzů nejspíš nezvládne přečíst pár titulků. Tak to jsou asi hlavní dojmy, které jsem si z filmu odnesl. Francouzské kriminálky jsem míval vždycky rád, ale tahle mi bohužel přišla příliš stylizovaná a scénáristicky i herecky průměrná. (06.11.2022)

Olivier Marchal a další drsná chlapská gangsterka!! Spojení Francie a Marchal mi sedí už přes 10 let, ten chlap dělá obstojné žánrovky a vždy se těším na každý jeho nový počin. Tentokrát přesedlal z Netflixu na Amazon, kde se podobně laděné filmy našly a sice to není tak dobré jako jeho předchozí počiny, ale pořád si drží svůj režijní standard a mě to pořád sakra baví. Příběhově je to samozřejmě klišé a tentokrát se Marchal nepokoušel vymyslet nic nového, sází zkrátka na syrovost, autenticitu, realističnost a pokud Vám to stačí, budete spokojeni. Líbilo se mi, že film se soustředí spíše na mafiány než na policisty- z hlavních hrdinů tu nikdo vyloženě zajímavý není, ale nevadí. Akce je správně syrová a brutální jak je u Marchala zvykem ( převrat v autě s policisty byl perfektní), atmosférou i náladou film připomene to nejlepší ze Sicaria a technicky i režijně je film taktéž na vysoké úrovni. Kdo má chuť na čistě chlapskou žánrovku bez vyšších ambicí, tak je Overdose správná volba. 7/10, (11.11.2022)

„Jestli ho chcete vytáhnout ze sraček, převlékněte se z advokátského do holínek, protože je v tom až po uši!“ A zdaleka není sám. Jde tu o dva mrtvé teenagery, o poldy z toulouského protidrogového oddělení, poldy z pařížské kriminálky, o muže infiltrujícího se do nemilosrdného gangu převážejícího 150 kilo kokainu... Klíčoví hráči jsou obklopení spoustou vedlejších postav, často nijak interesantními, zatímco šéfem bandy je mladší brácha Vladimíra Kratiny a Johna Corbetta – Alberto Ammann, který vůbec není špatný, navrch má okolo sebe pár poměrně zajímavých hošanů. Jednotlivé linie se postupně spojují a vesměs potěší, i když nějaké to zaškobrtnutí přinesou (kupříkladu převoz vězňů). Jakmile dojde na akci, Francouzi prostě umí. Navíc se látka ocitla v rukou bývalého člena pařížského policejního sboru Oliviera Marchala, takže se už poněkolikáté otíráme o ten správný punc uvěřitelnosti a syrovosti. Znovu je patrné, že Marchal kriminálnímu prostředí rozumí, přestřelky a honičky má v malíku, i když se samozřejmě dalo ještě víc šlápnout na plyn. Ale spokojenost. A Sofii Essaïdi sluší nejen pistole. (26.03.2025)

Zatímco je velkobritský Maršál totálně v prdeli, jeho žabožroutský příjmenovec Oliváč po předchozím drobném zaváhání opět jede bomby a přibastilil si to s další, sice řádně zhnědlou, avšak veskrze kouloidní, drsnou a svižnou až strhující taškařicí o úskalích celních procedur při exportu některých komodit ze Španělska do Galského chalifátu, na něž neprogresivní, zkostnatělá a byrokratická Evropská komise uvalila v sazebníku TARIC řadu ryze diskriminačních opatření, zřetelně odporujících článkům 34 a 35 Smlouvy o fungování Evropských emirátů. Tuto neutěšené poměry zahraničního obchodu pranýřující a až satiricky kritickou, ovšem parádně odsejpající logistickou noční můru navíc pro potěchu oka okořenili opravdu těžce jedlou berberskou štěrbinou, byť kapku iracionálně jednající. Ta si totiž mezi všemi těmi mužnými, elegantními, ledabyle holenými, sluncem ošlehanými a nonšalantně zvrásněnými okvádrovanými elegány zvolila k povinné milostné avantýře totálně ňoumovitého a kapku zbuznělého jelimana, na němž je už na první pohled patrné, že nevlastní ani pořádné stádo velbloudů, ani neumí qalitně zabubnovat na darbuku. Ale co, lásce ani zelené kartě holt neporučíš. Až na tu drobnou behaviorální nelogičnost je tento alžírsko - marocko - syrský film čirým vinným potěšením. A nasraně druhé také děsivě nádherným důkazem té velkorysé žabožroutské diverzity a srdečné multikulturality. Stačí se jen letmo podívat na první výrazný Oliváčův počin z roku 2004, kde se v ansámblu vyskytují výhradně jména jako Gérard, André, Jean – Louis, Philippe, Daniel, Myléne či Catherine, no a o 18 let později se to tu ze sedmdesáti procent hemží jen Amiry, Assaady, Nassimy, Moussy, Samiry a Naïmami. Berme to však sluníčkově a pozitivně, alespoň mají kluci spoustu nových „zajímavých“ pachatelů a o čem točit! Doufám, že se záhy i my necháme inspirovat tím překrásným asimilačním dobrodiním, otevřeme svá srdce i podpory hřejivé náručí islámu a například trojku Anděla Alláhova bude v roce 2030 konečně kulturně pravověrně točit Jussuf Syed a hrát v něm Jasir Dvořák, Isam ibn Trojan, Fatima Čtvrtníčková, Muhammad Liška či Hassan Majer, nebo zase nehrát Abdulláh Dick. (13.11.2022)

Solidní francouzská kriminálka spojuje operaci proti pašování drog s případem dvojnásobné brutální vraždy. Zkušení profíci z odlišných oddělení si neházejí klacky (a příliš ani city) pod nohy a příkladně spolupracují, aby brutální gangstery dostali za mříže – o to víc však v komplikovaném, přísně procedurálním vyšetřování udeří do očí jejich občasné lapsy či příhodné náhody v ne/čekaných zvratech. Když byly karty rozdány a říkal jsem si, že se jede do finále, sotva se film přehoupl za půlku – závěrečná třetina tudíž spíše dořešovala a tolik netáhla. (06.12.2022)