Lásce na stopě

Amerických romantických komedií bez trapně přiblblých fórků a absolutně přehrávajících představitelů hlavních rolí (často s "povinnými" ještě přitroublejšími kamarády, kteří mají ve snímku zajišťovat tu "komediální" stránku) je jako šafránu. Tady je sice téma osudu snad až příliš akcentováno, ale i tak se snímek minimálně v mých očích řadí mezi ty nadměrně koukatelné - i když je to cajdák :) Navíc Cusack je sympaťák, Beckinsale i bez latexu raketa... a Eugene Levy nikoho sexuálně nevzdělává. (23.12.2012)

Moc pěkná romantická komedie o tom jestli existuje něco jako osudová láska. Kate Beckinsale a John Cusasck se sejdou dvakrát za sebou v obchodě, prožijí spolu krásnou noc, ale potom se potkají až po letech když mají oba svatbu. Na to, že jsem očekával další tuctovou komedie jsem byl moc mile překvapen..... (25.12.2007)

Nenáročná romantická komedie, která i přes svůj ošemetný námět má pořád co nabídnout. Největším plusem jsou podle mě herci. Johna Cusacka mám rád(jako herce samozřejmě) a spolu s Kate Backinsale jsou možná nejsympatičtější duo, co jsem viděl. Příjemná hudba v pozadí, nečekaný závěr a pár podmanivých momentů jsou dalšími důvody proč jsem si tento film dost oblíbil.80% (14.05.2011)

Víte, je zajímavé, jak se některé filmy zapíšou do vašeho života. Lásku na stopě jsem poprvé zahlédla o Vánocích, asi před čtyřmi roky. Neviděla jsem ji celou, jen začátek, když se Jonathan a Sarah seznámí. Pak jsem šla (bylo to na Štědrý den) do ke kostelu na půlnoční troubení koled. Neviděla jsem ho do konce. Od té doby jsem hlídala vánoční programy, ale dlouho ten film nedávali. Až loni, jenže to jsem opět vůbec nestihla. Čekat na film tak dlouho znamenalo, že jsem si k němu vytvořila vztah plný očekávání. Je paradoxní, že Serendipity je o osudu, protože já se ho rozhodla vzít do vlastních rukou právě dnes. Už včera a předevčírem jsem při prohledávání internetu narazila mezi slevněnými dvd na Lásku na stopě a dneska jsem si ji konečně opatřila. Je možné, že kdybych Serendepity viděla už před čtyřmi roky, žádný zvláštní dojem by to na mě nezanechalo (čemuž ovšem nevěřím). Ale ten film tak dýchá osudovostí a Sarah a Jonathanovi prostě nejde nefandit. Já nevím, co řeknu, až to uvidím podruhé, ale kdybych si mohla uchovat ten pocit, jaký ze Serendipity teď mám, udělala bych to. Mám chuť jít bruslit, mám chuť kupovat rukavice, mám chuť na cukrárnu s názvem Šťastné náhody. Mám chuť na spřízněnou duši. Nic není výjimečné, pokud to výjimečným neuděláte. Alespoň dnes pro mě Serendipity výjimečná je. (02.11.2011)

Jsem mistrem ve vytváření řetězce neuvěřitelných náhod a osud ovládám pouhým nadzvednutím obočí, takže kdybych já nastoupil do výtahu naproti Sáře, tak neomylně vystoupím na stejném patře jako ona, budu mít na rukou obě rukavice, v jedné ruce budu držet bankovku se svým jménem a v druhé knihu Láska za časů cholery se Sářiným telefonním číslem. Jenže to by zdaleka nebylo tak zábavné, jako když Sára s Jonathanem zakopávají o znamení a Sáře to přitom sluší tak, že mám jisté tušení, že kdyby vyměnila Jonathana za mě, tak bych se tomu bránil jen úplně malinko. Zkrátka jsem se trošku zasnil, čímž potvrzuji pocit zábavné pohody při sledování tohoto filmu a teď odcházím brilantně odhalovat znamení osudu, které jsem sám sobě na tyto svátky vychytrale nastražil. (29.12.2013)