Deset malých černoušků

V dielach Agathy Christie som predovšetkým oceňoval nápad a konštrukciu diela. V mladosti som so záujmom prečítal jej dostupné diela a bol som s nimi spokojný. Dnes, po desiatkach rokov, keď sledujem adaptáciu jedného z jej známejších diel, už z predošlého dobrého pocitu neostalo nič.  Nespôsobuje to ruština, i keď jej použitie je pri klasickej anglickej detektívke neobvyklé, ale najmä divadelné deklamovanie replík, ktoré vo filme pôsobí neprirodzene. Ak k tomu prirátam neskutočnú rozťahanosť filmu, nevýrazných hercov a absenciu nejakých režijných nápadov, tak je dielo dokonané.  Ak by som tento film nevidel, o nič by som neprišiel. (06.05.2023)

Sovětům se nepovedlo TO hlavní - vytvořit dokonalý zločin. TO zásadní, díky čemu je předloha téměř dokonalá. A trošku mi vadil i rozvleklý začátek, kde se úvodních patnáct minut nic neděje a díky tomu při úvodním pohoštění a před spuštěním gramofonu nikoho z hostů téměř neznáme. Nepotěšil i podobný výběr (ne)herců - Blora a Lombarda jsem si prostě pletl (chápu, že najít mezi Ivany kvalitní herce je obtížné). A ruština, já ten jazyk prostě nesnáším a při vyslovování anglických jmen to tahalo za uši. Naopak potěšily vhodně zvolené flashbacky, ostrov a Vera, velmi podobně jsem si ji jakožto zásadní postavu představoval. Lepší tři po první projekci. (20.05.2014)

Vynikající adaptace notoricky známé divadelní hry autorky detektivních příběhů Agathy Christie natočená v kouzelné scenérii luxusní vily na pobřeží Černého moře. Opírá se o výborné herecké obsazení a kvalitní scénář, který dokázal přenést atmosféru tajemna, bezvýchodnosti, strachu a iracionality své předlohy i do snímku. Pro příznivce klasických detektivek skvělá volba. Celkový dojem 90 %. (14.07.2006)

Dlouho se mi nestalo, že bych se po zhlédnutí nějakého filmu večer bála doma v bytě. Ale toto sovětské zpracování slavné detektivky má takovou atmosféru tajemna, strachu a bezvýchodna, že nelze s jeho závěrem jen tak vydechnout a přeladit do pocitu bezpečí, kdy by vás ani nenapadlo lekat se vlastního stínu či zaskřípění dveří. (02.01.2013)

Ze všech tří zpracování to nejlepší a nejdepresivnější,až mě přinutilo se zamyslet, zda geniální autorka, jejíž "Poirotovky" tak miluji, byla zcela normální... Zanechalo to ve mě hluboký dojem, ale vzhledem k charakteru díla a postav vůbec ne pozitivní. Buď ti, co to tak nadšeně hodnotí příběh neprožívají tolik jako já, nebo ... (a já vlastně nechám konec otevřený, jinak bych se musela zamyslet, zda jsou divní oni nebo já... ;-)) (24.09.2015)