Desyat negrityat
Ten Little Indians
Desať malých černoškov
Režie:
Stanislav GovoruchinKamera:
Gennadij EngstremObsahy(1)
Filmová adaptace detektivního románu Agathy Christie. Deset navzájem neznámých lidí přijíždí na "černošský ostrov", kam byli vylákání každý pod jinou záminkou. Postupně odhalují, že sem byli pozváni, aby byli potrestáni za zločiny, které spáchali a které zůstaly nepotrestány. Vše se děje podle dětské říkanky o deseti malých černoušcích. (Slípka)
(více)Recenze (43)
V dielach Agathy Christie som predovšetkým oceňoval nápad a konštrukciu diela. V mladosti som so záujmom prečítal jej dostupné diela a bol som s nimi spokojný. Dnes, po desiatkach rokov, keď sledujem adaptáciu jedného z jej známejších diel, už z predošlého dobrého pocitu neostalo nič. Nespôsobuje to ruština, i keď jej použitie je pri klasickej anglickej detektívke neobvyklé, ale najmä divadelné deklamovanie replík, ktoré vo filme pôsobí neprirodzene. Ak k tomu prirátam neskutočnú rozťahanosť filmu, nevýrazných hercov a absenciu nejakých režijných nápadov, tak je dielo dokonané. Ak by som tento film nevidel, o nič by som neprišiel. ()
"One little Indian boy left all alone. He went and hanged himself and then there were none." Konečne nie len hororová ale hlavne depresívna adaptácia slávneho románu. Čo v porovnaní s ostatnými kvitujem najviac, je použitie flashbackov, čiže sa dôvody "odsúdenia" jednotlivých postáv dozvedáme nielen z ich rozprávania, čo krásne dotvára charaktery. Spokojnosť. ()
Ze všech tří zpracování to nejlepší a nejdepresivnější,až mě přinutilo se zamyslet, zda geniální autorka, jejíž "Poirotovky" tak miluji, byla zcela normální... Zanechalo to ve mě hluboký dojem, ale vzhledem k charakteru díla a postav vůbec ne pozitivní. Buď ti, co to tak nadšeně hodnotí příběh neprožívají tolik jako já, nebo ... (a já vlastně nechám konec otevřený, jinak bych se musela zamyslet, zda jsou divní oni nebo já... ;-)) ()
Díky vynikajícímu dabingu z ještě téhož roku (Zahajský, Moravec, Sejk, Cupák, Krbová, Županič a další) velmi velmi dobré. Přesto je u mě výš Pollockova adaptace, se známějšími herci a přeci jen zajímavějším koncem (nejsem čtenář A.CH., takže je mi putna, jak moc se filmaři drží nebo nedrží předlohy). ()
Místo promyšlené hry kočky s myší klade tahle sovětská verze důraz na pocity viny. Psychologický exkurz od thrilleru však ve výsledku ničemu neškodí. Pomalé propadání postav do beznaděje a uvědomování si vlastní nelidskosti dává černouškům příjemně depresivní tvář. Celkově dobrý dojem mi však pokazila přece jen nižší míra rafinovanosti v provedení jednotlivých vražd či spíš jejich provádění, tedy ne jak, to bylo dáno předlohou, ale jak jak, což znamená, zda se to takhle vůbec mohlo odehrát, aniž by byl pachatel odhalen. Do rozborů o jak jak jak už se pouštět nehodlám, to jsem přijal jako fakt. Závěrem bych už jen rád vyzvedl ňadro Taťjany Drubičové, jenž se nějakým nedopatřením, navíc v roce 1987 a v sovětském filmu, odhalilo. Bylo odvážné! ()
Reklama