A pak přišla láska...

Vůbec nechápu přirovnání tohoto snímku ke chcípáckým filmům, protože ty se vyznačovaly nemístnou adorací problematických mužských hrdinů, zatímco Holý spíš naopak ukazuje hledání lásky a štěstí ženami, jimž se takoví muži po několik generací připlétali do cesty, a nevnucuje jednoznačné interpretace. Jakkoliv záměrná rezignace na propracovaný scénář občas vede k natahování slabších scén, tak z větší části se taktika ponechání prostoru pro improvizaci perfektně vybraným herečkám (Tomicová, Venclovská, Hofová, Soukupová) rozhodně vyplatila. Kromě autenticity emocí i dialogů bych jako výhodu tohoto přístupu viděl i to, že se tím eliminovalo riziko využívání ženských postav jako pouhých autorových projekčních pláten vlastních idejí či traumat. Aktuální téma ezoteriky je pojato lehce satiricky bez zbytečného shazování či moralizování, ale přestože většina cílového publika asi bude sdílet skepsi dcery Sáry, tak zejména nesporné čarodějné charisma Hofové v kombinaci s uměřeně magickou kamerou Jany Hojdové přece jen vytvoří pocit, jestli na tom všem náhodou opravdu něco léčivého není. Velmi zdařilé jsou taky dvě scény, v nichž Tomicová vede jakési podivné pseudoterapeutické focus groups pro bio produkty s perfektním ženským komparsem, v němž mimo jiné zasvěcené potěší svěží výkony kulturních publicistek Hany Řičicové (doufám, že tímto její herecká dráha nekončí, protože má opravdu sugestivní mimiku) a Jany Patočkové. (13.06.2023)

Opět (a stává se to zřídka) jeden film, který vypadá jako skutečnost natočená skrytou kamerou. Chvílemi jsem až nemohla uvěřit tak vynikajícímu a přirozenému herectví, zejména Klára Tomicová je opravdu přesvědčivá, až z toho mrazí. Nebylo za celou dobu sledování tohoto filmu nic, co by mě nechalo v klidu. Za mě díky! (05.07.2023)

Já tomu dám 4/5, protože herecké výkony v posledních 40 minutách se v českém filmu dlouho neviděly. Režisér nechal herečkám prostor v dlouhých, i několikaminutových, záběrech, aby se rozehrály. A je to herecký koncert, zejména Pavly Tomicové. A ten pomalý rozjezd ze začátku k tomu v podstatě patřil, stejně jako závěrečné vyznění příběhu. (04.06.2023)

Upoutávka lákala na intimní drama mezi dcerou a matkou, které okoření tahající z lidí peníze ezobába. Před projekcí k divákům promluvil sám režisér, jehož výraz a mluva vystihla celý film - plochý, nic neříkající a bez emocí i intimity. Všechny postavy se chovají na ránu, ale nevíme proč, postaví brečí a trápí se, ale nedokážeme s nimi cítit, potenciál hereček zcela nevyužit. A nevyužit byl i originální a na české poměry nezařaditelný námět. Bohužel se z něj vyždímalo jen pár kapek. Ještě že jsou ty houby, které vyřeší vlastně závěr celého filmu. Možná měly být podávány před filmem i divákům, aby neodcházeli zklamaní, ale šťastní. (18.12.2022)

Ten plakát... To je prostě jak od někoho ze střední průmyslovky, sorry. :D Ale k filmu. Já vím, že to bude v každém detailu divné přirovnání, ale připadá mi jako 20th Century Women přiměřené české kotlině. Taky paradoxně (nešťastně?) ne "ženy ženám", ale skrze postavu režiséra "muž o ženách", ovšem jinak snad neznám cz film, který by měl tak feminizovaný štáb a meritem zájmu se opět stává to nehmatatelné něco, co může žena jako žena člověčit. Opravdu neskutečně se mi líbila kamera a zvuk. Všechno je remix, nicméně tohle pojetí prostě oslovuje. A když otevřete duši a vzdáte se racionálních úhybů, najdete v tom filmu vypracované polohy tak realistické a lidsky hluboké, že se řadí mezi horní jedno procento. Jasně, támhle musíte místo sekvence, která stroze kriticky hodnocená je jen zoufalým kýčem, prožít její nepřevratné, leč silné a fakt citlivě seskládané poselství. A onehde zase nedostanete vůbec žádnou odpověď a můžete to po právu vnímat jako pokrytectví. Jenže kde je v životě pravda? Jaká je pravda o životě? Je snad jednoznačná? Prostě to do vás bimzne. A poraďte si. O tom je, mimo jiné, A pak přišla láska... (13.03.2023)