Lulu na mostě

Do doby, než jsem si vzpomněla na Weissův Dům o tisíci patrech, dívala jsem se na ten film jinak - jako na příjemný, slušný film, ale rozhodně ne jako na film, který si zaslouží nejvyšší hodnocení. Teprve s tímhle úhlem pohledu všechny střípky mozaiky začaly dokonale zapadat do sebe. Přiznám se, že jsem to ocenila až napotřetí. (02.02.2008)

Paul Auster je jeden z najoriginálnejších amerických spisovateľov posledných rokov - ale žiaľ, mizerný režisér. Takže Lulu síce drží nad vodou skvelá, "lynchovská" story, ale dosť ju potápajú režisérske neobratnosti (napr. aj práca s hercami) vďaka ktorým sa občas aj taký týpek ako Harvey Keitel zjavne cítil na pľace nesvoj. Aj tak nemôžem dať menej ako štyri hviezdičky. V dnešnej dobe absencie silných príbehov totiž Lulu žiari ako diamant. (08.05.2006)

Když se vám svět zhroutí, nic od života nečekáte, a on vám sešle ještě na závěr dar v podobě velké lásky, zní to pateticky, ne tak ale v případě tohoto filmu. Je to takový jazzový snímek, všechno to jede v pomalém barovém tempu a Harvey i Mira si ty své role opravdu vychutnávají. Možná, že ten film je úplnej nesmysl, ale mne to oslovilo velice. Závěr tomu dodává dalších dimenzí. Pro milovníky Harveyho Keitela povinné, Mira Sorvino září energií, úplně jsem se zakoukal, nádherné melodrama.90% (02.12.2012)

Trochu jako byste vzali Mulholland Dr. (čímž Austera nehodlám nařknout z plagiátorství, ta asociace je hodně volná a hlavně tu Lulu byla o tři roky dřív), ubrali většinu temnoty a neprůhlednosti a nahradili ji křehkostí téměř motýlí. Napoprvé jsem se cítil několikanásobně podvedený (počínaje tím, že se ve filmu o saxofonistovi hraje na ságo asi dvacet vteřin, a konče… na první dojem samoúčelnými úhybnými manévry ve vyprávění, bez spoilování to neumím říct konkrétněji), ale stejně to ve mně nechalo pocit hřejivého zážitku. Podruhé, když už jsem věděl, co nemám čekat, jsem se v té vlastně nesložité, a přece ne tak docela triviální lyrické symbolice krásně rozpustil. — Domácí úkoly: Pandořina skříňka, Murphy (02.02.2016)

Pokud byli na plátně Sorvino a Keitel, bavil jsem se moc, jakmile se objevil Dafoe, už to nebylo ono. Ne, že by hrál špatně, ale byl jsem nastaven víc na romantický příběh s trochou té mystiky než na to, co se z toho vyklubalo. Konec mě překvapil, ale ono to ani jinak dopadnout nemohlo vzhledem k tomu, jak byl celý příběh zkonstruován, a rozhodně mě to nevadilo. (07.01.2014)