Lulu na mostě

Tak v tomhle jsem se našel a zahlídl tam to svoje, co vás z jakéhosi důvodu příjemně naplní a nechá nad tím vším po skončení přemýšlet. Lulu na mostě je další z řady symbolických filmů, které hovoří skrze pohyblivé obrazy a přes interpretaci vlastního příběhu nabídne něco navíc. Na jedné straně pozorujeme mysteriózní příběh o jazzmanovi, který po přestřelce v baru narazí na podivný kámen, který ho spojí s osudovou láskou. A na té druhé podobenství o posledním životním soudu. Je to velmi křehká story, která překvapí svým závěrečným vyústěním a poskytne pozoruhodný zážitek na večerní rozjímání. Velmi milé pokoukáníčko, které jsem vůbec nečekal. (18.07.2014)

Trochu jako byste vzali Mulholland Dr. (čímž Austera nehodlám nařknout z plagiátorství, ta asociace je hodně volná a hlavně tu Lulu byla o tři roky dřív), ubrali většinu temnoty a neprůhlednosti a nahradili ji křehkostí téměř motýlí. Napoprvé jsem se cítil několikanásobně podvedený (počínaje tím, že se ve filmu o saxofonistovi hraje na ságo asi dvacet vteřin, a konče… na první dojem samoúčelnými úhybnými manévry ve vyprávění, bez spoilování to neumím říct konkrétněji), ale stejně to ve mně nechalo pocit hřejivého zážitku. Podruhé, když už jsem věděl, co nemám čekat, jsem se v té vlastně nesložité, a přece ne tak docela triviální lyrické symbolice krásně rozpustil. — Domácí úkoly: Pandořina skříňka, Murphy (02.02.2016)

To jednou náhodou pustíte v noci TV, kde před pár minutami začal film. Nepřepnete, zkusíte se dívat, že se u toho dobře usne. Ale najednou tam civilně excelují Vaši oblíbení herci, výborně hraje i ta krásná osudová dívka a od modře zbarvené záhady se odtrhnete až po úplně posledním titulku, abyste šli zjišťovat, co Vás to tak nečekaně příjemně probralo. (12.11.2005)

Je tu opět bez koruny 20 vočí stojící záležitost z LK. A znovu dokázala příjemně překvapit. Filmhouse vydává opravdu zajímavé záležitosti mimo mainstream, což kvituji s díky. Snová záležitost, kterou si vychutnáte, jen pokud odhodíte uspěchanost dnešní doby a nebudete čekat typ filmu, který jde z bodu A do bodu B. Čekal jsem více jazzu, který mám rád, ale to rozhodně není podstatné. Pobavil mě rozhovor mezi Izzim a nynějším partnerem jeho bývalé ženy o události, která se stala v letadle na záchodku :) Po skončení jsem dostal chuť na "Singin' in the Rain". Hádejte proč ! :)) (23.02.2008)

Do doby, než jsem si vzpomněla na Weissův Dům o tisíci patrech, dívala jsem se na ten film jinak - jako na příjemný, slušný film, ale rozhodně ne jako na film, který si zaslouží nejvyšší hodnocení. Teprve s tímhle úhlem pohledu všechny střípky mozaiky začaly dokonale zapadat do sebe. Přiznám se, že jsem to ocenila až napotřetí. (02.02.2008)