Hilary a Jackie

Úvodních čtyřicet minut je znamenitých. Ve chvíli, kdy však Jackie osloví svou sestru s těžko představitelným přáním u ní na venkově, jsem začal na snímek pohlížet úplně jinak. Vrtá mi hlavou, jestli to byl záměr (trochu asi určitě), ale Emily Watson jsem od té chvíle upřímně nenáviděl (nehledě na to, že žádná racionálně uvažující osoba jako Hilary by na Jackiin návrh nikdy nepřistoupila: aneb jak můžete nenávidět někoho, koho musíte milovat?). "Jacks" a její značně pohnutý životní osud mi byl po zbytek stopáže jaksi lhostejný, snímku se již poté nepovedlo probudit ve mě jakékoliv emoce. Cello chraň - herecky je to na výši, ale já celou dobu čekal na ten poslední záběr, ve kterém se z blonďaté sestřičky stane vypočítavá mrcha, která vše jen předstírala... A konec samotný? Nezastírám, že jsem to tak docela nepochopil, podobné filmy potřebují živou debatu :-). Z mého pohledu to bylo pravé oldschoolové zakončení hodné mistrovských děl sci-fi. Jinak ale bezvadné: začátek parádně navnadil, něco tak roztomile nevinného beze stop patosu jsem nečekal. Hudba pochopitelně okouzlující... Kdyby bylo po mém, nechal bych pouze příběh Hilary, ten rozvedl, a napařil pět hvězd. 70% Special thanx to Majda. (02.10.2010)

Příběh celkem neoriginální, ale strhující výkon Emily Watson mi vše vynahradil. Takhle nějak si představuju drama podle skutečného lidského příběhu. Myslím že tohle už režisér Tucker nikdy nepřekoná. Dokonalá souhra mimořádných hereckých výkonů, skvělé kamery, neméně dobré hudby a v neposlední řadě jasná odpověd na otázku co je lepší? Zda obyčejný život po boku milujícího manžela a shopnost se radovat ze všedních věcí a nebo sláva, obdiv a peníze. Doporučuju všem. (14.08.2006)

Z mého pohledu jde o citové vydírání, v mnoha místech velmi samoúčelné a ničím objevné téma. Herecké výkony Emily Watson i Rachel Griffiths jsou fantastické, nic to ale nemění na faktu, že polovina filmu byla nudná a pro mě značně nezajímavá, a to hlavně proto, že lítá od tématu k tématu a jako celek prostě nefunguje tak, jak by měl. Při těch nadšených ohlasech, které se na tohle dílo snášejí ze všech stran, pro mě těžké zklamání. (04.01.2010)

Tenhle film jsem viděla tak před 2-3 lety a opravdu na mě velice zapůsobil - do teď mě mrazí v zádech když si vzpomenu na některé scény, hlavně z druhé poloviny filmu.... V průběhu děje jsem postupně začala nenávidět Jackie, ale když jsem film dokoukala do konce, mísily se ve mě všemožné pocity od zuřivosti až po dojetí... cca úžasný film (30.03.2008)

Holky byly moc afaktovaný ve svým hudebním projevu. Možná i ve svým životě, který si prožila každá po svém. Jejich ponocování v oknech, debaty o tom, co si myslí druhá a naopak, mě k nim připoutali až do té míry, že jsem chtěl rozhodovat o jejich osudu jen já sám. Hilary a Jackie není film při kterém se zachumláte do deky, abyste mohli v klidu nasávat atmosféru anglického venkova, to fakt ne! Procestujete Itálii, Německo, zmínka padne i o Zdi nářků a vše zakončíte Ruskem, čili nutkání oblíct si teplý ponožky je na místě. Ale nejenom to. Ten film je strašně mrazivej i z jiného pohledu. Obvzlášť v závěru, kdy si uvědomujete, jak moc se ty holky měly rády. Že život si vybere krutou daň vždycky ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. Když Emily Watson sedí v obrovském sále plném lidí a ohromeně na ně kouká s pocitem, že tu jsou pro ní, měl jsem podivné mrazení v zádech. Důvod byl. Kamera poodstoupí a vy zjistíte, že Jackie nesedí se svým, pro ni typickým nástrojem. Má v klíně bubínek, orchestr přestane hrát a Jackie řekne: "Jé, teď jsem na řadě já, že jo?". Práskne do bubínku a zasměje se. V hlavě vám proletí tatáž situace, kterou zažila na CNN a chcete brečet. Tenhle film je neskutečná pecka, kterou rozdýcháte horko-těžko. (06.07.2009)