Richard II (S01E01)

Z pozice primitiva přiznávám, jak do dneška jsem netušil, že lze natočit realistický film, v němž se květnatě recituje, a to celé tak, aby to nebylo trapný jak dvojka máslo. Ona navíc ta recitovaná angličtina tak pěkně zní, že by člověk rád vypnul ty hnustný žlutý titule a po vzoru Čapkova dirigenta Kaliny jenom poslouchal intonace píšťal, houslí a trombónů... (15.04.2014)

Předloha je divadelní hra, nebo byl celý tento zdlouhavý a absolutně nudný film záznamem divadelní hry? Nebyl, i v tom posraném divadle na těch červotočem prolezlých prknech by herci, scénárista a hlavně režisér dokázali navodit pocit středověku a příběhu mnohem víc, než za dvě a půl hodiny v tomto ohavném braku, ve kterém se zápletka, která se dá vystihnout jednou větou, řeší půl hodiny. I díky tomu se za celou stopáž stane naprosté hovno, akorát si poslechnete jednu myšlenku v deseti různě veršovaných větách jdoucích ihned za sebou, aby na ní reagovalo dalších deset obsáhlých veršovaných vět s jednou myšlenkou jdoucích také ihned za sebou, a až se z toho verbálního deliria při závěrečných titulcích proberete a poserete, budete si rvát žalud při pomyšlení, jak brilantně jste právě prosrali tři hodiny života. Celý děj je jen o permanentním žvatlání pseudohonosnou a pseudodobovou mluvou, ve které se dialog vytrácí do nekončícího monologu, aby se o třicet minut později znovu přihlásil o slovo a děj se přitom neposunul ani o milimetr, a to je kafe silnější než chcanky velblouda. A vzhledem k tomu, že si zde nepotřebuju honit péro pózou milovníka artu (ke kterému tento film měl asi stejně blízko jako já k cucání kokotů), dám tomu adekvátní hodnocení. Jsem ostatně konzumní ocas, který před zhlédnutím tříhodinového historického filmu, očekává historický film o anglických dějinách, ne nerealistické divadlo v reálných kulisách. Slyšel jsem, že pokračování nesahá tomuto "intrikářskému" klenotu ani po paty. Série "V kruhu svěrače" tedy nebude můj šálek stolice, zvláště když má být tento "pilot" tím nejzábavnějším, co vyprodukoval. 20% (27.04.2014)

Tak nevím, jestli nezraním city pravověrných ctitelů klasického anglického dramatu a legendárního Williama Shakespeara zvlášť. Jedna hvězdička je za velkorysou výpravu, tady je vidět, že Britové svého klasika opravdu ctí a snaží se maximálně vyjít vstříc potřebám jeho historických dramat, takže můžeme obdivovat skvostné britské hrady, ze kterých dýchá nefalšovaný středověk, a neméně můžeme obdivovat i rytířskou zbroj a ošacení filmových hrdinů. Druhá hvězdička je za příběh, protože Shakespeare vycházel ze skutečných dějin anglické koruny a její dějiny byly ve 14. a 15. století opravdu bohaté na události a strhující lidská dramata. Jinak ale nevím, co ocenit. Čtyřdílné dílo V kruhu koruny dojíždí především na svatou úctu, kterou tvůrci k Shakespearovi chovají, a z toho vycházející maximální snahu zachovat jeho hry bez úprav, které by přiblížily Shakespearovy hry dnešnímu divákovi a vešly se do podoby filmového díla a nikoliv divadelní hry. Je tam zkrátka a dobře moc blankversů, tedy shakespearovských veršů, je tam moc monologů v naprosto nepatřičných chvílích, kdy hrdina přemýšlí nahlas, aby divákovi tlumočil své myšlenky. Je tam moc vznešených slov, patetických frází a dost zřetelně je znát, že to psal autor v době vrcholné renesance dvorskému publiku. Tohle zkrátka není myšlení středověkých postav. Je až úsměvné, že fantasy seriál Hra o trůny, jehož autor vycházel z příběhů feudálních klanů z doby války dvou růží, když odmyslíme balast fantasy prvků, dokáže zprostředkovat atmosféru vrcholného středověku líp, než se to daří Shakespearovi. Celkový dojem: 40 %. (11.05.2014)

Shakespeare v klasickém balení a bez experimentování, takže se nekoná přenesení děje do jiné doby nebo změna pohlaví postav. Těšit se můžeme nejen na dobové kostýmy, ale i zpropadenou shakespearovskou angličtinu. Pokud se někdy série Hollow Crown dostane na ČT, silně doporučuju dabing v moderním překladu, protože číst zároveň titulky a pochopit smysl veršů (!) je spíš divácký masochismus. Vzniká tak podivná směs realističnosti a divadelní nadsázky. Vizuální symbolismus si ovšem tvůrci mohli odpustit, je to hloupé podceňování diváka. Film pochopitelně táhnou hlavně herci a Ben Whishaw nezklamal - jeho Richard je zženštilý, teatrální, ukecaný a často nepříjemný a divákovy sympatie stoupají právě tak, jak klesá jeho šťastná hvězda. (27.11.2013)

Vilfrýd Šekspír vyžaduje vždy maximální dávku pozornosti a správnou náladu. Tu jsem dnes nepochybně neměl, anebo udělali angličtí soudruzi při natáčení chybu. Ty bezbřehé dialogy ve chvílích těsně před bitvou mi povětšinou vůbec nevadí, ale tady mi připadá, že ani o nic jiného nejde, jelikož se vůbec, ale vůbec nic neděje. Z historického hlediska stačí deset minut wikipedie a víme vše. Takže jedině milovník krále dramatiků si užije naplno. Já jen na 60% (12.12.2014)