Cikáni jdou do nebe

3/10 Ciganská balada o touze po svobodě, která je nadřazena všem ostatním důležitým hybatelům volnomyšlenkářkých kočovníků - ženám i majetku. Snímek upoutá množstvím zobrazení cigánských zvyků, písní a oblečení. V době promítání si dovedu představit, že se místní obyvatelé cítili podobně omezení a nesvobodní jako cigáni ve filmu, takže pobrali dostatek sympatií. Teď už je ale téma z filmu "nezabíjejte se navzájem, vždyť je nás cigánů málo" tak trochu neaktuální, ale stojí za vidění už kvůli tancům, přiblížení starých dobrých časů. svobody bez hranic a starostí co přinese zítřek, protože žít je potřeba už dnes. Při sledování nešlo nevzpomenout na českouslovenskou Baladu pro banditu, která do velké míry čerpá z podobného tématu a troufl bych si tipnout, že i ve své muzikální variaci vznikla právě pod vlivem tohoto filmu. (12.05.2008)

Co drží celý film nad vodou je hudba a nezadržitelný cikánský temperament, který i díky formě použitých filmových prostředků sálá z plátna téměř neustále. Atmosféra, (vesměs) bezstarostná, ale není dostatečně silná na to, aby vyrovnala chabou narativní liniii. Ve filmu se opravdu nic moc neděje a před námi se odvíjí pouze leporelo krásných obrazů, plných barev. Což sice není málo, ale očekávala bych, že budu každou minutu toužit po cinkání mincových šperků, šustění šátků, kočování pod širou oblohou a po tom "nejsladším vínu - svobodě". Mimochodem, za spoilerovou anotaci by někdo zasloužil po tlamě (díky bohu, že jsem si ji přečetla až po zhlédnutí!). Náhlý závěr, korespondující s lehkomyslným životem hlavních hrdinů (a s metaforou cválajících koní skoro úplně na konci), je totiž to, co mě donutilo na poslední chvíli zvýšit hodnocení. (03.01.2011)

Romantická představa o romech očima ruského spisovatele, převedená do podoby obdobně romantického filmu stvořeného sovětskou kinematografií. S pravdou ten film nemá mnoho společného, ale za vidění rozhodně stojí. Především disponuje úžasnou kamerou. Málokdy člověk narazí na tak výrazně estetický film, který sice místy téměř balancuje na hraně kýče, ale naštěstí ji nikdy přímo nepřekročí. Poněkud nepřirozeně působí fakt, že všechny důležité role hrají neromsky vypadající bílí herci. Režisér evidentně usiloval o preciznost a profesionalitu, která se však snoubí s tradičním ruským šlendriánem, například v podobě špatně padnoucích a místy i podivně znějících postsynchronů. Díky tomu film místy působí doslova přestylizovaně a přes všechnu romskou živelnost docela neživotně. Spíš než o příběhu, o ději, je možné mluvit o sledu obrazů. Ne, že by tenhle přístup nebyl zajímavý, ale přiznávám, že mě po chvíli začínal nudit a připadal mi téměř laciný a samoúčelný. Jako by tvůrcům šlo především o vypjaté estetično, o dekorativismus a chtěnou malebnost. Tahle charakteristika možná souvisí s tím, že v podmínkách Sovětského svazu bylo toto lyrické zestetičnělé vyprávění asi jediným způsobem, jak se vyhnout vynuceným ideologickým postojům a prohlášením. Podobné to je také se symbolickými rovinami filmu. Ty výrazně posiluje fakt, že sovětská kinematografie se ve své prudérii vyhýbala čemukoliv, co byť jen vzdáleně zavánělo jakoukoli erotičností. celkový dojem 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, igi B. (03.09.2009)

Tento ruský film nemá jedinou chybu. Je to romance z doby, kdy ještě cigoši uměli zpívat, měli tradice, kradli maximálně koně a nevybydlovali Chánov. Pověst měli u počestných občanů na hovno stejně jako dnes. Kamera je skvělá, stavba jednoduchého děje je propracovaná, hudba vždy začne a skončí tam kde je třeba. Závěr není debilní jak tady kdosi poznamenal, závěr je cikánský, z našeho pohledu tedy debilní. Je asi reálný. Zobar miluje a je ponižován. Není na to zvyklý. Je ponižován svoji láskou tak, že to po cikánsku nezvládne a tu krásnou nafoukanou černou perlu probodne. Následně jej probodne její otec. Jak jinak! Tak to u téhle rasy chodí. Absence práva, absence zodpovědnoisti, absence přemýšlení, co bude PO. Nejlepší komentář zde poskytuje Sportovec. Jen se divím, že brežněvovské politbyro dalo zelenou. Tolikrát tam zní slovo Svoboda...nepatřičné v r. 1975! (27.11.2008)

Předloha musela být fajn, filmová adaptace už ale moc není. Pokud Kusturica s Domem k pověšení hrál na autenticitu pohledem gadža, zde máme hru na autenticitu takmer od insidera. Loteanu to ale bohužel řemeslně pokonil. Jak si mohl myslet, že dostojí živelnosti za použití studiových nahrávek písní do nesynchronizovaného otevírání úst jakožezpěváku? Hrozně mě bavily barvy, kompozice obrazu, kamera. Brakový příběh k tomu patří, v něm problém taky nevidím. Forma násilně a šroubovaně 'symbolicky' prezentující hodnoty a reálie mi ale vadila převelice. Stejně ale - kde tedy hledat tu kýženou realitu, když se více a více zdá, že konstrukt tvoří nejen člověk mimo etnikum, ale i lidé z etnika samotného? (10.04.2012)