Studený bufet

Tento temný surrealistický kousek vzácně koresponduje s Buňuelovým o pět let starším Přízrakem svobody. Také ve Studeném bufetu již svět zřejmě prošel svoji zkázou, ale lidé si toho, vzhledem ke svému chování, vůbec nepovšimli. Klasické životní hodnoty jsou relativní a často zcela postaveny na hlavu. Nezaměstnaný a možná i vrah Alphonse Tram (Gerard Depadieu), který je ztělesněním zuřivého surrealistického odporu vůči práci, policejní inspektor Morvandieu (Bernard Blier), další surrealistické ztělesnění, tentokrát nenávisti vůči hudbě (po scéně, v níž se pokusí inspektora zavraždit pomocí komorního kvarteta, ten se však ubrání pistolí: "Postřílel jsem ty šmidlaly“ ) a vrah Tramovy manželky (Jean Carmet), tvoří nesourodou trojici přátel, žijících v neustálém strachu z jakéhosi neurčitého pronásledování. Film se z dobrých tří čtvrtin odehrává v noci, podstatnou roli v něm hrají kulisy takřka liduprázdného La Défense. Až v závěru se trojice hlavních hrdinů přesouvá, nebo spíše uniká kamsi do lesů, ale útěk je marný, ani příroda je neochrání před (ne)spravedlivou pomstou. (14.11.2006)

Pro mně o silný stupeň lepší než Buzíci, možná pro to, že vynechal dávku zcela živočišného sexu kdykoliv, s kýmkoliv a jakkoliv, kde hlavní představitelé sympatie nepobrali a jako dva pytlíky primitivů byli spíš na ránu. Tady to bylo o nêčem jiném. Místy neuvěřitelně černý humor -opuštěný vysoký nový dům, zvaný Věž, jenž teprve čeká na své nájemníky. A ti teprve přijdou. Již zabydlený Alphons -Gerard, další nový policejní komisař o kus výš, přicházející vrah, jenž hledá útěchu, žena zabitého muže, lékař, co nedopadne dobře...a tak dál a dál. Cynismus, netečnost, sobeckost -to vše zabalené do slupky černého humoru.Ale i ona jednou spadne....výtečné herecké obsazení a skvělý zážitek. (04.04.2014)

První polovina s rozehráním vražedné zápletky je skvostná, velmi dlouho jsem se tak upřímně nepobavil. Surreálná absurdita by se dala krájet. Nicméně s příbývajícím časem jsem se nemohl ubránit dojmu, že jde o, byť velmi dobrý, skeč Monty Python natažený do celovečerního filmu. Nicméně to nic nemění na tom, že jde stále o výjimečný zážitek s neodolatelnou ústřední trojicí herců. (22.04.2010)

Nechápu, co to Pohrobek povídá o morálce a o svobodě, d-corso má zase na můj vkus poněkud vysokou četnost slova „surrealistický“ a vůbec se mi zdá, že bere šnekožrouty nějak moc vážně. To jsou celkem jediné kometáře stojící za přečtení, tedy krom podotknutí Lindiště a první věty od mm13, kterým rozumím bez výhrad. Sám jsem v rozpacích. Uvidím někdy nějaký zajímavý francouzský film (Španěly nepočítám), který by nebyl postaven na bizarním spolčení jakýchsi mužů, k nimž se nachomýtne jakási žena? Anebo proč se mi zdá, že si všechny francouzské filmy na něco hrají? Anebo proč je francouzská filosofie převážně založena na remcání? Anebo proč mám sympatizovat s cizími figurami? Že je jim zima? Co je mi do toho? Anebo proč se ve Studeném bufetu odehrává vše tak náležitě, proč je naruby tak líc? Anebo proč je vražda nejoblíbenějším filmovým motivem? Anebo proč je vlastní diagnóza základním nástrojem poznání? Anebo proč tomu vlastně dávám plný počet? Anebo co má kromě loďky na vodě Studený bufet společného s Mrtvým mužem? „Nech těch hloupostí, žádný dům tu není!“ (24.04.2013)

Absurdní satirická komedie se s vážnou tváří odehrává v odlidštěném světě, v němž jsou vražda a zločin natolik všední a obyčejné, že se vrah vaší ženy trápí víc než vy a stává se vaším kámošem, přičemž policejní inspektor odvedle ho nezavře do vězení, aby tam nekazil nevinné. Ve výsledném celku jsem ovšem postrádal více (kriticky konkrétního) smyslu, přestože aspoň dějově se jakžtakž uzavřel. (09.06.2022)