Volba zbraní

Stará dobrá drsná gangsterská francúzska škola. Bohužiaľ mi pri jej x-tej variácii bolo minimálne polovicu filmu jedno, čo sa deje, prečo sa to deje, komu o čo ide, kto koho miluje a kto koho zabil. Corneau sa nám snaží vsugerovať, že starí a aj mladší gangsteri sú celkom fajn chlapíci, ktorí občas niekoho zastrelia, ale napriek tomu nám nebráni si k nim vypestovať počas trochu neprimerane dlhých 135 minútach pozitívny vzťah. To ide ľahšie, keď je jeden z policajtov vykreslený ako úplný blb a jeho šéf zakazuje podriadeným po gangstroch strieľať, pretože on vie o ich kóde cti svoje. Postupne sa príbeh vyvíja smerom k divákovi, dostáva srdce a vstupom malého dievčatka na scénu dostane aj posledných váhavcov. Prostredie filmu je šedivé, nevľúdne a ukazuje Francúzsko vo farbách, na aké nie sme z tamojšieho mainstreamu zvyknutí. Slušný film, ktorý môže nadchnúť, pre vačšinu však bude priemerný, ale vyložene nesklame vďaka hereckej elite nikoho. (05.10.2013)

Hned od první minuty je zřejmé, že tohle nemůže dobře dopadnout, zvlášť pokud je Mickey živý. Zatímco ten již žádnou volbu nemá, Noël ji paradoxně pomocí Mickeyho získal a rozhodl se nejít ve svých starých stopách. Přestože se střihem kriminálka blížila tvrdému stylu sedmdesátých let a snažila se o návaznost, už to přece jen takové nebylo. Sedmdesátky jsou prostě ještě o level výše, marná sláva. Perfektní výkon Yvese Montanda. (16.05.2010)

Volba zbraní je pro mě tedy velkým zklamáním. Enšpíglovým komentářem jsem byl velmi navnaděn, ale teď po zhlédnutí bych se spíš přiklonil k názoru gundalina. Režie je docela zdatná, film má určitě nějaký náznak atmostféry a také pokus o pointu. Ale vtom aby byl nadprůměrným dílem mu braní podivně napsané postavy . Mickey je prostě pošuk, se kterým se soucítí těžko. Jeho chovaní jsem vůbec nechápal a připadalo, mi že neměl ani daný charakter. Ke konci najednou začane postupovat k jakési změne. Ale proč, to je otázka. Těžko se dá vžít do jeho nitra. U Noela už to tak hrozné není. Toho jsem si poměrně oblíbil a Montand odvedl úžasný výkon. Dokonce zde je přítomná i nějáká společenská kritika v podobě dvou zaujatých komisařů. A i když Galabrua jsem si vážně vychutnal, tak tohle už tam bylo tak nějak navíc. Ale tenhleten můj komentář je čistě subjektivní. Každý to může vnímat jinak, já to vidím takhle. A davám pěkné 2. (15.07.2017)

Drsná a přitom i poetická francouzská filmová škola. Je to jeden z těch filmů, ze kterých na vás dýchne opravdový život. Někdo má osudovou kartu veselejší, jiný smutnější a někdo přitahuje a vyrábí maléry neustále dokola. Středobodem příběhu je Mickey, uprchlý trestanec, který se celý život chová tak, jak je naučil a rány tedy néjen přijímá , ale i rozdává. Když se ovšem konfrontuje s krásnou ženou a svou krásnou dcerou, hluboko v něm se probouzí opravdový cit. Ovšem karmický kruh se točí stále dál... (30.07.2011)

Konanie veľmi často spočíva v neoverených domnienkach. Vytvorených v hlave konajúceho. Vďaka tomu sa celá situácia často mimoriadne skomplikuje. Pretože sa nevysvteľuje, ale koná. Najlepšie neuvážene, impulzívne, citovo. Ilustráciou tejto skutočnosti je Voľba zbraní. Čo by bolo v poriadku, spolu s výrazom starej dobrej francúzskej krimi, ale nájde sa aj niekoľko "ale". Predovšetkým: nijako ma nedojali materské a manželské pudy zločincov a hneď za prvú, impulzívnu vraždu policajta, by som poslal okažite Mickeyho (Depardieu) do horúcich pekiel. Ďalej sa tu vytvára povedomie o tom, že bývalí zločinci dokážu žiť úctyhodným, krajinu zveľaďujúcim spôsobom a pokiaľ sa do ničoho nezapletú, treba ich nechať na pokoji. No a do tretice, chémia medzi Denevueovou a Montandom bola asi ako spojenie ananásu s cibuľou do jedného šalátu. (20.03.2013)