Dva muži ve městě

Tipycký prípad toho, keď sa mi z nespravodlivosti zdvýha žalúdok. A nie len to. Tento film ma dostal skôr psychicky, než emocionálne, a to už je čo povedať. Prežil som krásny depresívny večer... Na tie Delonové ksichty sa nedá zabudnúť. Mimochodom mladučký Gérard Deparadieu príjemne prekvapil, na začiatku som si to ani neuvedomil, že je to on :) (10.03.2009)

Film Dva muži ve městě je obzvlášť v závěru skutečně hodně působivým dílem, jehož poselství o krutosti výkonu nejvyššího trestu platí dodnes. Skvělé je charismatické a minimalistické herectví Jeana Gabina, který dokazuje že málo může být někdy hodně, ale výraznou postavu vytvořil i Michel Bouquet, jehož komisař je odpudivý skutečně kvalitně. Přesto mi však ve filmu vše úplně nesedlo. Podobně jako u jiných jinak dobrých francouzských filmů mi některé dialogové pasáže přijdou povrchní, nesouvislé a předvídatelné, přesto však se jedná o doporučeníhodný snímek. (26.09.2013)

Vynikající krimi drama se společensko-kritickým přesahem - a když tak po mnoha letech se na tenhle film člověk znovu dívá, nezbývá mu, než nostalgicky si povzdechnout: kdeže jsou dnes herci, jako byl Jean Gabin. I v ostatních rolích výborné věrohodně civilní herecké výkony... Jó, tak se prostě tenkrát točily filmy... Čtyři a půl hvězdičky - bez problému zaokrouhleno nahoru. - - - P.S. Gilotina spatřila světlo světa ve Francii 11. dubna 1792. Popravy gilotinou byly veřejné a proto dne 21. srpna téhož roku byla gilotina instalována na pařížském náměstí du Carrousel, kde stála až do 7. května 1793. Při příležitosti popravy franouzského krále byla krátce převezena na Náměstí Revoluce. Pak byla přestěhována na méně frekventované místo. Přesto se veřejné popravy ve Francii konaly až do roku 1939, poslední veřejná poprava se konala 17. července toho roku. Posledním oficiálním popraveným byl Hamida Djandoubi, 10. září 1977. V roce 1981 byl trest smrti ve Francii zrušen. (viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Gilotina) - - - P.P.S. Co se týče >popravy v přímém přenosu< , je nejsilnějším fimem nejspíš Krzysztofa Kieslowského -Krátký film o zabíjení- , byť tam jde >jen< o oběšení. Myslím, že soudní lidé uznají, že je dobře, že civilizované země upustily od trestu smrti. Možná k tomu přispěly trošku i tyto filmy... (19.02.2006)

Tak tohle je nejen nejlepší, troufám si při svém skromném rozhledu tvrdit, ale i nejdokonaleji ztvárněná realita kriminálního světa, který každá společnost právem zavrhuje, avšak i z něj by měla vést cesta.! Bezvýchodnost situace, v níž se nachází nebohý utrápený zloděj v podání skvělého Delona a muž na pravém místě, jeho osobní dozorovatel, zkušený geniální Gabin, který snad v žádném svém filmu nezklamal. Toto dílo s velkým "D" si zaslouží mou pochvalu plně. Atmosféra 70.let, kdy byla ještě používána na nejtěžší zločiny ve Francii gilotina, doplněná smutnou až tragickou hudbou. Konec je na filmu asi nejlepší a poprava nejdrsnější... u tohoto filmu si každý musí nutně přiznat, že vše není tak ideální a spravedlivé, jak se může zdát od pohledu.... Ba i spravedlnost jest slepou a hluchou!!! Druhý nejtragičtější snímek "Staré Francie"...tím prvním míním Kočku.! (13.12.2006)

Pod vlivem filmu V plném slunci jsem se vrátila k tomuto snímku a opětovně se mi potvrdilo, že opáčko se vyplatí. Pro mě osobně byli v tom městě muži tři. Gino, který se zoufale snaží vymanit ze své minulosti, vychovatel, jenž beze zbytku naplňuje mou představu o druhé šanci a odporný komisař, co mi pil krev neuvěřitelným způsobem. Herecký trojlístek - Jean Gabin, Alain Delon a Michel Bouquet - podal strhující výkon. A neb mé oko nezůstalo suché, měním hodnocení do plných. (17.08.2019)