Buzíci

Pubertální a přihlouplé. Chce to být uměním podobně jako třeba o dva roky pozdější porno Šokující! (1976), ale nakonec to nevypovídá vlastně o ničem. Primitivní sexuální fantazie mladého nadrženého muže, který musí žít ve spořádané maloměstské společnosti, a přitom sní o sexuálních orgiích a nespoutaném životě zvířecí spodiny. Blier, jako typický představitel "Gauche caviar" se naváží do kapitalistické společnosti (všichni maloměšťáci jsou ustrašení, bez koulí (Les Valseuses - název filmu znamená vulgárně varlata, koule), zatímco oba hrdinové ty koule mají), a jako správný prachatý francouzský socialista obdivuje lumpenproletariát. Naprosto neřeší, že v reálu jsou jeho postavy tragické - třeba postava hraná Miou-Miou nejspíš byla zneužívána někým blízkým v dětství. Shrnuto: Buzíci jsou mužským předchůdcem Padesáti odstínů šedi. Vydělaly, protože hodit sexuální fantazie na plátno vždy vynáší. Hvězdu za Jeanne, která se snaží svoji tragickou postavu prožít, ale hloupý scénář ji toto úsilí kazí. (22.07.2021)

Jak nakonec Miou-Miou přece jen k nečekanému orgasmu přišla a Isabelle Huppert byla šťastně odháčkována. ___ Podivně si floutci Jean-Claude a Pierrot vykládali svobodnou existenci, hlavně v první polovině filmu. Tohle komediálně a eroticky podbarvený zachycení morálního úpadku s tehdy vycházejícími hvězdičkami filmu muselo být tenkrát asi opravdu docela skandální. Myslím, že v tý době to bylo odvážný i na Frantíky. (03.10.2020)

S filmy Bertranda Bliera mám to jako na houpačce, jenomže Buzíci byli občas houpačkou sami o sobě. Jízda dvou znuděných mladíků-kriminálníků, které už začínají nudit i ty krádeže, přepadení a začínají tahle dobrodružství doplňovat o nevázané sexuální hrátky, se mi obsahově často hnusila a nejednou jsem se ocitl v šoku přesto, že jsem tušil, co od tohoto slavného režisérova snímku přibližně očekávat. I Jeanne Moreau mě docela šokovala, do jakých silně pikantních scén se dala přemluvit. Ve filmu bolo tolik nejrůznějších souloží, někdy až úchylných (ať už šlo o skupinový sex se starší paní nebo svedení nezletilé), až by jeden mohl na základě popisu řádky scén označit Buzíky za porno. Jenomže Blier dodal této mozaice příhod dvou deviantů a její společnice tolik poezie a nadhledu, až se mi podařilo za krátkou dobu naladit na patřičnou atmosféru, nést se na vlnách bezstarostné jízdy Francií 70. let a prostě se s Gérardem a Patrickem bavit i být nejednou v napětí. Zajímavý střih, krásné kamerové záběry v přírodních exteriérech a podmanivě náladová hudba tu atmosféru krásně vyladily. Na tenhle film určitě jen tak nezapomenu, a byť jsme byli v tomto filmu svědkem lecčeho úchylného, nakonec musím říct, že nejhorší mi od těch dvou chlápků přišla stejně ta jedna velká lež o matce směrem k navrátilci z vězení... Škoda jen, že jsme se nedočkali hutnějšího a nejlépe i tragického závěru co do příběhu hlavních postav, který by mé pocity z morálně kontroverzního filmu určitě více uzemnil. 75% (22.11.2020)

Namísto motorek povětšinou kradená auta (ale také vlak, bycikl nebo prostá chůze) a místo předávaného jointu společné sdílení zprvu naprosto netečné ("Mně to nevadí.") a na sexuální objekt degradované, posléze však čím dál iniciativnější "kadeřnice". Tenhle způsob bezstarostné jízdy je jak výsměchem maloměšťácké morálce, tak ironickým komentářem ke konceptu tzv.volné lásky. A když ve výkřiku "poníženého" Pierra: "Zasraná Francie! Kamkoliv přijdu, cpou mi ho do zadku!" změníte název státu, jste rázem doma. (18.04.2008)

Maximální zážitek. Od začátku až do konce. Taková francouzská, bezstarostná jízda, která jede úplně samospádem. Výborné, herecké trio, spousta situací, které jsou jako ze života a hlavně naprostá přirozenost a uvolněnost, která mi v dnešních dnech tak moc chybí. Prostě skoro bezchybná záležitost, s tehdy ještě velmi štíhlým Gérardem, které těch 42 let rozhodně nějak neublížilo. (26.05.2016)