Monstrum

Skvělý a povětšinou velmi atmosférický zážitek, který využívá fascinaci daným tématem naplno. Zpracování Dahmerova životního příběhu je precizní téměř ve všech ohledech, navíc podpořeno opravdu skvělými výkony ústřední dvojice Evan Peters - Richard Jenkins. Už trailery lákaly na hutnou, těžkou a špinavou atmosféru, a ta se skutečně přinejmenším v prvních dvou třetinách dostavuje. Autoři však nechtějí šokovat, chtějí navodit nepříjemný pocit z člověka, který může naprosto v pořádku chodit mezi námi, a dělat hrozné věci. Snaha pokrýt celý Dahmerův život je důležitá a efektivní příběhově, avšak některé epizody ve druhé polovině tolik tíživě na diváka již nepůsobí, a jsou výrazně pomalejší než dynamičtější rozjezd. S osobou Dahmera jsem byl obeznámený předem, a můžu říct že tvůrci se opravdu věrně drželi daných skutečností, a kromě výtečných hereckých výkonů je právě toto jedním z klíčů k úspěchu. V rámci kriminálního žánru jde určitě o jeden z nejlepších počinů. Tvůrci však i přes tyto skutečnosti nedokážou udržet tempo a atmosféru po celou délku seriálu, a ve druhé třetině se přeci jen dost vleče. Doporučení si však příběh jednoho z nejhorších sériových vrahů v USA určitě zaslouží. 8,5/10 (28.09.2022)

Pomalu plynoucí psycho s neskutečným Evanem Petersem. Tomu efektivně sekunduje jako vždy mrazící hudba od dua Cave a Ellis. Posledních pár dílů pak ztrácí dech. Seriál šlape nejlépe, když má Dahmer volnou ruku, ať to zní jakkoliv špatně. Každopádně jeden z nejzajímavějších kousku, co Netflix za poslední dobu vyplodil. Stačí se toho nebát. (19.10.2022)

Zneklidňující atmosféra, skvělí herci a originální sonda do života psychouše. Filmařsky bez námitek. Problém mám ale s tím, kolika lidem to může vnuknout tyto myšlenky. Už teď se ví, že sérioví nebo masoví vrazi často než sami začnou, tak uctívají jiné vrahy a číst si o vraždění je pro ně jako koníček. A u tohohle seriálu mám takový nepříjemný pocit, že by tyto myšlenky a pudy mohl některým lidem přiblížit. (05.03.2023)

Evan Peters je prostě bůh! Ten člověk by si zasloužil, aby mu někdo napsal perfektní filmovou roli na tělo, v seriálech už se prosadil dostatečně, teď by to chtělo pořádný biják. Seriál mi místy přišel trošku víc utahanější, jakoby to tvůrci potřebovali natahovat, za mě zbytečně. Ale jinak k tomu moc výtek nemám. Některý díl bavil více, jiný méně, tak to bývá, ale Evan Peters ten seriál celou dobu táhl na zádech, takže klobouk dolů a dejte mi někdo prosím tu sošku za nejlepšího herce. (11.10.2022)

Příběh Jeffreyho Dahmera jsem vždy vnímal jaksi osobně.. Jako tragický příběh citlivé a vnímavé lidské bytosti, která se z jakýchsi nejasných příčin svezla po klesající spirále až do nejtemnějších bažin existence, kde se zakázané fantasie, realita a noční můry kolektivního nevědomí společnosti setkaly v jednom neudržitelném a pro drtivou většinu lidí nepředstavitelném, mikrosvětě. Dahmer byl jedinečný, protože nebyl psychopat (alespoň ne podle klasických diagnostických nástrojů) a jeho případ otevírá mnoho nepříjemných otázek o temnotě v každém z nás.. Téhle sérii se dá vytknout mnohé. Od jakéhosi pokrytectví kdy tvůrci (i skrze scénář) proklamují, že nechtějí Dahmera povyšovat na popkulturní ikonu, přitom se Netflix dlouhodobě veze právě na vlně popularity fenoménu sériových vrahů. Přes ne úplně jasnou strukturu vyprávění (ty nahodilé skoky v čase působily spíše jako hra na efekt, než jako něco co by bylo důležité pro dějový oblouk). Až po ne úplně přesvědčivé roubování rasových motivů do příběhu. Navzdory těmto neduhům se ale seriálu podařilo nejen vystavět důstojný pomník obětem (minimálně z takové té přiblblé, akademicko-korektní perspektivy) a představit tento příběh jako vrstevnatou socio-psychologickou mozaiku, ale i (možná neúmyslně, nebo jen nepřiznaně) vykreslit Jeffreyho jako jednu z obětí sebe samého. Jako tragicky romantického antihrdinu, který se, ke svému zděšení, stal vším o čem tajně snil.. Úžasné jsou snad všechny dialogy Dahmera s otcem (který byl podle všeho v reálu komplikovanější osobou než seriál naznačuje). Peters hraje tak, že se z toho jednomu tají dech (ikdyž si nejsem úplně jistý jak se jeho interpretace kryje s reálným vystupováním J.D.). Cave-Ellisovský soundtrack doplněný hitovkou Please dont go, krásně tvoří náladu i atmosféru. Kombinace spíše krotkého vizuálu a explicitních zvuků je nápaditá a funguje překvapivě dobře. (28.09.2022)