Nashville

Nashville není film,který by bylo snadné sledovat.Nemá žádnou dějovou linku,které by se divák mohl chytit.Nedá se o něm ani říct,že by to byl sled nějakých epizodek,které by pojily jednotlvé postavy.Divák je prostě vržen do životů dvou tuctů postav,které nejsou nijak představené,jen se prostě náhodou všechny ocitly v hlavním městě country,kde se snoubí neustálé rozhovory,chytlavé melodie country písniček (které mám mimochodem moc rád) a otravný,všudypřítomný kandidát na prezidenta,který hlásá do světa svá moudra.Zezačátku jsem film za tenhle styl nenáviděl,ale jak jsem se začal s postavami seznamovat,orientovat se v jejich vzájemných vztazích a jak se mi písničky začaly dostávat pod kůží,začal jsem se i já bavit,unášet uspěchanou atmosférou a režií Roberta Altmana,který přesně věděl,co chce svým filmem říct a taky to řekl.Rozhodně zajímavá filmová mozaika,která sice děsí délkou a nepřístupností,ale ukrývá v sobě upřímné a zábavné jádro.Překvapivě příjemný filmový zážitek. 80 % (18.01.2011)

Film, o kterém jsem předem věděla jen to, že existuje a že ho natočil Robert Altman. Od tohoto významného režiséra jsem doposud viděla pouze Zítra nehrajeme! (a Gosford Park) a musím říct, že ač je Nashville svým způsobem hodně odlišný, docela mi Zítra nehrajeme! připomínal. Hlavně tím, že se i Nashvillu dost zpívalo. Písničky se mi líbily, osobní příběhy postav na pozadí událostí v Americe se mi taky líbily, považuji to za zajímavý nápad (a neřeším, kdo s tím přišel první). Podle mého je Nashville přinejmenším dost zajímavý a dobře natočený film, ale trochu bych ho zkrátila. (16.06.2013)

God bless America, oni to mají setsakra zapotřebí. Mimochodem, může mi někdo vysvětlit proč dobrák distributor snaživě nacpal do obsahu ten spoiler? Když na to člověk není připraven, sic dříve nebo později tuší, nabere finálovka nenadálý spád. Proto je velká škoda, když po přečkání, pro mnohé určitě po přetrpění té vrchovaté porce country, přijde o šokující moment překvapení, což rozhodně musí kazit dojem. Takže jak už tady někdo napsal, byla jsem i já vděčná za mojí lenost přelouskat si ten rozsáhlý a prozrazující text před zhlédnutím filmu. (30.03.2012)

Tvorbu Roberta Altmana teprve začínám objevovat (před měsícem jsem viděl Dlouhé loučení), zatím tak nemohu posoudit, nakolik je tahle částečně fiktivní dokumentární mozaika z „metropoly country music“ režisérovým (ne)typickým dílem. První půlhodina mě docela vylekala, když tu v nejedné scéně začlo mluvit přes sebe několik různých hlasů a mezi tím ubíhala řada spočátku jakoby nesouvislých útržků plného chaosu a odboček. Jenže záhy už jsem si ani neuvědomil, jak jsem byl naplno vtažen do dění, ve kterém jsem se s množstvím nahodile představených postav začal setkávat opakovaně, sledoval množství drobných příběhů a motivů, z nichž skoro každý dokázal něčím zaujmout, cosi předat a říct (až už je to chladnokrevně manipulativní manažer zpěvačky, honba za penězi v šoubyznysu, různé zákulisní intriky, zpěvačka bez talentu toužící po velké slávě či nešťastné incidenty během vystoupení), pomocí postavy redaktorky nahlédnout do slavného města i z různých stinných stránek... byť tohle všechno jsem bral spíše jako velmi zajímavý tematický exkus a druhý plán tohoto filmu, jehož hlavní klad pro mě spočíval v spoustě skvělé muziky. Zní tu prakticky neznámé a neobehrané country písně od podobně málo provařených interpretů, nicméně všechny tyhle songy (složené přímo pro film a odezpívány živě s kapelou!) dokázaly vytvořit jedinečnou a pohodovou atmosféru, navíc často svými texty (zejména v případě závěrečného gospelu It Don't Worry Me) zesilňovaly i určité poselství filmu. Možná to lze celé, jak tu někdo píše, brát i jako angažovaný politický film USA, ale tady mi to vzhledem k tomu, nakolik mě snímek upoutal a bavil po celou dobu, určitě nevadilo. "It don't worry me"... :o) [80%] (29.04.2022)

Společensky se angažovat? Proč ne? Altman ví, co chce říct a v průběhu filmu by to měl pochopit i divák, který není úplný ignorant. Nashville má výpovědní hodnotu, chvílí sice trvá zorientovat se v množství postav, ale pak už není problém sledovat všechny ty minipříběhy a lidské pachtění se za slávou. Bohužel to, na co jsem se hodně těšil a co zaujímá značnou část stopáže - písně - mě zaujaly asi nejméně, drtivá většina jsou nevýrazné country odrhovačky, textově nezajímavé, jedním uchem tam, druhým ven. ( oscarová "I´M Eeasy" je spolu se závěrečnou jednoznačně nejlepší ). Vzpomněl jsem si na Formanův Taking Off, kde byl výběr hudby perfektní, i když to byl rok 1971 a hippies ještě nebyli out. Proto nemůžu jít na vyšší hodnocení a taky proto, že Altman umí líp a Nashville nemá "filmovou" ( vizuální ) sílu. Ale těch 160 minut není vůbec úmorných a uteče kupodivu možná i rychleji než u jiných a lepších filmů. (09.06.2006)