Nashville

Film jako takový je obecně především produktem zábavního průmyslu, přičemž pouze malá část z toho všeho, co se natočí, se dá zařadit mezi umělecká díla. Asi v žádné jiné zemi na světě není tak výrazně upřednostňován komerční potenciál před uměleckým, jako v USA, a to především v Hollywoodu. Proto také americké filmy byly vždycky napřed ve spektakulárnosti a s tím souvisejícím vývojem nových technologií. Z uměleckého hlediska to bylo přesně naopak: za ostatními, většinou evropskými kinematografiemi, Američané vždycky pokulhávali a inspiraci všemi novými výboji (německý a ruský expresionismus němého období, poválečný italský neorealismus, francouzská nová vlna, další nové vlny v zemích střední Evropy...) vpouštěli do svých filmů v opatrně přežvýkané podobě se značným zpožděním, většinou v době, kdy tyto původní tendence v zemích svého vzniku už dávno přestaly být avantgardou. A protože 60. léta představovala celosvětově dobu největšího duchovního a uměleckého vzepětí 20. století (a to i v USA, kde se to projevilo v hudbě, literatuře, výtvarném umění... ale ne už ve filmu, a to kvůli jeho podstatně větší finanční náročnosti), je příznačné, že následující dekáda znamenala jediné období v dějinách filmu, kdy americká kinematografie vládla i z uměleckého hlediska. Zatímco ve zbytku světa všechny ty nové vlny pomalu (anebo rychle, jako např. u nás v důsledku dějinného zvratu způsobeného ruskými tanky) odeznívaly, v USA se jejich blahodárný vliv teprve začínal projevovat. Rozjížděla se totiž kariéra mladých režisérů, kteří v 60. letech jako studenti vyrůstali na nejlepších evropských filmech a teď přinášeli do praxe podstatně vyšší umělecké ambice, než jaké měly generace jejich předchůdců. Celý tenhle zlatý věk Hollywoodu trval sice jen asi deset let, ale stál za to. - Trochu delší obecný úvod jsem si nemohl odpustit, protože při sledování Altmanova brilantního filmu se mi neustále vracely myšlenky na tyto dobové souvislosti. A netýká se to jenom Nashvillu, celá Altmanova tvorba 70. let představuje neuvěřitelně vysoký standard. A pokud jde o pronikavost vhledu do americké mentality s její obsedantní touhou dosáhnout pověstných pěti minut osobní slávy, třebaže pofidérní, Nashville je srovnatelný s takovými mistrovskými díly, jako je Občan Kane Orsona Wellese nebo Úpadek amerického impéria Denyse Arcanda (i když tam jde o trochu odlišný úhel pohledu). -------- Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů. (12.01.2017)

Tohle se Altmanovi povedlo. Skvela spolecenska satira :). (09.06.2006)

"Hi, I´m Opal from the BBC." Největší cynik americké kinematografie ve vrcholné formě. Klasika. (10.06.2006)

Film jsem si pustil s pocitem ’uf, to bude asi náročné‘, ale už první půlhodina mě pohltila rychlým sledem událostí a postav; obavy nad stopáží přestaly být faktor. Altman zručně použil moderní metody Nové vlny a aplikoval je na dynamičtější americké prostředí; většinu času jsme do děje vlákáni jako přihlížející - kamera sleduje dění okem a uchem náhodného účastníka, který se zaposlouchá do vzrušeného hovoru u vedlejšího stolu, zhlédne zprostřed davu deset minut veřejného politického meetingu nebo koncertu, je svědkem hromadné havárie. Realističnost je tu vzácně vybalancovaná a nikdy není na úkor diváckého zážitku nebo dramatického dopadu, naopak jej umocňuje. 4 a ½ * (23.10.2022)

Bohužel, tohle mě vůbec neoslovilo. (24.02.2021)

Altman má schopnost zachytit zeitgeist i vdechnout jakýs život figurkám svých postav. Přesto, 160 minut stopáže nesou na svých bedrech hlavně vidlácké cajdáky a další odrhovačky, jelikož Potěmkinovská vesnice Nashvillu se odehrává téměř bez výjimky v prvním plánu. Pokud ale zajedete za roh, nabídne se vám pohled na papendeklové kulisy podepřené kůly s vyškrábaným US of A. Město stejně duté, jako pohled zpívajícího hezounka, který by nám měl být asi sympatický, protože vedle mladic prcá i ženy 40+. Nevím čím byl Altman pro ameriku v době uvedení snímku, dnes je ale oprašovaným a přelešťovaným velikánem americké kultůry. A mě napadá říct jen jediné: Ok, boomer! (20.01.2023)

Dobrý film, jen škoda, že se na něj nedá vydržet koukat:-) (05.03.2010)

Obrovsky slavná, mladá, krásná, úspěšná populární star country music Barbara Jean. Nemálo slavnej, úspěšnej a dobrej (asi 50letej) zpěvák (country music) nosící kotlety a "stylový" kovbojský hadry. Pár dalších hudebníků, zpěváků. Ženská, co utekla svýmu manželovi, aby se prosadila v country music. Manžel ji samozřejmě hledá. Holka (číšnice) bez hudebního sluchu, co si umane, že bude stejně slavná jako Barbara Jean. Organizátoři, promoteři. Trochu trhlá pseudointelektuální reportérka BBC. Asi 14letá holka, co si změnila jméno, aby znělo cool, každej den kompletně změní vizáž, paruku a uloví jinýho chlapa. A jakejsi alternativní kandidát na americkýho prezidenta, co tam permanentně oxiduje se svejma kecama přenášenejma velkejma reprákama z auta. (27.01.2013)

Bohužel mě Nashville, i přes své nesporné kvality, za srdce nechytil. Tato sonda do americké společnosti 70.let je na mě až moc rozvleklá a hodně dlouho (zhruba první hodinu a půl) chaotická. Film je takřka bez dějové linie a bez hlavních hrdinů. Přesto jde o zajímavý a o mnohém z této doby vypovídající počin, a kdo ví, třeba se k němu ještě někdy rád vrátím. Nebylo by to poprvé, co mě něco dostalo až s odstupem času. (25.09.2010)

Nashville jsem v dlouhém rozpětí viděl a poslouchal několikrát. Zachycuje touhy, ambice, ostré lokty, hloupost, nadání, vřelost, levné divadlo, velké podrazy, osobní tragedie, nenávist, lásku v mnoha podobách. Především obchod s úspěchem druhého. Amerika je svobodné rozhodnutí svou svobodu vyměnit za jiné požitky. Kdo je na vrcholu pyramidy je otázka. Odpověď pro každou z postav možná jiná. O odpovědi je nutné přemýšlet a pochopit. Jednou z odpovědí je i pořadí hereček a herců v titulcích. (23.11.2020)

Americké Hoštice. (16.10.2021)