The Man Who Stood in the Way
Muž, ktorý stál v ceste
Režie:
Petr NikolaevScénář:
Ivan FílaKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
Michal NovinskiHrají:
Tomáš Töpfer, Zuzana Mauréry, Adrian Jastraban, Alois Švehlík, Jiří Ployhar ml., Dano Heriban, Přemysl Bureš, Jaroslav Mendel, Miroslav Táborský (více)Obsahy(1)
Strhující příběh lékaře a politika Františka Kriegla zachycuje dramatické události 21. srpna 1968, kdy byl v noci společně s čelními představiteli KSČ (Alexander Dubček, Oldřich Černík, Josef Smrkovský, Josef Špaček, Bohumil Šimon) zatčen a unesen do Moskvy. Byl jediným československým politikem, který se v zajetí i pod hrozbou likvidace postavil Leonidu Iljiči Brežněvovi a nepodepsal Moskevský protokol, dokument, jenž znamenal souhlas s okupací Československa. Filmové drama v hlavní roli s Tomášem Töpferem odhaluje zrůdnost komunistického režimu se zaměřením na hrdinu Pražského jara a nejvyhrocenější úsek jeho života i novodobých dějin Československa. (Bio Illusion)
(více)Videa (29)
Recenze (99)
V úvodu filmu je citát" Potomstvo nepochopí, proč jsem znovu museli žít v tak hluboké tmě, když už jednou nastalo světlo". Autorem je Sebastian Castellio - francouzský humanistický učenec, filozof a protestantský teolog. Detailněji a autentičtěji se postavou Františka Kriegela zaobírají dokumenty: Léčba dějin - průzkum odkazu Františka Kriegela ( 2013) a František Kriegel: Sám proti Moskvě (2023). ()
Kvalitní zpracování historických událostí, které je třeba připomínat nejmladší generaci. I pamětníci se dozví řadu detailů, o nichž (dodnes) nevěděli. A Tomáš Töpfer? Naprosto geniální výkon! Jediná chyba je, že když už se našel prostor (a finance) pro samostatný film o F. Krieglovi, měly se zachytit i klíčové události z jeho života před srpnem 1968. Rozhodně stojí za připomenutí... ()
Takhle skvělé téma a takhle ho propálit. Zaměření se jen na 68 je dobře, ale tím to končí. Spousta míst byla víc než zvláštní a podle mě dost přitažená za vlasy. Člověk, který dobu nezná, si tak musí připadat zcela zmaten a podle mě nemůže dostat nějakou jasnou ucelenou představu o době. Nemluvě o těch velmi zvláštních "dobových" závěrech. Ale název filmu pochválím, ten se povedl. ()
Mimořádně kvalitní (na české poměry dvojnásob) film, který však nelze docenit bez hlubší znalosti kontextu. I přes mnohá zjednodušení bude pro mladou generaci, která možná tuší, kdo byl Dubček, těžko stravitelný. Se znalostí kontextu se však jedná o dle mého názoru skvělý snímek, který velmi věrohodně vykresluje tehdejší situaci. I přes mnoho kritiky směřované na (na první pohled) omezenou práci s hlavní postavou je film nadprůměrně povedený. Naopak více času věnovanému Krieglovi bych vnímal možná na škodu, protože bez důsledného vykreslení okolností a vztahů, které logicky zvyšuje čas vedlejším rolím, by film mohl působit jednotvárněji a nebavil by tolik. Co bych však vytkl, tak nevyužitý potenciál scén vzdoru v podání hlavního hrdiny, kde bych očekával významnější zapojení emocí a důrazu. Ústřední take home message vyznívá i dlouho po závěrečných titulkách - "co jsme měli udělat jinak? - Nepadnout na kolena a neposrat se". Byl jsem na promítání v neděli večer, končilo to k jedenácté hodině v noci a i přes to sedělo skoro celé kino bez hnutí až dojedou titulky (v doprovodu skvělé hudby). ()
Nevím, jestli se událo všechno do detailů, tak jak se nám tu líčí, ale o důležitosti a potřebnosti filmů s podobným námětem nemůže být pochyb. Ukazuje se, že i v řadách těch největších komunistických sviní se dali najít lidé s charakterem. Natočeno to není úplně dobře, je to takové škrobené a tedy na pět hvězd to není. Plný počet tak dávám a doporučuji hlavně současným "chcimírům", aby otevřeli oči, protože Rusové se vůbec nezměnili. ()
Galerie (57)
Zajímavosti (10)
- Adrian Jastraban se o Gustáva Husáka, kterého ve snímku ztvárnil, začal zajímat už během natáčení filmu Dubček (2018). Podle jeho slov jej zaujal velký životní oblouk, kterým si Husák prošel od mladické aktivity v církvi, přes oddanost komunistické ideologii, která ho nejdříve uvrhla do vězení, aby následně stanul na nejvyšším mocenském postu, až po potřebu se vyzpovídat v závěru života. Husák byl pro Jastrabana takřka vysněná role. Dodává k tomu: „Po svém obsazení do filmu Muž, který stál v cestě jsem chrlil na režiséra Petra Nikolaeva všechny možné informace, protože jsem měl Husáka opravdu nastudovaného. Dávali pak na mě pozor, abych ho ve filmu moc neobhajoval, protože by to neplnilo zadání scénáře. Snažil jsem se jen vyhnout černobílému pojetí, protože pro mě je zajímavější sledovat, jak slušný člověk, který sám zažil kruté zacházení, selže a začne najednou dělat hrozné věci. A v závěru života si to uvědomí.“ (Komiks)
- Detailněji a autentičtěji se postavou Františka Kriegela zaobírají dokumenty Léčba dějin - průzkum odkazu Františka Kriegela (2013) a František Kriegel: Sám proti Moskvě (2023). (sator)
- Uznávaný režisér Jiří Svoboda se ke skutečnosti, že byl autor původního scénáře Ivan Fíla na režisérské pozici nahrazen Petrem Nikolaevem v roce 2022 písemně vyjádřil takto (kráceno): "Považuji za nezbytné podotknout, že s kolegou - spisovatelem, scénáristou, režisérem a fotografem Ivanem Fílou jsem se viděl asi třikrát v životě. Více, než pozdravy jsme si nevyměnili. Ještě méně znám producenta Miloslava Šmídmajera, a kolegu Petra Nikolaeva jsem viděl pouze jednou a z dálky. Nejsem tedy vůči nikomu ze zúčastněných podjatý. (...) Ivan Fíla napsal pro producenta Miloslava Šmídmajera scénář a posléze vydal stejnojmenný skvělý román, který se dočkal reedice. Ivan Fíla byl přirozeně nejpovolanějším kandidátem na to, aby film také režíroval. (...) Mezi producentem a režisérem vznikly časem rozpory a ze vzniku mravně a politicky nepochybně potřebného filmu se stala poněkud nechutná causa, ve které se obě strany uchýlily k argumentaci finanční a právní, a vzájemným výhružkám soudy. (...) Právní argumenty, kdo měl při podepisování smlouvy za sebou lepšího advokáta, pro mne nehrají roli. Advokáti a konta dnes hrají dominantní roli v životě společnosti. Zkouším si ale představit, zda by si za minulého režimu z ryze etických důvodů odvážil státní film sebrat Miloši Formanovi scénář filmu Lásky jedné plavovlásky a přidělit ho jinému režisérovi. Pokouším si představit, že by se našel v tehdejším Československu režisér, který by kývnul na výzvu režírovat film Panelstory, který připravovala a natočila režisérka Věra Chytilová. Na Barrandově jsem pracoval 22 let a podobný případ si nepamatuji. Vzpomínám si jen, jak mně byl nabídnut scénář Prodavač humoru, jehož scénář napsal Roman Ráž. Kolem scénáře se potenciálně pohybovali režiséři Jiří Krejčík a Věra Chytilová. Scénář mně byl nabídnut s komentářem, že vedení filmu ani jednomu z nemilovaných režisérů film nesvěří. Zvedl jsem telefon a dotázal se obou, zda film stále chtějí dělat, nebo od záměru odstoupili. Jakmile mi Věra řekla, že o scénář nadále stojí, zavolal jsem vedoucímu skupiny, že považuji za eticky zcela nepřijatelné, abych scénář bez mrknutí oka přijal. Zdůrazňuji, že ani jeden z režisérů nebyl autorem scénáře a ani jeden z předurčených režisérů neměl žádný závazný dokument, že je mu režie přislíbena. Kdybych byl reagoval jinak, vyčlenil bych se z pospolitosti barrandovských tvůrců a nepochybuji, že můj kamarád, spisovatel Roman Ráž, by mi to neodpustil. Nejen na film, ale na památku nesmírně statečného Františka Kriegla, který doslova riskoval v Moskvě život brežněvovskou kamarilou, vrhají právní tahanice, i způsob, jakým byl Ivan Fíla bezskrupulózně nahrazen jeho kolegou, skvrnu, jakou si dějinný hrdina sovětské okupace 1968 rozhodně nezaslouží." (NIRO)
Reklama