Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

William Shakespeare na nich spáchal strašlivý hřích. Z nicoty je náhle přivedl do světa, kterému nerozumí (ale občas se jim do úst derou podivné cizí repliky), do světa, který se nechová podle pravidel logiky. A ti dva ani nevědí, který je který, ale nebylo vám to při sledování Hamleta vlastně jedno? Zkrátka: Stoppardův mistrovský divadelní apokryf, který si pohrává se shakespearovským obrazem světa jako divadla a rozprostírá ho do absurdního rozměru divadla v divadle v divadle (viz. loutková scéna, která ještě posiluje rafinovanost Hamletovy hry s králem). Humor Stoppardova dílka je suchý a černý jako kašel, výkony Rotha i Oldmana padnou jako prdelka na nočník. Navíc jazyk divadelní hry/filmu může co do hravosti směle soupeřit s jazykem mistra ("slovní tenis" obou hrdinů je jeden z nejbrilantnějších dialogů, které jsou ve filmu k slyšení). Parodie ve svém žánru rovná dokonalostí Hamletovi. Skvělé, vtipné, intelektuální a přitom nepovýšené! (01.02.2004)

Tohle není ledajaký film, tenhle film si můžete vychutnat slovo od slova, scénu od scény a při každém zhlédnutí si v něm najít něco nového. Tohle je velice chytrý film. Byla jsem svědkem excelentních hereckých výkonů, brilantních dialogů a množství úžasně hravých momentů, ale třebaže Hamleta znám, nepronikla jsem tak docela do ducha filmu, proto si nechávám jednu hvězdičku do zásoby na opakované zhlédnutí. To není stížnost na kvalitu filmu, to je kající přiznání, že jsem do toho filmu ještě dostatečně nedozrála. (26.12.2013)

Gary Oldman a Tim Roth. Dva herci, u kterých se ve vodách hereckého záporáctví dá mluvit o mistrovství. A když se sejdou v jednom filmu, to přece musí být něco geniálního. Ne tak docela. Děj je docela nepřehledný a dost ujetý a tak nějak nechytí za srdce, celé je to tak nějak přehnaně intelektuálské. Což ovšem neznamená, že oba zúčastnění pánové nehráli skvostně. Ty jejich monology (Oldman: Jaké by to bylo, kdyby ses probudil v rakvi.) a hra na otázky. Lahůdka. Z obou dvou je asi Oldman ten výraznější, oběma to ale moc sluší. (10.06.2003)

Slovní tenis získává nový rozměr a Stoppardovi díky za to. ♥♥♥ Škoda, že jsem si ho nevytáhla u maturity z angličtiny, protože jsem o něm a speciálně o téhle hře a filmu připravenou úžasnou řeč a strašně jsem chtěla vidět výrazy na tvářích učitelek. A nakonec jsem si vytáhla ropnou skvrnu a návštěvu u doktora. Rozbor absurdní shakespearovské parafráze by byl jednoznačně zajímavější, myslím si já. (22.08.2010)

„Třistačtyřiašedesátkrát hlava, to je asi rekord..." Tom Stoppard, zlínský rodák, a jeho nejznámější dílo převedené na filmový formát. Herecky brilantní a skvostně obsazené. Celý snímek stojí na dialozích, které jsou až neskutečně hravé, nepostrádají myšlenku a v nejlepším Shakespearově odkazu. Takový Hamlet "za oponou" aneb kralevic dánský z pohledu jeho dvou nejlepších přátel. Výborné to je i když všichni z originálu dobře víme jak tato dvojice nakonec dopadne. Přesto, že to děj klasického Hamleta ohromně obohacuje, tak toto dílo by fungovalo i samostatně, jelikož je hlavně a především o ústřední dvojici a jejich věčných a neřešitelných filozofických otázkách a "Hře na otázky". Geniální a nezapomenutelné. Srdcovka, na kterou nedám dopustit. Být více "filmová", tak jde o dokonalý snímek. Takto z toho přeci jen až moc "trčí" Stoppardova divadelní režie. (07.11.2007)