Zahradník
The Gardener's Year
Záhradníkov rok
Režie:
Jiří HavelkaScénář:
Jiří HavelkaKamera:
Ferdinand MazurekHudba:
Tadeáš VěrčákHrají:
Oldřich Kaiser, Dáša Vokatá, Štěpán Kozub, Michal Isteník, Alena Mihulová, Petr Lněnička, Luboš Veselý, Sára Arnsteinová, Jiří Šimek, Tomáš Jeřábek (více)Obsahy(1)
Na úpatí malebného kopečku žije zahradník (Oldřich Kaiser) se svojí ženou, kteří se starají o své malé zahradnictví. Jejich idylický život je narušen, když se na nedalekém zámku chystá usadit nový majitel, který chce přetvořit krajinu podle svých představ. Když zahradnictví brání jeho plánům, spustí se sled bizarních událostí. Nový majitel nejprve vytvoří plot s žiletkovým drátem a zavře příjezdovou cestu. Postupně přidává ve svých činech na intenzitě, aby dosáhl svých cílů. Zahradník se však nevzdává a snaží se bránit svůj domov. Když se policie i starostka postupně utopí ve své vlastní byrokracií, zahradník se rozhodně vzít osud do vlastních rukou. Nový film Jiřího Havelky, balancující na hraně bizáru, absurdna a tragikomedie je inspirován skutečným příběhem a stejnojmenným literárním dílem od Karla Čapka. (Donart Film)
(více)Videa (1)
Recenze (51)
Oslava lidské houževnatosti a pevné vůle inspirovaná příběhem skutečného zahrádkáře šikanovaného majetným sousedem, která ale zároveň říká, že když se v tomhle světě proti vám postaví mocnější a bohatší nepřítel a začne vám systematicky ničit život, tak s tím v podstatě nic nenaděláte a nezbyde vám, než si všechno nechat líbit - což snímek činí převážně dost pesimistickou a místy až krutou podívanou. V pozadí událostí je jasně znatelná kritika nefunkčního systému, státních úřadů a policejních orgánů neschopných zajistit pro obyčejného člověka spravedlnost. Tato kritika má nicméně podobu poněkud mělké satiry vyzdvihující absurdně přebujelou byrokracii a bezmocné lítostivé obličeje všech, po nichž je žádána pomoc. Volba postavit vypravěčský koncept na vyškrtnutí všech dialogů hlavního hrdiny je sporná. Ne že by titulní zahrádkář nutně potřeboval každou chvíli něco okomentovat, ale přinejmenším ze začátku je divné, když na něj ostatní postavy mluví a on na ně nereaguje. Kaiser je každopádně v hlavní roli skvělý a metoda natáčet film průběžně během jednoho ročního zahrádkářského cyklu také nese ovoce. Avšak spíš než jako útrpný thrillerový příběh o jednostranném sousedském teroru nahlíženém z perspektivy bezbranné oběti film zaujme coby láskyplná pocta drobným pěstitelům a rukodělné práci s důrazem na krásu přírody a zahrádkářských plodin s úryvky Čapkovy poetické literatury a trochou kulinářského umění k tomu. ()
Hezký letní podvečer přeji. Na začátek mi dovolte citovat Karla Ocha: "Hledáme odvahu tvůrců jít proti zavedeným vyprávěcím schématům, zavedeným strukturám vnímání filmu, jít proti vývoji vlastní kariéry, proti tomu, jaké herecké příležitosti se očekávají. A takovou odvahou oplývá právě Jiří Havelka." Takto film ve světové premiéře uvedl v Karlových Varech a zároveň tím vysvětlil, proč jej do programu zařadili. Cituji ho proto, že dokonale vystihnul, proč je tento film tak důležitý z hlediska širšího vnímání české kinematografie, a proč rozhodně stojí za pozornost. Havelka servíruje film srovnatelný s ostatní současnou evropskou tvorbou, což se o mnohých českých novinkách říci nedá. Přináší jednoduchý, až bajkovitý příběh, ovšem díky originálnímu pojetí z něho dělá kinematografický zážitek. Takových se nám moc nedostává, proto je třeba si je hýčkat, vyzdvihovat a doufat, že brzy budou následovat další. Abychom se měli ještě více filmově. ;-) ()
Jiří Havelka ve všech třech svých filmech pranýřuje absurdity současného světa v čele s neschopností se dorozumět. Jinak se už tentokrát vydává totálně jinou cestu než u svých debutových Vlastníků. U těch jsem před lety málem smíchy zbořil narvané kino.:o V tomto případě už bych skoro ani nepoznal, že jde o stejného režiséra. Film je tichý, zdánlivě velmi poklidný a až intimní. To rámuje poetické paralerní předčítání ze stejnomenného románu Karla Čapka a celé prostředí manželského zahradnictví se včelami a krásy, které může toto prostředí vytvářet, jak vnitřně, tak esteticky díky ukázkám (krásně nasmímaných) klidně a trpělivě prováděných rukodělných prací, které se dělají podle toho, jak to které období roku potřebuje.:o A i jako hipster, který se upřímně řečeno, běžně nad podobnými věcmi moc nedojímá, musím souhlasit s názory, že tato poloha ve filmu funguje možná snad nejlépe jako taková oslava klidu, cyklu roku i přírody a radosti ze smysluplné práce. Ještě teda stejně perfektně je ve filmu vyobrazen dlouhodobý manželský vztah. Je zpracován se zaměřením na malé každodenní radosti, které si může hlavní dvojice každodenně automaticky dělat bez toho aniž by si ještě museli něco dokazovat.:o V teto poloze podle mě nejvíce funguje i finální rozhodnutí vystříhat všechny momenty, ve kterých hlavní hrdina mluví (ale i jeho manželka nakonec řekne asi jen tři věty ve druhé půlce.) U té manželské roviny jsem tomu rozuměl. Jelikož to vypadalo jako by si ty dva už nepotřebovali něco vypovídat. Proč taky? Když stačí ony drobné radosti a letmým pohledem víme, co si chceme říct. A rozumím, že ve svém soukromém nemusel hlavní hrdina nikoho slovy přesvědčovat, protože přesvědčoval svým stylem života. Ale na začátku přeci jen působí zvláštně, když hlavní hrdina nereaguje na ostatní. I od manželky jsem ve druhé půlce už možná čekal více slov. To nic nemění na tom, že Oldřich Kaiser v nové herecké poloze předvedl úchvatnou intuici a vnímavost ve schopnosti vystihnout mnohé pouhým pohledem a jeho herecké úmění zde nabralo nový rozměr. Herecky nezkušená Dáša Vokatá si s rolí poradila taky velmi suverénně a vypadalo to jako by opravdu vedle svého životního partnera nemusela vůbec nic předstírat. Přesto si nemůžu pomoc a říkám si, že tato herecka byla trochu nevděčná. I když v mnoha momentech přinesla ovoce. Mimimálně policajtské duo Jeřábek-Vyorálek pobaví, ale jinak se ostatní vedlejší postavy moc neprojeví. A ze setkání dvou možná nejpopulárnějších komiků své generace Kaisera-Kozuba tady mnoho neočekávejte, i když nad Kozubovou postavou, v podstatě s opravdu mimimálním prostorem) jsem se musel zamýšlet, jaký vlastně je. Faktem je, že tohle není úplně divácky nejvděčnější podívaná na léto. Jinak silně komorní příběhí o ignorování nabídky prodat pozemek a postupné naprosté devastace majetky jako odvety nabízí hned několik rovin a Havelka pozoruhodně předkládá svou vizi ukázat to, jak jsou lidi můžou být neschopni v záležitosti obrany jednotlivce, protože za všemi úřady jsou lidi, kteří jsou schopni se proměnit ve statické mluvicí hlavy citující paragrafy. Jsem zvědavý, s čím Jiří Havelka překvapí příště. () (méně) (více)
Nenápadné poetické absurdní drama, které je až na zahradníkovu nečinnost velmi věrohodné. Takto to v naší zemi bohužel funguje a je to stejně smutné a depresivní jako film sám. Herci jsou vybráni na jedničku a ač jde spíše o minimalistické ztvárnění, tak stačí. Tempo je lehce vleklé, scénář místy hluchý a jeho mlčení lehce iritující. Jedno zhlédnutí bohatě stačí, ale vizuálně pěkná zahradnická podívaná. ()
Havelkovu autorskou a režijní tvorbu (jako herce ho mám v oblibě už mnohem déle) jsem si samozřejmě zamilovala díky vynikajícím Vlastníkům. Mimořádná událost už mě zaujala méně, ale se Zahradníkem si to u mě zase vyžehlil. Do titulní role totiž obsadil skvělého Oldu Kaisera, který mě dokázal pobavit i dojmout pouze obličejovou mimikou nebo pohledem. Ano, zahradníkova role je němá, ale nemusíte se bát, o Kaiserovo hlasové herectví (oceňované mimo jiné za četbu audioknih) rozhodně nepřijdete. Na něm samozřejmě všechno stojí a padá, jako dobrou volbu považuji i obsazení Kaiserovy životní partnerky do role zahradníkovy ženy. Tempo vyprávění je možná pomalejší, ale trefilo se mi do nálady. Inspirace skutečným příběhem už je jenom příjemný bonus. Zajímavý český film. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (5)
- „Býval jsem velký zahradník, takže mě toto natáčení moc bavilo. Za to Dáša nikdy nestrčila ani prsty do hlíny a tady musela. Ten pohled na to byl velmi zajímavý,“ uvedl Oldřich Kaiser. „Já jsem rockerka, neumím s hlínou. Naštěstí školení u opravdového zahradníka mě trochu naučilo se v té hlíně pohybovat,“ dodala Dáša Vokatá. (rakovnik)
- „Točilo se po celý rok chronologicky, což bylo moc fajn. Nemuseli jsme přeskakovat v čase a ve scénách. Točilo se tak, jak jde děj po sobě,“ uvedl herec Michal Isteník. (rakovnik)
- Film se natáčel v zajímavé lokalitě – na statku Jiřího Havelky st., režisérova otce. „Jezdívám sem na víkendy, a když jsem tu jednou byl, tak mě napadlo, že to je to správné místo,“ vypráví Havelka ml. Na místo filmaři dodali jen zvířata, jinak bylo místo plně využito tak, jak ho užíval i skutečný majitel. (rakovnik)
Reklama