Zásah štěstím

Nový film Woodyho Allena ,,Zásah šťastím" nie je jeho najväčšie dielo, ale film je nepopierateľne dobre spracovaný a zábavný. Na pozadí jesenného Paríža zachytáva krásu mesta a dodáva príbehu ďalšiu vrstvu šarmu. Film sa môže pochváliť slušnými hereckými výkonmi, pričom herci sa svojich úloh zhostili kompetentne. Je však ťažké ignorovať pocit déjà vu, najmä ak ste videli „Matchpoint“. Je to ako keby sa Allen vydal na prechádzku po línii spomienok a zopakoval niektoré zo svojich predchádzajúcich myšlienok. Aj keď táto známosť môže u dlhoročných fanúšikov vzbudzovať pocit nostalgie, zároveň vo mne vyvolala túžbu po niečom novom od ostrieľaného filmára. Napriek týmto ozvenám sa filmu podarilo vytvoriť pútavý príbeh, ktorý udrží publikum v strehu vďaka dobre napínavej zápletke. Na konci Allen opäť demonštruje svoju schopnosť vytvoriť príjemný filmový zážitok, aj keď v pozadí sa črtajú tiene jeho minulých úspechov. 6,5/10 (09.07.2024)

"Paní Fourier je teď bohužel na obědě. Prý bude pryč celé odpoledne." Ok, je to francouzský film. Pokud se mi ho budete snažit obhájit, tak to prosím dělejte jazykem, kterým obhajujete filmy Erica Rohmera, u kterého také nechápu jak se něco po všech stránkách tak nekompetentního může těšit oblibě. Na tom jak vypadají poslední filmy Woodyho Allena, Romana Polanskiho, Pedro Almódovara či třeba Andrzeje Wajdy bychom mohli konečně vybudovat nějaký argument pro stavbu nějakého režisérského starobince, kde by si tihle zasloužilí umělci mohli realizovat sami před sebou, protože sami sobě stejně asi nejlépe rozumí, jinak jsou úplně už odpojení ze světa. Roli Pihrta by tam asi plnil ten Polanski. (02.04.2024)

Dvanáct let to je, co jsem viděl poslední film Woodyho Allena. A vlastně jsem jich ani neviděl moc - jen šest (nejnovější byl Match Point). Na tomto posledním (prý doslova posledním) allenově filmu mě zaujalo hodnocení v červených číslech na ČSFD, francoužština a z fotografií svěže vypadající hlavní hrdinka. Podíval jsem se na to bez detailnějšího čtení komentářů, recenzí a nejsem sklamán. V první části mě bavila ekvilibristicky-allenovsko povrchní společenská konverzace, uprostřed až sympatický cynizmus a chladnokrevný děj, který plynul podle "plánu", na konci nečekaně bizarní rozuzlení (přiznávám, název filmu se dá vyložit různě, já ho pochopil jinak a čekal jiný a možná cyničtější "happy end"). Když to shrnu, tak: 1) Příjemně přirozeně vypadající herecké výkony - až tak , že mi trochu vadila francouzština, neboť jsem musel sledovat i titulky a ne pouze tváře, 2) výborná režie a kamera, 3) naprosto dokonale padnoucí hudba. ■ Maximum nedávám, protože jsem ho nedal Purpurové růži z Káhiry, tak nemohu ani tomuto. ■ P.S. SPOILER !!! Čekal jsem, že vše projde a na konci bude hlavní hrdinka se svým manželem spokojeně žít dál, doslova "zasažena" masou životního štěstí. (08.05.2024)

Vlastně docela v pohodě. Ale mohl si dát nějakou, alespoň minimální práci s tím, aby ve scénáři nebyly takový brutální díry, kvůli kterým se film dějové úplně rozpadne a ve výsledku nedává smysl. Rad bych si myslel, že to mělo nějaký hlubší smysl, že za tím měla být nějaká symbolika, ale spíš mi to přišlo jako lenost. A strach kohokoli ze štábu, kdo četl scénář, prozradit Allenovi, že existuje taková věc, která se jmenuje internet. Francouzskou verzi Emmy Smetany samozřejmě instantne platonicky miluju. (25.11.2023)

Zásah hovnem je velice nepříjemná záležitost, která jednoho rozmrzí na celý zbytek večera. Unylá, nelogická, absolutně banální, až rohypnoloidní záležitost, s přehrávajícími herci karikujícími svoji figuru, a s jasnou cílovou skupinou: klimakterická bába. Dřevěný Allen se tímto prý loučí. Bylo na čase! (06.07.2024)