Režie:
Michel BoisrondScénář:
Richard BalducciKamera:
Raymond Pierre LemoigneHudba:
Georges GarvarentzHrají:
Dany Saval, Christian Marin, Mylène Demongeot, Claude Piéplu, Charles Aznavour, Johnny Hallyday, Marie Laforêt, Marcel Achard, Dominique Boschero (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Slavná Myléne Demongeot hraje v tomto hudebním filmu sama sebe. Jako celebrita přijme pozvání do Elysejského paláce a na tuto příležitost si obleče luxusní večerní šaty a k nim jako doplněk diamantové srdíčko, což je šperk velmi vysoké ceny. Diamantové srdce je jí však odcizeno jedním řemeslníkem, který ji opravoval byt a jako hudební fanoušek ho v časové tísni uschoval do kytary jednoho známého zpěváka. Hrdinka se vše náhodou dozví, neví však, o kterou zpívající hvězdu jde, a proto objíždí všechny hudební koncerty po Francii, aby ukradený šperk v kytaře našla. A tím pro ni vlastně začíná honba za kytarami. (MVanis)
(více)Videa (1)
Recenze (8)
O ukrytém diamantu v jedné kytaře, jak si matně vzpomínám, byl to typ kytary Elvis Presley a bylo jich ve Francii šest kusů. Ale v které a kdo ji má? ()
Film by se dal velmi dobře přirovnat tématem a bohužel částečně i kvalitou k československému paskvilu s názvem Romance za korunu, i když k němu má naštěstí pořád ještě docela daleko. Násilně vytvořená zápletka za účelem představení tehdejší francouzské hudební populární scény možná zaujme dobové publikum, přívržence daného hudebního stylu (kdyby tam alespoň napochodoval nějaký pořádný rock'n'rollový interpret podobný Presleymu, jenže to se nestalo a Elvisova přítomnost zde spočívala jen a pouze ve značce kytary) či divačky dostávající orgasmus při zpívané francouzštině z úst mladého krasavce s vášnivě přivřenýma očima (narážka především na hodně stupidní cestu autobusem), já však bohužel tak nějak nespadám ani do jedné skupiny. Díky sem tam (zamýšleným!) skutečně úsměvným situacím to budou ještě slabší 3*, víc ale rozhodně ne. ()
Lehká drobnůstka s pěknými písničkami. ()
Určitě nebo asi dávám vysoké hodnocení...Na film si vzpomínám velice matně. Viděl jsem jej jako kluk a v mých dětských očích to tenkrát bylo něco... ()
Vôbec nie také slabé, ako som očakával. Dej je, samozrejme druhoradý, ide o tie dobové pesničky a asi aj o neskutočne krásne ženy. Zvlášť Sylvie Vartan, jej vystúpenie bolo akoby z iného filmu, nasnímané kamerami z veľkého detailu, to bola radosť pozerať. A tiež počúvať, spievaná francúzština je niečo celkom iné, škoda, že nedokážem rozumieť textu. Skupina francúzskych černošských liliputánov, to bolo tiež niečo nečakané a zaujímavý zjav. Až som chcel dať štyri hviezdy, ale uvedomil som si, že ako film to na štyri nie je. ()
Reklama