V hlavě 2

Neuvěřitelné. Pokračování Inside Out (V hlavě) po devíti letech je splněným snem fanouška, jelikož nejen hladce navazuje na první díl, ale zároveň je stejně nápadité, zábavné i dojemné jako jednička (za mě rozhodně ani o píď horší). Život Riley se posouvá o kousek dál do počátku samotné puberty, která přináší rozbouřené nové emoce – k partě základních emocí se přidává Úzkost, Stud, Závist a Nuda/Otrava (plus tedy i vtipná doplňující postavička Nostalgie v podobě staré babičky, kterou ostatní opakovaně zahánějí, protože prostě ještě „není její čas“). Úzkost zde hraje prim, protože je spojená s bojem proti vnitřní nejistotě. Zajímavé je například vyobrazení shromáždění, kde Úzkost diriguje řadové pracovníky, aby produkovali další a další potenciální scénáře toho, jak něco může dopadnout špatně, aby zajistila prevenci před možnou katastrofou. Tento film je opět plný zajímavých i humorných hříček, které odkazují na fungování psychiky člověka a na zvládání (či nezvládání) vlastních emocí. Není zde ani možné vypíchnout všechno, zmíním třeba ještě „propast sarkasmu“ (v angličtině hravě nazvanou „Sar-chasm“, což se v jiných jazycích bohužel nedá spojit do jediného slova), která odkazuje na nově vzniklou dovednost dítěte pronášet sarkastické poznámky a zároveň je opět humorně využitá. Jak už je zvykem, Pixar si dal opravdu záležet. Ani mi nevadilo, že se příběh tentokrát zaobírá jedinou přelomovou událostí v Rileyně životě, a to je hokejové soustředění před nástupem na střední školu. Naopak si myslím, že je příběh díky tomu koncentrovanější a že v opačném případě by možná nedržel tak dobře pohromadě (kdyby se zaobíral různými událostmi napříč pubertou, nebo zahrnoval větší množství postav). Téma hokeje jakožto zásadního Rileyina koníčka a téma hledání nových přátel a potažmo hledání sebe sama jsou navíc využité na maximum, včetně výborné rovnováhy mezi vnějším děním a vnitřním děním (personifikované emoce a jejich příběh). V případě příběhu emocí se tady setkáme s konceptem „potlačených pocitů“, které si hledají cestu zpátky do „velína“, kde mezitím převzala vládu Úzkost. A konečné vyústění, které zahrnuje prozření, že všechny emoce jsou důležité a mají své místo (tedy že nelze být například stále „šťastný“, jakkoli by si to člověk přál) možná pro někoho není tolik objevné, ale Pixar opět dokazuje, že svým zpracováním je schopný vytvořit magický závěr, který zkrátka dokáže udeřit na tu správnou notu (a možná dojmout až k slzám). Ostatně, filmové umění je právě i to přetvořit něco, co už existuje nebo je známé, v osobité zpracování, které dokáže oslovit zcela novým způsobem a ve specifické atmosféře. Pixaru se to opakovaně daří (nemluvě o tom, že skutečně přináší i množství originálních dílčích nápadů) a já mám radost z toho, jak se tento film vyvedl a že je na něm znát patřičná pixarovská péče. Viděno v originálním znění, ale chystám se i na český a japonský dabing (jak je u mě zvykem :)). ~(4,8★)~ (07.08.2024)

V českém znění: Ivana Korolová - Amy Poehler (Radost), Pavla Gajdošíková - Maya Hawke (Úzkost), Linda Křišťalová- Kensington Tallman (Riley Andersenová), Nikola Votočková- Liza Lapira (Nechuť), Pavel Tesař - Tony Hale (Strach), Jaromír Meduna - Lewis Black (Vztek), Zuzana Slavíková - Phyllis Smith (Smutek), Sabina Rojková - Ayo Edebiri(Závist), Anna Dvořáková - Lilimar (Valentina Ortizová), Anděla Jirotková - Grace Lu (Grace), Olivie Coco Rafajová- Sumayyah Nuriddin-Green (Bree), Kateřina Pechová - Adèle Exarchopoulos (Nuda), Andrea Elsnerová - Diane Lane(maminka), Martin Písařík - Kyle MacLachlan (tatínek), Robert Hájek - Paul Walter Hauser (Stud), Antonie Talacková - Yvette Nicole Brown (trenérka Robertsová), Matěj Ruppert - Ron Funches (Bloofy), Radovan Klučka - James Austin Johnson (Ledvinka), Jan Kopečný - Yong Yea (Lance Sekáč), Tomáš Bartůněk - Steve Purcell (Temné tajemství), Tomáš Karger - Dave Goelz (policista Frank) + Kirk R. Thatcher (předák) + Pete Docter (tatínkův Vztek), Jiří Ployhar - Frank Oz(policista Dave), Zuzana Hykyšová - Paula Pell (maminčin Vztek), Blanka Zdichyncová - June Squibb (Nostalgie), Eliška Nezvalová - Paula Poundstone (zapomnětnice Paula)+ Sarayu Blue (Margie), Michal Gulyáš - John Ratzenberger(Fritz), Jiří Panzner - Flea (Jake), Lubor Šplíchal - Bobby Moynihan (zapomnětník Bobby), Martina Šťastná - Kendall Coyne Schofield (hlasatelka) (20.07.2024)

Moc pěkný pokračování, které vyniká ( naopak proti tomu co dost často čtu - ,,že se nikam nevyvinul a čerpá to stejné z jedničky" ) především tím, jak hezky a mile poukazuje na současný globální problém s úzkostí, které děti pociťují dřív než by ,,měli", ať už z čehokoli. A dospělý divák který zapomene komu je film primárně určen a bude se nad sdělením ,,Je o.k. se sesypat" povyšovat, si zákonitě film nemá šanci užít. (01.08.2024)

(8/10). V hlavě 2 je už momentálně nejvýdělečnějším animovaným filmem a podle nových informací také 10. nejvýdělečnějším filmem všech dob! Tohle je jenom ukázka, že sázka na zajetou značku je momentálně pro studio Pixar rozhodně lepší kalkul než vstupovat do neznámých vod originálními projekty. Je to dobře? To ukáže až čas, ale V hlavě 2 rozhodně nepůsobí jako zbytečný sequel a obhajuje si svou existenci. Pořád to jede v předem nastavených kolejích, které všichni tak dobře známe. Ovšem tentokrát se přesouváme do úplně jiného období, které může být pro mnoho rodičů i odborníků nemalou výzvou - puberty. Riley nám vyrostla a její věk se překlenul do krizového období, kterým si musí projít každý z nás. S někým cloumá puberta více, či méně. Ovšem V hlavě se nám všem odehrává stejná bouře, která demoluje vše, co jí přijde do cesty. Pro tvůrce nesmírně těžký úkol, avšak již v prvním díle dokázali s velmi těžkého tématu vytáhnout to podstatné. Aby to bylo zábavné a pochopitelné pro děti, tak melancholické a hřejivé pro dospělejší jedince. V hlavě 2 je kvalitním a příjemným pokračováním od studia s lampičkou v logu, které se nebojí zabrušovat do náročných témat a servírovat je divákům s enormní lehkostí. Zaobaluje to taktéž do tradičně spolehlivého a dechberoucího vizuálního hávu, který bere dech. Taktéž musím ocenit komické vložky, které potěší nejednoho fanouška videoher. Nebo si přijdou na své matadoři, kteří v mládí ujížděli na Mickeyho klubíku. Oproti prvnímu dílu jsem z toho však necítil to srdíčko, které u Pixaru vždy vyhledávám a budu jej cítit nejspíše vždy jen u prvních dílů. Pevně doufám, že tento nastavený trend studio co nejdříve změní, protože tohle naštěstí vyšlo. Ale nechci, aby se z tohoto originálního studia, které sází jeden originální počin za druhým stalo něco jiného. Něco, co recykluje své staré nápady a dělá zbytečná pokračování, které nemají své opodstatnění. Takový pocit mám například z pátého dílu Toy Story. "We are suppressed emotions!" (03.08.2024)

První film se mi líbil daleko více. Většinou souhlasí to, že pokračování se prvnímu dílu nevyrovná (i když nějaké výjimky existují). Příběh mi přišel hodně předvídatelný a příliš dětský (jasně, vždyť je to dětský film, prober se). Očekávala bych, že v dnešní době Disney a Pixar přemýšlí i nad tím, ale animák zaujal i dospělé. Nicméně líbilo se mi, jak pojali úzkost a panickou ataku. Je důležité to ukazovat i dětem, aby věděli, že se něco takového děje nebo může dít a tady je to zpracované krásně. (10.09.2024)