V hlavě 2

Neuvěřitelné. Pokračování Inside Out (V hlavě) po devíti letech je splněným snem fanouška, jelikož nejen hladce navazuje na první díl, ale zároveň je stejně nápadité, zábavné i dojemné jako jednička (za mě rozhodně ani o píď horší). Život Riley se posouvá o kousek dál do počátku samotné puberty, která přináší rozbouřené nové emoce – k partě základních emocí se přidává Úzkost, Stud, Závist a Nuda/Otrava (plus tedy i vtipná doplňující postavička Nostalgie v podobě staré babičky, kterou ostatní opakovaně zahánějí, protože prostě ještě „není její čas“). Úzkost zde hraje prim, protože je spojená s bojem proti vnitřní nejistotě. Zajímavé je například vyobrazení shromáždění, kde Úzkost diriguje řadové pracovníky, aby produkovali další a další potenciální scénáře toho, jak něco může dopadnout špatně, aby zajistila prevenci před možnou katastrofou. Tento film je opět plný zajímavých i humorných hříček, které odkazují na fungování psychiky člověka a na zvládání (či nezvládání) vlastních emocí. Není zde ani možné vypíchnout všechno, zmíním třeba ještě „propast sarkasmu“ (v angličtině hravě nazvanou „Sar-chasm“, což se v jiných jazycích bohužel nedá spojit do jediného slova), která odkazuje na nově vzniklou dovednost dítěte pronášet sarkastické poznámky a zároveň je opět humorně využitá. Jak už je zvykem, Pixar si dal opravdu záležet. Ani mi nevadilo, že se příběh tentokrát zaobírá jedinou přelomovou událostí v Rileyně životě, a to je hokejové soustředění před nástupem na střední školu. Naopak si myslím, že je příběh díky tomu koncentrovanější a že v opačném případě by možná nedržel tak dobře pohromadě (kdyby se zaobíral různými událostmi napříč pubertou, nebo zahrnoval větší množství postav). Téma hokeje jakožto zásadního Rileyina koníčka a téma hledání nových přátel a potažmo hledání sebe sama jsou navíc využité na maximum, včetně výborné rovnováhy mezi vnějším děním a vnitřním děním (personifikované emoce a jejich příběh). V případě příběhu emocí se tady setkáme s konceptem „potlačených pocitů“, které si hledají cestu zpátky do „velína“, kde mezitím převzala vládu Úzkost. A konečné vyústění, které zahrnuje prozření, že všechny emoce jsou důležité a mají své místo (tedy že nelze být například stále „šťastný“, jakkoli by si to člověk přál) možná pro někoho není tolik objevné, ale Pixar opět dokazuje, že svým zpracováním je schopný vytvořit magický závěr, který zkrátka dokáže udeřit na tu správnou notu (a možná dojmout až k slzám). Ostatně, filmové umění je právě i to přetvořit něco, co už existuje nebo je známé, v osobité zpracování, které dokáže oslovit zcela novým způsobem a ve specifické atmosféře. Pixaru se to opakovaně daří (nemluvě o tom, že skutečně přináší i množství originálních dílčích nápadů) a já mám radost z toho, jak se tento film vyvedl a že je na něm znát patřičná pixarovská péče. Viděno v originálním znění, ale chystám se i na český a japonský dabing (jak je u mě zvykem :)). ~(4,8★)~ (07.08.2024)

Animák pro děti? Ani bych neřekl. Větší užitek přinese nenáročným rodičům puberťáků, případně chytřejším teenagerům. Právě pro ně je to vypointované. Vidíme jaký guláš v hlavě může puberťák mít. Jaké emoce se v něm perou a kam až to může vést. Dozvíme se, že změna k životu patří a někdy smete i to dobré, aby mohlo vyrůst něco nové. Bylo by fajn, kdyby si děti dokázaly pospojovat co se dělo v hlavě s chováním Riley a vzaly si z toho čisté, pozitivní ponaučení, ale pochybuju o tom. Byť je to návod mrkavý, vcelku veselý, zcela nezávadný a chytrý....návody děti neberou. A popravdě.... i přes ten emotivní konec....jsem se při scénách odehrávajících se v hlavě, moc nebavil ani já. Třeba desetileté holčičce, bych raději než tohle, pustil posledního King Konga. A sobě taky. (21.08.2024)

První Pixarovka co jsem vynechal v kině a nelituji  toho je smutné, že tohle vydělalo tolik a třeba Mezi Živly ne. Riley je 13 (chová se tak na 5) a hraje hokej vyhraje nějaký zápas a pozvou ji s kámoškami na hokejový kemp. Kámošky jí v autě řeknou, že se příští rok neuvidí jelikož jdou jinam a Riley se snaží naposledy zavděčit jim a do toho zapůsobit na nějaký nový hokejový tým. Nové emoce jsou upozaděné a vše stojí jen na úzkosti třeba ta  nuda je vyloženě zbytečná (navíc později se dozvíme, že je to asi žena , ale vypadá to jak chlap) stud je tam taky zbytečný  navíc z neznámých důvodů má nějaký vztah k smutku tohle je založené asi jen na tom, že se ho optá kdo si ty vazoune a třeba nostalgie tam má tak minutu k čemu tam byla nevím . Místo nich tam mohla být klidně láska , nenávist nebo krása a vyšlo by to lépe (láska tam původně měla i být viz zajímavosti) Nejlepší je, že to popírá jedničku v jedničce chtěla radost odletět tím tubusem do velitelství a nešlo to tady tím tubusem proletí smutek a nic se nestane máme zde nějakého animovaného blbečka z pohádky (mimochodem on má v ledvince dynamit asi standartní výbava dětských postaviček) co si na něho Riley nepamatuje v prvním díle o něm nebyla ani zmínka vyloženě si ho vytáhly z prdele tak hlavně, že si pamatovala na Bing Bonga. Riley je zde představována jako dokonalé dítě co krmí opuštěné kočičky (ačkoliv to udělala jen jednou) , ale zapomíná se na to , že v prvním díle kradla rodičům platební kartu a byla sobecká a myslela jen sebe , když věděla, že její rodiče měly finanční problémy (názor , že to vytěsnily a na konci se to potvrdí neberu) . Jinak nechuť je založena na brokolici nedává smysl, že má problémy lézt na brokolici tohle nedávalo smysl ani v jedničce tak aspoň tady jsou konzistentní a nedává ani smysl, že řeší, že si nepošpiní oblečení, když nosí jedno a to samé.  Ty 2 hvězdy jsou za postavu závisti (ta mě zaujala už v traileru) a zhruba jeden až dva dobré vtipy a konec co je dojemný . Jinak Pixar nás učí, že se můžete chovat jak sobecká svině nikomu nepřihrávat a myslet jen na sebe pak stačí, že se omluvíte a za to si polepšíte. Není to lepší ani na úrovni jedničky, protože to je kopírka jedničky jen s novýma postavama. 60 procent (23.08.2024)

Moc pěkný pokračování, které vyniká ( naopak proti tomu co dost často čtu - ,,že se nikam nevyvinul a čerpá to stejné z jedničky" ) především tím, jak hezky a mile poukazuje na současný globální problém s úzkostí, které děti pociťují dřív než by ,,měli", ať už z čehokoli. A dospělý divák který zapomene komu je film primárně určen a bude se nad sdělením ,,Je o.k. se sesypat" povyšovat, si zákonitě film nemá šanci užít. (01.08.2024)

Zatímco první V hlavě dokázalo vybudovat zábavný a fungující svět a ještě do něj dosadit působivý příběh, dvojka těchto osvědčených vzorců nepokrytě využívá do té míry, že rezignuje na jakoukoli snahu o originalitu. Produktově to samozřejmě dává smysl, dospělejší publikum ale bude oprávněně brblat, že tady byl potenciál výrazně vyšší. Více zde. (19.07.2024)