V hlavě 2

V hlavě 2 sice lehce jede v zajetých kolejích a chová se jako standardní pokračování, ale i tak má co nabídnout. Když jsem viděl jedničku v kině, nadšený jsem z ní nebyl. Postupem času jsem si k filmu vybudoval vztah a teď tvrdím, že je to jeden z nejlepších animáků. Jednička přišla se zajímavou myšlenkou, převedenou do líbivé formy. Dvojka se snaží s tímto nápadem už automaticky fungovat a lehce sází na jistotu. Tou jistotou myslím nové emoce, díky nimž dostal film něco nového, takže se divák nemusí bát, že by ho staré emoce přestaly bavit. Účel to splnilo a film to posunulo dál, ale i tak jde o klasické pokračování, které přichází s větším množstvím toho, co fungovalo v jedničce. Co se týká scénáře, který byl v jedničce špičkový, tak tady už je situace jiná. Hlavní worldbuilding a myšlenky proběhly v jedničce, takže už tu toho moc nového není. Přesto si scénáristé dali záležet. Nově představili nejen nové emoce, ale také tajemství a přesvědčení. Znovu trochu více prozkoumávají lidskou mysl a doplňují, co v jedničce chybělo. Vyznění filmu je podobné jako u jedničky: neodsuzuj druhého. Navíc je tu kladen daleko větší důraz na přirozenost a na to, jak je důležité zůstat sám sebou. Filmu toto vyznění a ponaučení chválím – není nucené, ale přirozené a vše k tomuto uvědomění směřuje, čili opět dobrá práce. Na rozdíl od jedničky tu máme i „záporáka“ v podobě emoce Úzkosti, která jako polo-záporák funguje dobře. Film má také předvídatelné momenty, a často lze odhadnout, kam se příběh bude ubírat. Například když Úzkost objeví brokolici v místnosti přesvědčení, už jsem věděl, jak se k „vládnoucím emocím“ dostanou. Přesuňme se k humoru, který tu funguje velmi dobře. Většinu smíchu má na svědomí Vztek, ale i ostatní postavy mají své vtipné momenty. Nejedná se o čirou komedii, ale i tak se člověk zasměje, jak dospělý, tak dítě. Humor je v tomto filmu cílenější než v jedničce, ale nepřevyšuje emoce, které jsou zde stále přítomné. Ať už prožíváte Rileyinu cestu, nebo děje uvnitř její hlavy, emoce hrají svou roli. Film není tak smutný ani tak temný jako některé části jedničky, ale i tak má své emotivní momenty. Možná bych namítal občasné přehnané reakce postav, ale to silně nevyčítám. Navzdory slabšímu scénáři jde stále o dobře napsaný animovaný film, který rozesměje a možná i rozbrečí. Délka filmu je optimální, i když dvojka utíká pomaleji než jednička, hodina a půl je akorát. Animace je opět na vysoké úrovni, a upřímně, o tom ani nemusíme diskutovat – Pixar je Pixar. U vizuální stránky mě ale překvapilo, že Pixar opustil svou perfektní animaci a zkusil trochu experimentovat s jiným stylem animace postav. Vnímám to pozitivně, ale když si spojím slova „Pixar“ a „osmibitová či kreslená grafika“, nepůsobí to úplně standartně. Nepamatuji si, že by Pixar někdy použil jinou animaci než svou typickou, takže je to nezvyk, nad kterým bych u jiných studií mávl rukou, tady je ale pěkné na to poukázat. Dále je tu hudba, která je opět moc pěkná a soundtrack patří mezi jedny z nejlepších od Pixaru. V hlavě 2 je lehké překvapení, protože film nenatočil Pete Docter, ale nováček Kelsey Mann, kterému se film povedl. Má rysy jedničky, je možná slabší, ale stále si na něj nelze silně stěžovat. Bál jsem se, že to bude jen finanční náplast, která nakrmí masy, ale kvalita bude až na druhém místě. Naštěstí jsem se spletl. Známka: 7,5/10 (06.09.2024) (méně) (více)